ROZHOVOR - Její parádní disciplína 5000 metrů teprve ještě přijde. Ovšem už teď se Martina Sáblíková zařadila mezi výjimečné české sportovce, kteří získali dvě medaile na jedněch Hrách.
Žmoulala prohnutý kus kovu v prstech a ještě dlouho po závodě se tak trochu nevěřícně usmívala. „Jsem za bronz strašně ráda. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát,“ říkala rychlobruslařka Martina Sáblíková po závodě na 1500 metrů.
Zařadila jste se mezi hvězdy těchto Her, sportovce, kteří získali více medailí. Co vy na to?
„Jsem ráda, že mám medaile. A jinak je mi jedno, jestli jsem hvězda, nebo ne. Závodím pro medaile.“
Tentokrát jste na svou „placku“ nemusela čekat až na večerní vyhlášení, dostala jste ji hned v rychlobruslařské hale. To byla příjemná změna, že?
|
Bronzová Sáblíková: Jela jsem pro lidi a pro Káju » |
|
Senzace! Sáblíková má bronz! » |
|
Kouč Sáblíkové: Brečel jsem víc než při zlatu » |
„Jo, jsem ráda. Už když jsem šla z plochy ze schodů, viděla jsem, že mají medaili přichystanou a říkala si: Výborně. Vyhlášení jsem si moc užívala. Nevím, kdy se mi zase povede, abych byla na stupních na patnáctistovce. Myslela jsem na lidi, co byli tady v hale. Je krásné, když jde člověk na start a vidí ty, kteří mu fandí. Má z toho vždycky dobrý pocit. A taky vím, že už mě kluci z týmu sledovali doma u televize. Je super, když vidí, že se práce, kterou dělají pro mě a pro nás, zúročí.“
Zkusíte si teď na krk pověsit obě medaile? Každá má přes půl kila.
„Radši ne, abych nezůstala u země v předklonu.“
Každopádně zatím vy s Lukášem Bauerem držíte české medailové naděje. Uvědomujete si to?
„Právě. Nejsem sama. Lukáš je výborný a ještě má šanci na padesátce. Doufám, že se předvede a přidá další medaili.“
To můžete i vy v závodě na pět tisíc metrů. Máte medaili zlatou a bronzovou, rozdává se tu však ještě jedna barva. Láká vás stříbro, nebo byste z něj byla zklamaná?
„Nevím. Ať už bude medaile jakákoli, bude super. Samozřejmě nechci na pětce prohrát, protože je to moje trať. Ale holky jsou hodně silné. Uvidíme, jak to bude. Velkou roli bude hrát rozlosování, kdo se mnou pojede v páru, nebo jestli budu v tom posledním.“
Víte, kdo z českých sportovců měl naposledy tři medaile na jedné olympiádě?
(Chvíli váhá) „Mám tajný tip. Je to hodně dávno? Ano? Paní Čáslavská.“
„Určitě. Pomohla mi tím, že mi na Sportovci roku předala větev, žezlo.“
Před zlatým závodem na 3000 metrů vám zase pomohly vzkazy od střelkyně Kateřiny Emmons a maminky rychlobruslařky Claudie Pechsteinové. Namotivoval vás někdo i nyní?
„Asi ne. Opravdu jen Petr (trenér Novák), který když viděl časy v tréninku, říkal, že na medaili mám. Ale já ho stejně moc neposlouchám, když něco říká, protože začínám být příliš nervózní. I když v koutku hlavy jeho slova mám, říkám si: Buď něco pil, nebo to myslí fakt vážně.“
Myslel. Ale vy jste se zdála být opravdu hodně zaskočená.
„Bylo to pro mě hodně velké překvapení, protože když jsem dojela a byla o vteřinu druhá, myslela jsem si, že čtyři poslední závodnice půjdou automaticky přede mne. Ale šla jsem do závodu s tím, že jsem chtěla být do patnáctého místa. Do desátého, když se závod povede. V tu chvíli už jsem byla nejhůř šestá, což byl úspěch. A je z toho bronz. Jsem strašně šťastná.“
Vážně jste myslela na to, že budete třeba až patnáctá?
„Když jsem viděla, co ostatní závodnice předváděly na kiláku, na to já nemám. Můj rozběh byl strašný. Když mi to Petr zahlásil, myslela jsem, že upadnu. Ale musím říct, že stanovil výbornou taktiku jet dvě kola s rukama na zádech, abych si ušetřila síly do toho posledního kola. V tom se mi jelo parádně. Nepřipadala jsem si vůbec unavená, přitom vždycky v posledním kole umírám. Najednou jsem měla opravdu strašně moc síly. Petr mi pak říkal: Konečně jsi si to bruslila. Vyšlo mi to snad do puntíku.“
Byla jste stejně nervózní jako před závodem na 3000 metrů, nebo jste tentokrát spala dobře?
„Výborně. Usnula jsem v deset, probudila jsem se asi o půl dvanácté, když jsem slyšela šustit noviny, protože Novák četl. Tak jsem ho šla sprdnout. A spala jsem pak až do rána do osmi. Nádherně. Fakt jsem neměla nervy, protože mi tady o nic nešlo.“
Byla jste na závod natěšená?
„Spíš jsem měla strach, protože Kája (Karolína Erbanová) není zdravotně v pořádku. Když jsem viděla, jak se jí závod moc nepovedl, bylo mi z toho smutno. Jela jsem trochu i za ni.“
Z bronzu jste se pak radovala docela živelně, kouč vás vyzdvihoval do vzduchu. Dá se tahle radost přirovnat k té zlaté?
„Ne. Nemůžu srovnávat bronz se zlatem, i když je nádherný a na téhle distanci pro mě má strašně velkou cenu. Zlato je pro mě sice cennější, ale tenhle bronz je zase víc neuvěřitelný.“
Co myslíte, dá už vám teď Jaromír Jágr podpis, který sliboval po dalším zlatu?
„Říkal, že buď musím získat další zlato nebo ztropit nějaký skandál, aby si mě všichni všimli. Doufám, že i ten bronz bude považovat za skandál.“
