Pokud chtěla rychlobruslařka Martina Sáblíková varovat hned zkraje olympijské sezony soupeřky, ať nepočítají s tím, že s nimi bude prohrávat, povedlo se jí to naprosto dokonale. První závod Světového poháru vyhrála s náskokem 5,5 vteřiny.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Oči jí hrály radostí, bylo znát, jak moc ji vítězství a hlavně ohromný náskok potěšily. „A rekord dráhy je fakt super. Takový čas jsem opravdu nečekala,“ říkala rychlobruslařská královna dlouhých tratí. Přestože vypadá proti mnohým soupeřkám menší a hubenější a ne tak svalnatá, poráží je rozdílem třídy. Pro začátek nové sezony rovnou spíš dvou. „Ale forma u všech poroste až do února, musíme si počkat,“ oponuje.
Ve středu jste byla nervózní, ve čtvrtek po tréninku už spokojená. Jak naladěná jste šla na páteční závod?
„Byla jsem tak nervózní, že jsem na čtyřikrát brousila brusle. Nakonec to dopadlo tak, že mi je musel přebrousit trenér. Já nebyla schopná. On pak říkal, že takhle ostré snad ještě nikdy nebyly. Vzala jsem je do ruky a zdály se mi tupé. Byla jsem opravdu hodně nervózní, ale na ledě jsem se pak cítila dobře.“
Mizerný spánek před závodem kvůli nervozitě vás tentokrát netrápil?
„Spala jsem jedenáct hodin v noci a přes den asi další čtyři.“
Aby vás zbavil obav před startem, mívá váš trenér Petr Novák ve zvyku vás něčím naštvat. Vymyslel něco i tentokrát?
„Ne. Akorát jsem mu říkala, že potřebuju spínací špendlík, aby mi nepadala páska. Ale on ke mně šel jak na výlet. Stála jsem tam a říkala: Můžeš jít trochu rychleji? Mám za tři a půl minuty startovat, nestihnu to. Ale bylo to dobré.“
Když jste pak spolu po vaší jízdě několikrát vyjížděli kolečko a vychutnávali si aplaus, co vám říkal?
„Asi jsme oba dva užasli nad časem. Koukali jsme na ostatní a komentovali můj závod. Povídal mi, že jsem na rovince nedělala to, co umím v tréninku, že jsem se tam ještě pořádně nevyvezla. Pořád je co zlepšovat. Jsem ráda.“
Bolí vás nohy?
„Jo.“
Soupeřky nepředváděly oslnivé časy. Vyprovokoval vás výkon Japonky Hozumiové, která přeci jen oproti ostatním uletěla a nakonec skončila druhá?
„Její čas byl výborný, zvlášť, když ostatní před ní jely 4:11. Byla jsem překvapená a čekala, co pojedu.“
Pomohlo vám, že moderátor vás hodně hlasitě hnal za rekordem?
„Určitě. Vnímala jsem ho úplně příšerně, takže jsem věděla, že mám náskok jednu vteřinu asi po dvou a půl kolech. Sledovala jsem úplně všechno.“
Nakonec jste i Hozumiovou předčila o 5,5 vteřiny. To je ohromný rozdíl.
„Je. Ale opravdu si musím počkat do února. Forma u všech nemusí být taková, jak bude vypadat na olympiádě. Tenhle závod sice ukázal, že dokážu jezdit takhle rychle, ale ve Vancouveru půjde trochu o něco jiného.“
V tréninku před sezonou jste měla trochu problém s novými botami, trochu tlačily. Teď je vše v pořádku?
Jelo se mi v nich výborně. Fantasticky. Asi ještě před týdnem tlačily, ale teď jsem necítila vůbec nic. Byla jsem spokojená se vším. Navíc mám i novou kombinézu. Ukazuje se, že i v té se jelo dobře.“
Berlín je pro vás zvláštním místem, že?
„Vždycky byl a zůstane asi napořád.“
Tady jste třeba dostala první brusle-klapačky, jela jste tu poprvé v hale. Jak velký je to rozdíl oproti oné době?
„Bylo mi třináct nebo čtrnáct, je to hodně dávno. Hala vypadá skoro úplně stejně, akorát teď při Světovém poháru jsou tu vlajky, modré koberce a hodně lidí.“
Mezi nimi seděli i vaši fanoušci. Kdo za vámi přijel? Kamarádi? Rodiče?
„Jednak naši rodiče, trenérovi kamarádi, lidé z Velkého Oseka. Bylo jich asi patnáct. Hodně mi pomohli při startu. Když tam člověk vidí vlajku, ví, že ti lidé stojí za ním. Bylo je slyšet. A když je člověk vidí v hledišti, nechce je zklamat. Doufám, že si odnesli skvělý zážitek stejně jako já. Opravdu jsem si to užila.“
V sezoně, kdy běžec na lyžích Lukáš Bauer vyhrál Světový pohár, mu soupeři přezdívali Zvíře. Povídají ostatní rychlobruslařky něco podobného vám?
„Soupeřky ani ne. Ale po závodě za mnou přišel Derek Parra, olympijský vítěz na 1500 metrů z roku 2002 a říkal: Hele, víš o tom, že jsi byla v cíli a ta druhá vyjížděla na rovinku? Tak jsem mu odpověděla: Bylo to dneska dobré, ale počkáme si do Vancouveru.“
Ukázal vám první závod přeci jen něco ohledně soupeřek?
„Musíme si počkat, až se bude krátit čas k olympiádě. Je mi jasné, že nizozemské závodnice pojedou výborně.“
Co myslíte, mají z vás strach?
„Já z nich asi taky.“
Nepřehodnotíte ale po takovém úvodu sezony přeci jen olympijské ambice? Pořád budete říkat, že vás potěší aspoň jedna medaile? Neřeknete zlato?
„To by bylo skvělé, ale všichni se připravují na olympiádu. Tam může být všechno jinak. Někomu jinému může závod sednout lépe než mně, hrát roli bude hodně faktorů. Bude to opravdu hodně těžké.“
Po minulé sezoně plné úspěchů, kdy jste se například stala mistryní světa ve čtyřboji, jste chtěla být ještě silnější. Jste?
„Zatím to vypadá dobře. Ale záležet bude na tom, jak se podaří formu udržet. Doufám, že mě trenér připraví tak, že půjde nahoru.“
