9°C
Proměna po sedmnácti letech. Syn mistra světa Sakaly: Párkrát jsem byl za hranou!
Ve skokanském Světovém poháru se opět objevilo legendární jméno Sakala. Čtvrt století poté, co se stal Jaroslav (49) mistrem světa, se snaží prorazit i jeho syn Filip (22).
Je svazující skákat s příjmením Sakala?
„Asi ne. Je tedy kolem mě víc pozornosti, když nemám výsledky. Ale já jsem v tom vyrostl a zvykl si na to. Ani se necítím v jeho stínu.“
Srovnávají vás lidé hodně?
„ Samozřejmě. Jenže táta skákal před dvaceti lety, já skáču teď, a to jsou nesrovnatelná období. Hodně se mě ptají, jestli ho chci porážet, ale já chci prostě ze sebe dostat maximum. A jestli to na něj bude stačit, to se uvidí.“
Dává vám rady, nebo žijete skokanský život po svém?
„Snažím se žít po svém. Tu sportovní cestu si musí projít každý sám, a kdyby mi v tom pomáhal táta, tak by mi to nic nedalo.“
Pochopil to, že to tak chcete?
„Ano a jsem rád, že mi vyšel vstříc. Trénovali jsme spolu tři roky, když situace v Česku nebyla pro mladé ideální. Nemůžu vyloučit, že mi nepomohl. Je mistr světa a ví toho o skocích hodně. Stále to spolu konzultujeme, ale nezasahuje do práce mně ani trenérům.“
Jaký byl jako kouč?
„Místy tvrdej, když bylo třeba. On jde sportovci vyloženě naproti. I když člověk dělá chyby, tak na něj nezanevře. To až po třetím průseru. Do té doby pro něj dělá maximum a je jedno, jestli jsem to já, nebo někdo jiný. Trénováním žije a je vidět, že ho kluci mají rádi. Tedy ti, kteří dělají, co mají. A ten zbytek to má pod ním těžké.“
Je lepší trénovat s ním, nebo s jiným trenérem?
„Já mám celkově problém respektovat autority, takže pro mě je těžký trénovat pod kýmkoliv. Ale zase nejsem hloupý, abych si myslel, že všemu rozumím nejlíp.“
V čem jste si s tátou podobní?
„Jsme si nebezpečně podobní v pojetí skoku. Jsme v tom trošku extrémisti. Ne vždy byly naše skoky bezpečný. Jsme na tom podobně i silově. Také trošku zaostávám, nemám geneticky danou rychlost. Zároveň dobře vnímáme své tělo, což je extrémní výhoda v tomto sportu. A máme cit pro let.“
Co znamená, že vaše skoky nejsou úplně bezpečné?
„Odraz máme celkově dopředu – nejsme skokani do výšky. Jdeme co nejvíc k můstku po rychlosti. Už jsem měl pár situací, kdy jsem byl za hranou.“
Měl jste nějaké ošklivé pády?
„Asi tři. Zlomená klíční kost, pak i druhá, fraktura obratle. Nevyhýbalo se mi to, ale musím zaklepat, že kromě toho obratle mě nic nelimitovalo víc než na rok.“
Měl jste problém se pak vrátit na můstek?
„Po té fraktuře obratle ano. Měl jsem dlouhou pauzu a pak jsem se necítil úplně dobře. Ale naštěstí první skok byl velmi úspěšný, tak se to vymazalo. Spíš jsem si daleko víc věřil a paradoxně mi to pomohlo.“
A v čem jste s otcem odlišní?
„Charakterově. Přistupujeme k životu jinak. Každý vidíme jinak komunikaci s lidmi. Já mám svůj názor na skoky, on také a občas to na sebe naráží. Ale zároveň jsme schopní s obou názorů vzít jednu důležitou věc a od té se odrazit.“
Tátu jste přerostl. I když zatím jen výškou.
„O 13 centimetrů.“
Je to výhoda mít jako skokan 190 čísel?
„Spíše ano. Když se to sejde, tak můžu v letu využít daleko větší plochu. Jediný problém je v koordinaci, protože s větším tělem se daleko hůř zachází. A pak je tu samozřejmě váha.“
Máte s ní problém?
„Trenéři s ní problém mají, ale já ne. Já jsem spokojený ve svém těle. Ale je tam přímá úměra – váha rovná se výkon. Zároveň je však třeba zachovat nějakou sílu v dolních končetinách.“
Takže hřešit v jídle moc nemůžete?
„ Hřeším hlavně na jaře. Po sezoně si dopřávám. Kebaby a tak. Přes zimu tam není prostor pro chyby jako alkohol a čokolády. Tam je každý hřích znát. Každé kilo nadváhy se promítne v metrech.“
Dá se to přepočítat?
„Teoreticky. Pokud jsou ideální podmínky a skok, pak to jsou tři metry za jedno kilo.“
