Jak trénuje Sáblíková: Nejhorší je rozcvička
Spánek, hodně drsná rozcvička. Nalačno. Pak snídaně, odpočinek, trénink, oběd, spánek, trénink, večeře, film, spánek. Zhruba tak vypadá režim rychlobruslařky Martiny Sáblíkové v době, kdy nezávodí. „Je docela tvrdý, ale mě fakt baví. Na každé části tréninku hledám nějakou zábavu,“ říká největší česká naděje na medaili z olympiády ve Vancouveru.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Italské Collalbo nazývá Martina Sáblíková druhým domovem. Tady v době svých začátků našla laciné útočiště ve srubu s kuchyní ve sklepě, kde si musí štípat dříví a zatápět, aby měla horkou vodu. Tady ji znají v obchodech. Sem se vrací i nyní na trénink před olympiádou.
„Ale v baráku můžeme vegetovat jen v létě,“ říká trenér Petr Novák. A tak se svěřenci přebývá v penzionu 700 metrů od nekryté dráhy ve výšce asi 1200 metrů nad mořem, na níž Sáblíková získala v roce 2007 evropské zlato z víceboje. Sem se ukryla po vánočním domácím tréninku, připravovala se na víkendové mistrovství Evropy ve víceboji. A pokud se počasí úplně nezblázní, do Collalba se vrátí i po šampionátu v Hamaru k další velké porci předolympijské práce.
Náročný den začíná pro Sáblíkovou a spol. kolem půl osmé ráno. „Někdy vstanu předem, ale většinou slyším budík a říkám si: To snad není možný. Ráno vstát je umění. Zvlášť když vím, že bude rozcvička, při níž běháme do kopců,“ líčí královna Světového poháru na dlouhých tratích.
Co ona nazývá rozcvičkou, kouč považuje za regulérní první trénink. „Ale v mrazu jsem teď závodníky první dva dny na ni vůbec nepustil. Nemělo smysl, aby na úkor tréninku omarodili.“
První dřina dne trvá i přes hodinu. „Běháme po kopcích, skáčeme, je to docela náročné. Ranní trénink mi přijde horší než ostatní,“ říká Sáblíková. Když je doma v Česku, občas se u něj i baví. Zejména v létě. „Novák kouká z okna nebo ze zahrady, jestli opravdu skáčeme, jsme všichni a co a jak děláme. Je úžasné, když vidíte tu hlavu, jak kouká,“ líčí se smíchem.
Po rozcvičce se pořádně nasnídá, i když někdy musí slupnout sušenku nebo cereální tyčinku už před ranním startem. Po ní si odpočine, aby nabrala síly na druhou část přípravy, ať už na ledě, na kole nebo v posilovně.
Doma má „činkárnu“ tři kroky z obýváku, ve vedlejším pokoji. Občas procvičuje ruce, většinou dělá dřepy s činkou na zádech. Sama váží lehce přes 50 kilo, zvedá 70 i 100. „Teď v Collalbu jsme byli v posilovně třikrát,“ vypočítává trenér Novák. Z dočasného domova to do ní mají blíž než k dráze, využívají soukromou posilovnu italské kolegyně v 300 metrů vzdáleném domě.
Jindy Novák vyžene svěřence běhat, okolních horských štítů využívá i pro cyklistický trénink, který má Sáblíková obzvlášť ráda. S radostí zdolává i převýšení kolem 400 metrů, ať je hezky nebo slota. I když tentokrát strávila kvůli mrazu víc času na trenažéru.
„Loni jsme Petra přemluvili, že i když bude sněžit, pojedeme nahoru. V největším stoupání v půlce jsem spadla z kola, běžela jsem s ním asi 200 metrů, pak nasedla a jela dál.“ Zranění se nebála. „Nic nehrozilo, na nášlapy jsem zvyklá.“
Trénink si mohla odškrtnout. „Ale když jsme jeli dolů, potkali jsme traktor, jak vyhrnuje sníh. Tak jsme trenéra přemluvili a jeli ještě jednou.“ Sáblíková je tréninkový maniak, až ji kouč musí brzdit. Ona sama si neřekne, že je jí zle. „Petr pozná sám, když už opravdu nemůžu.
V Kanadě to bylo jeden den strašné, tak řekl: Odpoledne na trénink nejdeme, já se na tebe nemůžu koukat,“ líčí Sáblíková. „Ale je fakt, že když se mi trénink daří, jela bych pořád. A Petr mi nadává: Jsi nepoučitelná.“
Odkud bere energii? „Z jídla a spánku, jinak si to nedokážu vysvětlit.“ Dokáže sníst porce jako dřevorubec, v Itálii si její parta vaří v penzionu sama. Menu alá Sáblíková?
Maso, brambory a salát. Rychlobruslařka spí po obědě, doma hodinku, na soustředění i víc. „Radši si nařizuju budíka.“ Pak si dá asi 45 minut na rozkoukání a jde zase trénovat. Do postele zapadne znovu po deváté večer.
Do Collalba vyrazila nejen za horami, ale hlavně za ledem. Závodí obvykle v halách, ale tady trénuje v přírodě, což je náročnější. Led není stabilní, pokud fouká, musejí rychlobruslaři reagovat na poryvy. Jenže kvůli mrazu na něm strávila tak polovinu času, než kolik měla.
Jak bruslení nahrazuje, to si kouč Novák snaží nechat pro sebe. V Česku v době kolem Vánoc však Sáblíková jezdila na proslulém „prkně“. Laminátovou desku z obchodu na krajích s dřevěnými zarážkami má vedle činek v pokoji. Aby jí neujížděla, zarazí ji ze strany dvacetikilovými kotouči.
Naleští ji prostředkem proti usazování prachu, nasadí pletené ponožky od babičky, zaujme rychlobruslařskou pozici a jede. Profesionál se pozná, protože když si na desku stoupnete poprvé, nikdy se nesklouznete jen na jedné noze.
„Je to šidítko, odraz na ledě a technika je jiná,“ řekne světová šampionka ve víceboji. Ovšem procvičí aspoň rychlobruslařskou polohu. Až si na stěnu pověsí zrcadlo, bude se sama moct kontrolovat.Bez pohybu nevydrží. „Na závodech ani den. Tři?
Po sezoně jo, ale teď ne, zbláznila bych se.“ Do dřiny ji žene vidina olympijské medaile. „Teď něco visí ve vzduchu.“
