Špatné období prožívá český bek Zdeněk Grygera v Juventusu Turín. Vypadnutí z italského poháru a nepříznivé výsledky dokonce donutily vedení klubu k výměně trenéra. Devětadvacetiletý obránce teď bude o svých kvalitách přesvědčovat Alberta Zaccheroniho.
Zrovna mířil do tréninkového centra Juventusu, aby se setkal se svým novým šéfem. Zdeněk Grygera bude do konce sezony plnit pokyny Alberta Zaccheroniho. „Jsme ve velké krizi, dostali jsme se na dno. Z něj se ale můžeme odrazit nahoru,“ neztrácí optimismus český obránce.
Jedete na seznámení s novým trenérem Albertem Zaccheronim. Co od něj čekáte?
„Nevím, co mám čekat, neznám ho. Nesetkali jsme se, budu zjišťovat, jaký je. Doufám, že to nebude trvat moc dlouho.“
Zaccheroni střídá Cira Ferraru, který vás nevedl ještě ani rok. Jaký měl podle vás podíl na krizi, v jaké jste se ocitli?
„To je těžké, tohle bych nechtěl hodnotit. Začátek pod ním byl dobrý, v ročníku jsme vyhráli oba zápasy v Římě, s AS i Laziem, ale pak jsme se dostávali do takové fáze, kde jsme se hledali. Došlo to až sem, nevěděli jsme už ani sami jako mužstvo, jak si chceme pomoct. Každý trenér má nějaký pohled na styl hry.“
Měl Ferrara dostatečnou autoritu? S několika svými současnými svěřenci ještě hrál...
„To sice ano, ale o tom mluvil už při svém příchodu. Řekl, že teď je trenér, že je na druhé straně, snaží si držet odstup. Někdy to nejde, protože s nimi něco zažil, ale trenér-kamarád to určitě nebyl. Šel si svou cestou, byl ten, kdo rozhoduje.“
S Interem jste ve čtvrtek vypadli z Italského poháru, přitom jste v zápase vedli...
„Na to, v jaké situaci se nacházíme, se pro nás ten zápas vyvíjel dobře. Jenže teď se nám nedaří nic, proto to dopadlo takhle. Vedli jsme, ale dostali jsme tečovaný gól z přímáku... Když se daří, takový nepadne. Sráží nás tohle a zranění, jsme ve velké krizi. Na druhou stranu, dotkli jsme se dna a musíme se odrazit nahoru. Teď jen čekáme, kdy to přijde. Ale psychicky silní teď nejsme, situace jako penalta nás dostane na kolena a pak to vidíme černě.“
Projevuje se krize i na nepřízni fanoušků?
„Dávají to najevo, jsou naštvaní, protože na to nejsou zvyklí. Ale horší to asi bylo ze začátku, když jsme se do té krize dostávali, než teď, když už jsme v ní. Teď je tak velká, že to prostě nejde. Je to ve fázi, že už i fanoušci čekají, co se bude dít.“
Objevovalo se několik jmen možných nástupců Ferrary, padlo i jméno Pavla Nedvěda. Dovedl byste si představit, že by někdy trénoval Juventus?
„Nevím, jestli by mohl být hlavní, na to ani nemá licenci. Bylo to spojované s nějakým trenérem, co je u mládeže Juventusu. Možná se to bralo jako nějaký možný záskok na určitou dobu, ale my jsme se o tom ani moc nebavili.“
Divící se Zdeněk Grygera • Foto Sport
Marek Jankulovski si myslí, že jste se nedokázali vypořádat s koncem Pavla Nedvěda. Souhlasíte s ním?
„O tom můžeme mluvit. Já jsem samozřejmě byl zklamaný, Pavel je kamarád a druhý Čech, který tady se mnou hrál. Teď pokračuju sám. Pavel šel příkladem pro nové hráče, je velká škoda, že s námi nehraje. Trochu jsme to očekávali, ale doufali jsme, že by ještě rok vydržet mohl.“
Nevěřili jste ještě nějakou dobu poté, co konec kariéry oznámil, že si to rozmyslí?
„Já jsem ještě přes dovolenou doufal, že se mu to rozleží. Ke konci to bylo takové narychlo, bojovali jsme o Ligu mistrů. Jenže když během léta k ničemu závažnému nedošlo, považovali jsme to za uzavřené.“
Je Pavel Nedvěd v kontaktu s Juventusem?
„Na tréninku byl jednou nebo dvakrát, já se s ním ale vídám nebo aspoň slýchám. Když mi vyjde volno, jezdím za ním, chodíme spolu na oběd. Sem tam přijede na zápas, když má o víkendu volno. Ale spíš si to užívá doma s dětmi.“
Vy v posledních zápasech nastupujete kvůli zlomenému nosu s maskou. Jak si na ni zvykáte? Omezuje vás?
„Naštěstí mi na zápas poháru s Interem přivezli novou masku od specialisty, který nám dělá i chrániče. Tu první mi vyráběli tady v Turíně... Neříkám, že byla špatná, ale byl to jiný typ, hrál jsem s ní v zápase s Římem a nebylo to moc dobré. Byla hodně objemná a ztrácel jsem s ní viditelnost. Vůbec jsem neviděl na míč pod nohama, v tom to bylo dost nepříjemné. S touhle novou se cítím líp, i když to je pořád maska – není to ideální, kolem očí je to takové uzavřené. Ale byl jsem na operaci se zlomeninou nosu, nic jiného mi nezbývá. Dva tři týdny s ní prostě budu muset hrát.“
Bolí vás nos i pod maskou?
„Zaplaťpánbůh jsem do něj ještě nedostal třeba v nějakém souboji. Ale vím, že by to bolelo. Proti Interu jsem měl jeden balon na hlavu, který jsem nevzal úplně čistě čelem, a cítil jsem to dost.“
Už se vám někdy něco podobného stalo?
„Měl jsem zlomený nos tak, že mi ho vraceli, ale to bylo v dorostu a obešlo se to bez operace. To byla možná jenom chrupavka.“
V zápase s Chievem, v němž jste k tomuto zranění přišel, se podobný úraz stal hned třem lidem a pokaždé v tom měl prsty Pablo Granoche...
„To jsem ještě nezažil. Ale to je právě ono – teď jsme v takové situaci, že se nám takové věci stávají. U mě a Cannavara to nebyl od toho hráče úmysl, u Zebiny nevím, tam můžu jen spekulovat. Ale aby se stalo, že v jednom zápase mají dva hráči zlomený nos a jeden roztrženou hlavu, to jsou přesně naše momenty...“
Zdeněk Grygera • Foto Michal Beránek
Vy Granocheho znáte? Je to takový blázen?
„Ne, vůbec ho neznám. Pak se mi omlouval, když jsem byl trochu při vědomí. Ale víte, jak to je – když někdo něco takového udělá, omluví se vždycky. Nikdo neví, jak to myslel.“
Jak to vypadá s vaší budoucností v Juventusu? Máte smlouvu až do roku 2012, ale prý jste vyměnil hráčského agenta. Budete hledat něco nového?
„Je pravda, že jsem odešel z agentury Nehoda Sport. Končila mi tam smlouva, neprodlužoval jsem ji a jsem u Jirky Müllera, se kterým jsem hrál fotbal a jsme kamarádi. Co se týče Juventusu, jsem tady třetí rok, dva mám ještě před sebou. Léto bude takové zlomové, uvidíme, jak to bude probíhat. Bude záležet, v jaké pozici budu u nového trenéra. Celkově jsem tady spokojený, ale třeba bude mít Zaccheroni jiné představy. Léto bude asi rozhodující.“
Na začátku března se hraje přátelské reprezentační utkání Skotsko–Česko. Už jste mluvil s novým vedením národního týmu o své budoucnosti v mužstvu?
„Mluvil jsem s Ivanem Haškem hned po dvojutkání s Polskem a Severním Irskem. Pak jsem se bavil i s trenérem Bílkem. Chtěl jsem skončit úplně, bylo toho dost. Cestování, nepostoupilo se, než začne nová kvalifikace, zase uplyne nějaký čas. Myslím si, že je pravda, jak se psalo, že by měli dostat šanci mladší. Roli hrají i rodinné důvody, v srpnu se mi narodila dcera... Nakonec jsme se domluvili, že reprezentační kariéru na určitou dobu přeruším a pak se uslyšíme. Momentálně to ale beru tak, že to je z mé strany uzavřená věc.“
Vy to tedy myslíte definitivně, nebo byste byl ochoten přijet pomoct?
„Mohlo by být, ale už v době, kdy jsem se s nimi bavil, jsem říkal, že nejsem typ jako Pavel Nedvěd, který přijde a pomůže. Bylo by lepší, kdyby se vytvořil nový tým. Spíš to ale beru tak, že nikdo neví, co se může stát za rok dva. Můžu přestoupit do jiné země, do jiného mužstva, budu mít skvělou formu... Ale momentálně to na pokračování v reprezentaci moc nevidím. Spíš se budu věnovat rodině a klubu.“
