12. září 2015 • 05:00

Trenéry nervuje, s Vrbou měl konflikt! Jak je na tom střelec Teplic Martin Fillo dnes?

Martine, jak vzpomínáte na Plzeň, kde jste si plánoval budoucnost?

„Vrátil jsem se tam z Norska v roce 2011. Šel jsem tam vyhrát ligový titul, což se nakonec povedlo a splnil jsem si klukovskej sen. Jenže jsem si myslel, že budu víc hrát, to se mi nepodařilo.“

Proč to tam nevyšlo?

„Přišel jsem za velký peníze, byl na mě vytvořenej velkej tlak a já se neprosadil. Tak jsem to dostal sežrat. Myslím si, že v Plzni se neprosadilo víc hráčů, není to zase taková ostuda.“

Mluvilo se o sporech s trenérem Vrbou i o tom, že mezi vámi měly v kabině létat pěsti…

„Nelíbilo se mi, že nedostávám tolik šancí. Udělal jsem pár chyb, nechoval jsem se asi tak, jak jsem měl, ale to už je za mnou.“

Plzeňské angažmá jste měl zakončit někde v nočním podniku. Jak to tehdy bylo?

„Každej dělá chyby. Když jsem byl v Plzni, tak jsem za každou chybu zaplatil. Odpykal jsem si to tím, že jsem se neprosadil, což pro mě byl dostatečný trest.“

Když to nejde na hřišti, tak se nálada vylepšuje s kamarády venku?

„Noo… Nevím, co k tomu říct. (smích)

Plzeň vás pak šoupla na hostování do Příbrami.

„Prvně jsem tam nechtěl, ale nakonec jsem přistoupil na hostování, potřeboval jsem hrát. Spousta kluků tam měla pověst problémových hráčů jako já, ale když s nima sedíte v kabině a koukáte, jak jsou v pohodě, tak si to užíváte. Ten rok byl dobrej.“

Asi jste si těmi problémovými kluky v kabině dobře pokecali, že?

„Když má někdo problém z minulosti, tak se na něm nenechá nit suchá. Šili jsme do sebe, ale nebyli jsme uražení. Všichni ten humor brali a přenesli to na hřiště.“

Úspěšně jste začal i přesun to Teplic. V pěti zápasech jste dal 5 branek. Neříkáte si Pavlu Vrbovi o místo v reprezentaci?

„Na to nemyslím. Chci hlavně pomoct Teplicím, aby se nám dařilo.“

Teplice za váš příchod zaplatili tabulkovou hodnotu (asi milion korun). Na kolik si ceníte sám sebe?

„Spíš byste se měli zeptat lidí, co mě znají, na kolik si mě cení. Raději nebudu říkat, na kolik si sebe cením.“

Na hodně?

„Bylo by to docela dost.“ (smích)

Podepsal jste tříletou smlouvu. Myslíte, že ji dodržíte?

„Je to můj cíl. V posledních letech jsem pendloval po klubech, to není ono. Doufám, že se tu usadím.“

S rodinkou jste se už stihli přestěhovat?

„Našli jsme si krásnej byt v centru. Líbí se nám tu.“

Kolik času s ní trávíte?

„Moc ho není, protože jsem nejvíc na stadionu. Ale mám dvě děti, tak se jim snažím věnovat.“

Pochválí vás snoubenka, když se o ně staráte?

„Ono je to těžký, je s nima hodně sama. Ale když čas najdu, tak jdeme ven. Malýho učím jezdit na kole, snažím se bejt dobrej táta.“

Bude z něj fotbalista?

„Nechci ho dostávat pod tlak, ale já doufám! Ten fotbalovej život je krásnej, přál bych mu, aby si vydělával fotbalem.“

Vy si občas zabrnkáte na kytaru, brnká synek na nervy vám?

„Musím uznat, že v tomhle mi trochu chybí nadhled. Člověk se pořád učí, samozřejmě v tom mám svý rezervy, ale občas mi brnkají na nervy.“