7°C
Bojovnice z reality show překvapila přiznáním: Mám strach z bolesti!
Byla světovou kickboxerkou. Před dvěma lety ale Sandra Mašková (31) vstoupila do klece, a jak sama s nadsázkou říká: „Z hrdinky se stala nula.“ Teď se snaží uspět v bojovnické reality show OKTAGON Výzva.
Jak se vám za poslední dva roky změnil život?
„Jsem úplně jiný člověk, který funguje v úplně odlišném prostředí. A připravuje se na tvrdší disciplínu.“
A změnila jste se i vy?
„Jsem schopná odolávat věcem a situacím, které bych si tehdy ani nedokázala představit.“
Máte přesto z něčeho strach?
„Já se bojím bolesti.“
To je u MMA zápasnice docela blbé, ne?
„To je, a těžko se s tím bojuje. Mě v běžném životě vykolejí máloco. Neštve mě, když v autě přede mnou jede nějaký trouba nebo když si stoupnu do špatné fronty u kasy. Ale zápasení a potýkání se s bolestí, to jsou chvilky, které mě dokážou vykolejit.“
Ale co s tím? Žádnou ránu neschytat? To asi nejde.
„To by bylo praktické, ale když už rána přijde, je potřeba ji umět přijmout. A tu bolest také.“
V kickboxu jste byla na vrcholu, ale v MMA máte bilanci v zápasech 1:3. Je takový obrat psychicky náročný?
„Myslíte from hero to zero? Z hrdiny nulou?“
Tak nějak, ale vy nula určitě nejste.
„Dělám si srandu. Humor je taková lehká obrana proti světu. Vím, že jsem v bojovém sportu něčeho dosáhla, a teď vidím, jak lidi říkají: Ta Mašková se vůbec prát neumí. To bolí.“
Bojovnické reality show se účastníte podruhé – poprvé to bylo v Africe. Co vás na nich láká?
„Nic. Mě to vlastně odpuzuje. Když jsem teď dostala nabídku, z fleku jsem řekla: Ne, já už to nechci znovu absolvovat. Nejsem dobrý prvek pro reality show.“
Přesto v ní jste. Proč?
„Nedávno jsem změnila trenéra a náš primární cíl s Lukášem Blažkem je vyrovnat moji zápasovou bilanci. A řekli jsme, že je nesmysl, abych zápasila sama. Pak přišla možnost, že Lukáš bude v pořadu jako druhý trenér ke Karlosovi Vémolovi. A to mi už přišlo zajímavé.“
To, že máte v soutěži vlastního trenéra, ale neudělalo dobrotu.
„Neudělalo. Po celé natáčení to přinášelo dusno. Hlavně ze strany Míši Dostálové, která to neskousla.“
Je vám 31 let. Čeho byste chtěla dosáhnout?
„Chci zápasit v UFC.“
Opravdu?
„Ne, kecám. To mě vůbec nezajímá. Já bojový sport beru jako seberozvojovou záležitost. Tím, že vystupuji mimo komfortní zónu do sfér, kde mě to se*e, kde to nenávidím, kde se toho bojím a kde to bolí, tak mě to celé utužuje.“
A co normální život jako rodina, děti? To je v daleké budoucnosti?
„Spíš ve hvězdách. Na to nejsem schopná normálně odpovědět. Ale není to zatím v plánu.“
Nosíte si práci domů?
„Tím, jak jsem aktivní na sociálních sítích, tak ano. Ale jinak jsem ráda za každý moment, kdy nemusím řešit bojové sporty.“
A co tedy radši řešíte?
„Ráda utíkám před okolním světem do přírody. A potom miluju knížky. Mám ráda sebevzdělávání, hodně mě baví psychologie a psychoterapie.“
