Ke zkušeným třicátníkům, dokonce už ve věku sportovního veterána, patří ve Slavii záložník Lukáš Jarolím. Před zahájením nového ročníku prodloužil smlouvu a ví, že odpovědnost za výsledky bude ležet především na jeho generaci. „Ale není to jen o nás, mladí se také musí drát nahoru,“ předává ji i dosti početnému šiku později narozených.
Den před tím, než Slavia zahájí nový ročník Gambrinus ligy ve vršovickém derby s Bohemians 1905, oslaví záložník Lukáš Jarolím 35. narozeniny.
Vstoupí tak do věkové kategorie sportovních veteránů. Uprostřed mladíků si tak však nepřipadá. „Dědku mi říkat nebudou,“ vyhlašuje přísně. Sám si dává hlavní úkol – co nejvíc „bažantům“ v růstu pomoci.
Do dalšího ročníku Gambrinus ligy vstoupíte jako veterán. Jaký je to pocit?
„Nijak si to nepřipouštím. U nás se věk až moc řeší. V Itálii se na to nikdo moc nedívá, záleží jen na výkonech. Pokud budu zdravý, tak věřím, že to půjde.“
Už vám začali mlíčňáci okolo vás říkat dědku?
(smích) „Já doufám, že si něco takového netroufnou a říkat mi tak nebudou. Aspoň na hřišti si tak vůbec nepřipadám a snad ani oni mě tak nevnímají. Nikdo si to nedovolil a snad to tak vydrží.“
Takže vás poslouchají?
„Ono jim nic jiného nezbývá. My když byli mladí, tak jsme taky museli poslouchat. Nedělám si z toho ovšem srandu. Vím, že jim musíme jít příkladem. Ani ne zdůrazňováním nabitých zkušeností, natož nějakým machrováním. Spíše přístupem k tréninku, k povinnostem. A také jim na hřišti dokázat, že na to ještě máme.“
Stanislav Vlček, váš vrstevník, se při zahájení přípravy zděsil, že takhle mladé mužstvo ve Slavii nepamatuje. Souhlasíte?
„Pár starších nás tu přece jenom je. Jsou tu také zástupci střední generace jako Kaufman nebo Janda, možná by jich ale mohlo být víc. A pak je tu hodně mladých hráčů, to je pravda. Možná se to ale podaří nějakým způsobem doplnit. Uvidíme, jak se to vyvine.“
Potřebovalo by mužstvo doplnit?
„Kdyby už nikdo neodešel, tak by to možná šlo. Ze základní sestavy by tak proti jaru ubyli jen Martin Vaniak a Karol Kisel. Když žádné další ztráty nebudou, tak by to mohlo fungovat dobře. Jako na jaře. Ale mluví se o tom, že Ondra Čelůstka a Milan Černý mají namířeno do Turecka. I když to není ještě úplně hotové, hrozba jejich odchodu je vážná. Bez nich by to bylo složitější. Podle mého nezbývá nic jiného, než aby se snažilo vedení někoho získat. Určitě na post stopera. Odešel Koubský, skončil Vomáčka, teď ještě Čelůstka. Nikoho už na tak důležité místo vlastně nemáme.“
Vy byste si na chytrého vzadu netroufl?
(smích) „Na chytrého ano, ale ne stopera.“
Máte nějaké náznaky, že by za utržené částky za tyto hráče z výběru do 21 let vedení někoho získalo?
„Mělo by to tak být. Ale to je otázka na vedení, ne na mě.“
Tíha odpovědnosti za výsledky i předvedenou hru bude na vás, zkušených. Přijímáte ji?
„S tím jsem se sem už loni vracel. Kdo jiný, než zkušení hráči, má zachovat v rozhodujících momentech klid? Ale není to jen na nás. I mladí by měli mít nějaký cíl a drát se nahoru. Naší úlohou je jim v tom pomoct.“
S aktivní kariérou skončil brankář-čaroděj Martin Vaniak, přichází Kamil Čontofalský. Je to adekvátní náhrada?
„Je to zkušený gólman, má něco odchytáno, Vaňouse by měl nahradit. Já tomu aspoň věřím. Neměl by mít potíže se zapadnutím do mužstva a my se budeme snažit mu pomoct. V tom bych neviděl problém, měl by se stát oporou mužstva.“
Určitě budete postrádat parťáka v záloze Karola Kisela. Převezmete za něj roli tvůrce hry?
„Je pravda, že loni jsem hrál spíše defenzivního záložníka, ale v průběhu zápasu jsme se střídali. Takže není to pro mě problém. I když ze zadní pozice to bylo i o něco snazší.“
A nahradíte ho i v roli střelce? Kisel skóroval sedmkrát.
„To těžko, já dal za sezonu nejvíce čtyři góly. Bylo by to hezké posunout se na sedm, ale věřím, že takových kanonýrů tu bude víc. Je důležité, aby góly střílelo mužstvo jako celek, pak bych z toho strach neměl.“
Jak zvládáte přípravu?
„Vždycky je náročná, ale vím, že je nutná, že z ní těžíme celou sezonu. A letní je počasím a terény příjemnější než zimní. Důležité je, že mě nic netrápí a necítím se vyloženě unavený. Zaplaťpánbůh. Doufám, že ji přežiju lépe než loni, kdy jsem se v konci zranil se táhlo se to se mnou celý podzim.“
Před vámi je soustředění v Itálii. Určitě se moc těšíte, vždyť jste v Serii A hrál. Nemám pravdu?
„Určitě. Středisko u Trenta znám, byli jsme tam už jednou se Sienou, je to moc příjemné, jsou tam výborné tréninkové podmínky. Máme se na co těšit.“
A taky na soupeře: Parma, Lazio Řím, juniorka Bayernu Mnichov. Na kterého se nejvíc těšíte?
„V Parmě působí ještě několik hráčů, které pamatuju ze Sieny. Bude fajn se s nimi znovu potkat. S Danielem Galloppou jsem hrál tři roky, jezdili jsme spolu i na dovolenou. Byli jsme na Krétě, známe se dobře. Tak věřím, že si popovídáme.“
Atraktivní soupeři v Itálii, je to důkaz, že se Slavia může opět rozmáchnout a má dost financí?
„V přípravách měla Slavia vždycky zvučné protivníky, je to dáno tím, že pořád má v Evropě dobré jméno. Důkaz o finanční stabilizaci je ovšem jiný, všechny dluhy nám byly uhrazeny. Je to tedy v pořádku a můžeme se soustředit jen na fotbal.“
Takže šatnou opět hlaholí smích a nejrůznější fórky?
„Bylo by špatné, kdyby fórky ustaly. Vždycky byly, v jakékoli situaci. Ale je příjemnější, když vám chodí výplata včas. To se na atmosféře promítá. Dluhy nebyly jen vůči hráčům, ale všem zaměstnancům, což bylo na nich poznat. Když teď všechno funguje, jak má, je to jenom dobře.“
Na co si s tímto kádrem troufáte?
„Především chceme předvádět útočný a kombinační fotbal jako na jaře. To se osvědčilo, přineslo to i slušné výsledky. Když v tom budeme pokračovat, tak budeme spokojení a budeme se prát o přední příčky.“
