Balaštík: I sestra se mi směje

Snajprovi z RI Okna Zlín však nebude v úvodu sezony nahrávat věrný druh Petr Leška.

Nový kouč Venera osvědčený pár nečekaně rozdělil. To je v klubu událost léta. „Nehledal bych v tom senzaci,“ tvrdí Balaštík, který chce opět střílet moře gólů a díky nim se vrátit do národního týmu.

Jaký máte střelecký plán pro nadcházející sezonu? Obvykle říkáte, že chcete vždy nastřílet o gól víc než v předchozím ročníku…
„Vždyť mě znáte. (usmívá se) Mé maximum je třicet branek v základní části. Loni jsem jich dal devětadvacet a na postup do play off to nestačilo. Zodpovědnosti jsem se nikdy nezříkal.

Takže chci opět atakovat třicetigólovou hranici. Rád bych vstřelil tolik gólů, kolik pomůže mužstvu do vyřazovací části. Když vstřelím tu třicátou branku v posledním utkání a zajistím tím postup týmu do play off, budu spokojený.“

Budete obhajovat titul krále střelců. Tuhle soutěž deníku Sport jste vyhrál v posledních třech letech, které jste strávil v extralize. Pomýšlíte na rekordní čtvrtý triumf?
„Tohle opravdu v hlavě nenosím. Je to lepší. Možná by mě to svazovalo. V minulé sezoně jsem měl po deseti kolech na svém kontě dvě nebo tři branky. Nevypadalo to, že vyhraju. Až na konci se to slušně rozjelo. Proto radši nic neplánuju. Buď to vyjde, nebo ne.

Jaroslav Balaštík

V ZÁKLADNÍ ČÁSTI 2007/08 29 gólů 2004/05 30 gólů 2003/04 29 gólů

V přípravě jste se zatím trefil třikrát. Před sezonou většinou zásahy šetříte, že?
„Je dobré dát pár gólů, aby člověk nezapomněl, jak se to dělá. Dodá vám to sebejistotu, sebevědomí. Cítím, že mi na trénincích létají puky tam, kam mají. Věřím, že si to přenesu do ligy.“

Kdo bude vaším největším konkurentem v boji o střeleckou korunu? Váš tradiční sok Petr Sýkora odešel do švýcarského Davosu...
„Nahoře bude určitě Petr Ton. V minulé sezoně se dařilo Jardovi Bednářovi. Kdyby nebyl zraněný, nastřílel by ještě víc gólů. Velice slušnou bilanci si udržuje Martin Procházka. A každý rok vyskočí někdo z mladších nebo méně známých hráčů.“

Událostí léta ve zlínském kádru je roztržení sehraného dua Leška - Balaštík. Vadí vám to?
„Hlavně bych v tom nehledal nějakou senzaci. Každý rok nás trenéři na pár zápasů rozdělili. Stalo se to minulý ročník i před pár lety v mistrovské sezoně. Tehdy jsme ve čtvrtfinále v Třinci také nehráli spolu. A nakonec nás zase dali k sobě. Naše spolupráce je vyzkoušená, zažitá. Petr Leška pro mě zůstává nejlepším centrem mé kariéry. Vedle něj se mi dařilo nejvíc. Ale i s Andrejem Kollárem a Ivanem Rachůnkem se cítím dobře.“

Ale změna to je veliká, že?
„Samozřejmě. Hrajeme jiným stylem než s Petrem. Trenér Venera nás roztrhl asi po třech týdnech na ledě. Myslím, že se ještě nedalo poznat, jestli nám to s Leškou jde, nebo ne. Ale kouč chtěl vyzkoušet něco jiného. A asi to začalo vypadat slibně. Zatím je tedy sestava taková. Andrej Kollár je vynikající hráč, silný na buly a s kvalitní přihrávkou.“

Také vám tak často nahrává jako Leška?
„Hledá mě, hledá. (usmívá se) Zrovna včera jsme se o tom bavili. Měli jsme rozbor utkání s Jihlavou. A od trenéra zaznělo, že mi někdy přihrává až moc. Taky mu na ledě říkám, ať zkouší zakončovat sám. Ať se nebojí dát gól.“

Tipuju, že váš dvorní nahrávač Petr Leška nese změnu hůř než vy. Je to tak?
„Určitě to nečekal ani on, ani já. Asi ani nikdo jiný. Ale musíme se s tím oba vypořádat. Úspěch mužstva je přednější. Zvlášť po minulé špatné sezoně. Osobní zájmy musejí jít stranou.“

Myslíte na reprezentaci?
„Z nároďáku jsem vypadl. Zlínu se nedařilo, nebyli jsme tak na očích. A před mistrovstvím světa jsem se omluvil z rodinných důvodů. Jedním z mých cílů pro tuto sezonu je návrat do reprezentace.“

Zlín povedete do boje jako kapitán. Co to pro vás znamená?
„Už s námi není v šatně Mira Okál, zlínská hokejová legenda. Takže trenéři ukázali na mě. Vážím si toho. Je to pro mě ocenění mé práce. Kapitána jsem dělal v Uherském Hradišti. Do osmé třídy.“

Obránce Martin Hamrlík si z vás musel dělat legraci...
„To víte, že jo. Trenéři mě navrhli a pak svůj názor přednesli hráčům. Ptali se, jestli proti tomu někdo něco má. Nikdo se nepřihlásil. Takže to bylo odsouhlaseno. A teprve pak měli kluci různé poznámky. Ve stylu, proč se někdo neozval, a podobně. To jsem čekal. Srandu si ze mě dělá i sestra. Kapitán je prý poslední schůdek k hokejovému důchodu. Už holt stárnu.“ (usmívá se)

Chcete být podobný šéf jako Miroslav Okál?
„V létě jsem se potkal s Mirou a byl u toho shodou okolností Josef Štraub. Ten dělal ve Zlíně kapitána před ním. Rady mi nedávali. Ale říkali, že jsou zvědaví, jak to povedu já. Jak to ošéfuju. Do kasy už jsem za kapitánství platil. Jenže spoluhráčům se to pořád zdá málo. Ale nic jim už nedám. (směje se) Mira Okál byl jedinečný. Když se týmu nedařilo, dokázal jej bojovností strhnout.“

Okál i Štraub dotáhli zlínské mužstvo do finále...
„Teď je to na mně. Teprve v sezoně se ukáže, jaký jsem vlastně kapitán.“