Bolavá záda povolila, ale rychlobruslařka Martina Sáblíková při tréninku v Calgary stejně tak trochu trpí. Jen pomalu si totiž zvyká na časový posun, v noci mizerně spí. Přesto chodí na led, šlape na kole a taky čelí narůstající olympijské atmosféře.
Každé ráno jí noviny plné olympijských článků zastrčené pode dveřmi hotelového pokoje připomenou, že do zahájení Her ve Vancouveru zbývá zase o den méně.
Komplikace Sáblíkové: Bloklá záda »
„Všude v obchodech mají olympijské věci. Když přijdeme na dráhu, jsou tady vyvěšené kanadské vlajky a maskoti Her jsou namalovaní na sklech,“ líčila dívka, která se má stát českou medailovou královnou Her.
„Kanaďanky jezdí v olympijských závodních kombinézách a úborech, takže už to člověku pomalu dochází.“ Sama už na trénink v hale v Calgary navléká kombinézu v designu pro Hry. „Musí se trochu vytáhnout, aby se v ní člověk cítil a věděl, jak může jet,“ říkala Sáblíková unaveným hlasem.
Těžce se totiž pere s aklimatizací. „V průběhu dne se mi chce pořád spát, nerozlišuju, kdy je den a kdy noc.“ Jednou si zkusila pomoct práškem na spaní.
„Ale stejně jsem se vzbudila ve dvě a nespala.“ Následky pociťuje v tréninku, tížily ji také v průběhu víkendových závodů, během nichž nepředvedla ve sprintech oslnivé časy. „Ale jelo se z plného tréninku,“ uklidňuje kouč Petr Novák.
Sáblíkovou i její mladší parťačku Karolínu Erbanovou však už vysílá vedle tréninku na kole na led jen jednou denně. Plánoval pro ně již jen poslední dávku posilování.
„Už pomalinku ubírám na kvantitě, jdeme do kratších tréninků, místo čtyř nebo tří budou jen dva za den. Začneme ladit. A pak nám to musí vydržet celý únor,“ líčil trenér. Vedle nedostatku spánku Sáblíkovou trápila i zablokovaná záda, která nastydla u otevřených dveří letadla při vynuceném čekání na zpožděný spoj.
„Nechápu, proč nás nenechali čekat v hale,“ zlobil se kouč. „Ale nemáme potřebu se na to vymlouvat, nebylo to tak horoucí.“
Přesto se rychlobruslařka musela zpočátku otáčet celá jako hostinský ve filmu Vesničko má středisková. „První den jsem z toho měla docela strach. Ale Petr mě pak párkrát prokřupnul a druhý den to bylo lepší. Teď už mě záda skoro nebolí, při bruslení už to vůbec nevnímám.“
Zatím jednou vyrazila do obchoďáku pro nový batoh, do olympijského se jí nevešly brusle a další nutná výbava. Ovšem neriskovala dlouhý pobyt mezi mnoha lidmi.
Jinak odpočívá a sleduje kreslené pohádky v angličtině. „Nerozumím jim, ale líbí se mi postavičky,“ říkala se smíchem. V sobotu už se přesune do dějiště Her, vyzkouší led ve Vancouveru, kde loni získala na mistrovství světa zlato a stříbro. „Nejvíc se těším asi na to, až stoupnu na dráhu. A doufám, že mi to pojede.“
