7°C
Šembera o osudovém pádu: Byl jsem v jiném vesmíru. Proč měl strach v sanitce?
Žije život naplno i deset let poté, kdy 19. září 2009 při exhibičním závodě nešťastně spadl a ochrnul na dolní polovinu těla. Motocyklový jezdec Lukáš Šembera (26) jezdil mistrovství světa a v momentě se mu zhroutil svět. Nevzdal se a užívá si každý den.
Jak rychle vám uteklo těch 10 let od nehody?
„Uteklo to jako voda. Až mě to děsí. Vždyť za chvíli mi bude třicet.“
Na co si z toho osudného dne ještě vzpomenete?
„Pamatuji si ten závod i všechno, co následovalo po nehodě. Cestu do nemocnice, kdy jsem jim říkal, ať nejezdí tak rychle. Měl jsem v sanitce strach, že to do nás někdo z boku napere na křižovatce. Ještě si pak pamatuji magnetickou rezonanci, a pak už nic.“
Tehdy jste jel poslední kolo, v exhibičním závodě. Pár metrů do cíle na předposledním místě…
„Bylo to pět metrů do cíle. Měl jsem to v sobě vždycky, že jezdím naplno. Kdybych věděl, že je to poslední kolo, tak bych třeba zpomalil…“
Opravdový závodník jezdí pořád nadoraz.
„Byl jsem zrovna v jiném vesmíru.“ (smích)
Prožíváte nějak den, na který připadá to smutné výročí?
„Když se to datum blíží, tak na to myslím, ale nějak ten den neprožívám. Neberu to nějak špatně. Spíš to mám propojené, že se to stalo 19. 9. 2009 a celý život mě pronásledují šestky a devítky. Kdykoliv mám nějaké životní situace, tak jsou ta čísla v tom přítomná. Až je to kolikrát divné.“
Věříte v osud, že nás něco, nebo někdo řídí?
„Každý je svého osudu strůjcem. Někdy to štěstí máme, a někdy ne. Osud je spíš o nás lidech, jak si to celý připravíme, jak co děláme, a pak už záleží na té chvilce, jestli tam to štěstíčko bude, nebo nebude.“
Jezdíte nakupovat do nákupního centra v Brně, kde jste tehdy na parkovišti spadl, nebo se tomu místu vyhýbáte?
„Nevadí mi to tam. Vždycky když tam s někým projíždím, tak se ho zeptám, jestli ví, co se tady stalo. Většina to netuší. Z toho místa nemám špatný pocit.“
Jaké období bylo za těch 10 let pro vás nejtěžší?
„Asi to po zkušenosti s drogami. Když jsem se z toho všeho psychicky vyhrabával, tak jsem byl takový slabý.“
Myslíte tehdy před osmi lety, kdy jste chtěl skončit se životem?
„Ano. Jsem rád, že to nakonec dobře dopadlo. Teď už vím, po téhle zkušenosti, že bych to už znovu neudělal, i kdybych byl na tom hodně špatně. I kvůli lidem kolem mě. Nedokázal bych jim znovu takhle ublížit.“
V medicíně jsou neustále pokroky v léčbě ochrnutých lidí. Věříte, že budete ještě někdy chodit?
„Vůbec nedokážu po deseti letech říct, jak moc se ty svaly v nohách budou moct do budoucna posílit zpátky, abych mohl chodit. Každý pohyb nohy, kdy se mohu třeba zapřít, je krok o světelné roky dál. Nemyslím si, že po tak dlouhé době na vozíku může člověk jen tak chodit, že mu dají čip do páteře, jak se to teď zkouší. Jediná věc, ze které mám strach, je, že kdyby mi „připojili“ nohy zpátky, tak že by to strašně bolelo. Jen si vezměte, když letíte dlouho v letadle, jak je to nepříjemné, a teď si vemte, že sedím deset let na vozíku. Znám lidi, kteří jsou na vozíku a cítí pořád nohy. Bolí je to a musí brát prášky.“
Jak vypadá váš běžný den?
„Pracuji pořád u táty ve firmě, kde se vyrábí motocyklové kapotáže. Ve volnu se jezdím projet na nové tříkolce. Jsem hrozně šťastný, že ji mám. Nedokážu si představit život bez toho, že bych se nejel projet. Vyvětrávám takhle hlavu. Byl jsem z toho špatný, když jsem jezdil do práce autem a viděl kolem sebe motorky. Bylo jaro a to je nejhorší, protože jsou všude motorky. Chybí mi, že na ní nemůžu být. Pak jsem zkusil tříkolku a byla to úplná nádhera. Vypnu a přemýšlím nad životem. Fakt nádhera.“
Co se tehdy 19. 9. 2009 stalo
Na exhibici u obchodního centra v Brně v posledním kole jedné z rozjížděk těžce havaroval tehdejší jezdec týmu MS Matteoni Racing Lukáš Šembera. V rychlosti asi 80 km/h spadl z pitbiku (mini motorka) a při nehodě narazil hlavou na obrubník. Rozdrtil si pátý a šestý hrudní obratel a od té chvíle je ochrnutý na spodní polovinu těla.
