Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Dokonalý pár Rosolová a Helcelet: O pikantních fotkách, závisti i péči

Autor: Zdeněk Janda

Ruku na srdce, kdo by se za nimi neotočil? Ať jsou to dámy nebo pánové… Denisa Rosolová a Adam Sebastian Helcelet. Pohledný atletický pár, který rád provokuje odvážnými snímky na sociálních sítích. Nemají se za co stydět. Nafotili jsme je nejen při jednotlivých disciplínách.

Desetibojař, 25letý nástupce ikonické trojice Změlík, Dvořák, Šebrle. A jeho přítelkyně, šikovná 30letá univerzálka, někdejší dálkařka a sedmibojařka, v poslední době specialistka na 400 metrů překážek.

Před srpnovým mistrovstvím světa v Londýně povyprávěli o svém sportu a taky zapózovali. Někdy lechtivě, v jednu chvíli oba sundali dresy. „Bylo to příjemný. Snad se lidem budeme líbit,“ pousmáli se na Strahově medailisté z velkých akcí.

Adam Sebastian Helcelet s Denisou Rosolovou nabídli postřehy ke společnému soužití a především k zákulisí atletické dřiny.
Adam Sebastian Helcelet s Denisou Rosolovou nabídli postřehy ke společnému soužití a především k zákulisí atletické dřiny.

Vnímáte, že jste se stali slavným sportovním párem?
Helcelet: „Mně to ani nepřijde, i když je pravda, že nás občas lidi poznají v restauraci.“
Rosolová: „Kdo je opravdový sportovní fanoušek, možná o tom ví. Zrovna nedávno ti večer jeden pán říkal: Hele, tvoje přítelkyně zaběhla limit, viď? Ten věděl, že k sobě patříme.“
Helcelet: „To je pravda. Ale jinak se jako slavný pár necítíme, nezatěžuje nás to. Naopak nás těší, když nás někdo pozná. Určitě nás to neobtěžuje.“

Občas na Instagram umístíte odvážné fotky, hlavně Denisino pozadí. Jaké máte reakce?
Helcelet: „Takových fotek jsou plné sociální sítě, ale jenom proto, že my jsme nějak známí, se potom ty fotky objevují a vytahují.“
Rosolová: „Od ostatních lidí jsou tam i daleko horší.“

Odvážnější myslíte?
Rosolová: „Ano.“

A co ty ohlasy?
Helcelet: „Něco se objevilo. Od chlapů ne, ti byli v klidu. Ale ozvaly se ženské, které záviděly. Byly naštvané, že má Denča co ukázat, tak kritizovaly. Ostatní byli rádi, kámoši se smáli, pochválili to. Vždyť to nebylo tak hrozné.“

Hříšná atletická těla. Podívejte se, jak se Rosolová a Helcelet fotili pro Sport Magazín
Video se připravuje ...

Mezi atlety je hodně párů. Je to tím, že se pohybujete mezi samými lidmi s hezkými těly?
Rosolová: „Něco na tom bude. Hlavně se bojím toho, až přestanu závodit, protože Adam bude dělat atletiku dál. Budu se muset hodně udržovat, protože vím, na co se bude koukat na soustředěních. (usměje se) Budu si muset dávat pozor a hlavně o sebe pečovat.“

Stačí se podívat kolem na stadionu a je jasné, o čem mluvíte…
Rosolová: „V tomhle prostředí se pohybujeme dlouhodobě, takže asi máme i jiné nároky. Když si najdeme partnera, většinou je taky sportovec. Pochopitelně to není jenom o tělu, ti dva si musejí sednout se vším všudy. Ale když máte doma někoho, kdo se vám líbí, má tak skvělou postavu a hezky se o sebe stará, těžko si pak najdete někoho mimo.“

Takže není náhoda, že mezi atlety je tolik lidí, kteří spolu chodí?
Helcelet: „To určitě není náhoda. Atletika je komplexní sport, dělá hezká těla, vlastně nejhezčí ze všech sportů. I my chlapi jsme zvyklí na to, že se díváme na holky, které moc hezky vypadají.“
Rosolová: „I když se jedná o individuální sport, neustále se pohybujeme ve stejné komunitě, jezdíme na soustředění. Takže jsme hodně spolu. Potom je těžší si najít někoho mimo.“

Je to krásný chlap!

Co na tom druhém nejvíc obdivujete?
Rosolová: „Všichni se diví, že mám o pět let mladšího přítele, ale Adam je mentálně někde jinde, takže to musím ocenit. Občas si říkám, že je mentálně vyspělejší než já. (usměje se) Co se týče názorů nebo podobně.“

A z atletického hlediska?
Rosolová: „Je to krásný chlap. Urostlý, svalnatý.“
Helcelet: „Akorát ta atletika mu moc nejde, co?“ (směje se)
Rosolová: „Už má dvě velké medaile, věřím, že i díky mé pomoci. Určitě mu pomáhají i ostatní, ale já ho mám doma, musím se o něj starat. Snad těch medailí budeme vozit ještě víc.“
Helcelet: „Toho si cením nejvíc, že se mi snaží Denča doma udělat pohodičku. Potřebuju ji. Jakmile ji nemám, je to špatné.“

Co to znamená mít pohodu?
Helcelet: „Prostě nemít žádné extra povinnosti. Ona se postará, uvaří. Když potřebuju něco udělat do školy, nechá mě se učit. Máme dobrou atmosféru, nehádáme se, to je to nejcennější. A to je i věc, která se ve sportu odrazí. Když není pohoda, nejsou výsledky. Tohle už lidi nevidí, neřeší, jak je na tom atlet psychicky. Ale u mě to hraje velkou roli. A je super, že doma pohodu mám.“

To se hezky poslouchá, že?
Rosolová: „To jo. Opravdu se snažím, aby toho moc dělat nemusel. Občas ho o něco poprosím, jednou jsem chtěla, aby pověsil prádlo, ale jinak to zvládám sama. Není důvod ho zatěžovat. Vím, že po obědě potřebuje jít spát, aby byl v pohodě, takže ho nechám. Jednou spal v obýváku, já jsem chtěla jít vynést odpadky, takže mě seřval, že jsem trochu rachotila. To si pak člověk říká, že chce uklidit, a ještě dostane vynadáno… (usměje se) Každý to má trochu jinak, já kolikrát po tréninku nedokážu spát. On jo. Takže mezitím se věnuju domácnosti.“
Helcelet: „Ženské to mají, co se týče odpočinku, zavedené trochu jinak. Jak znám chlapy, zvlášť ty, kteří dělají sport profesionálně, tak si po dopoledním tréninku lehnou, zhruba na hodinu, potom jdou na další fázi. Kdežto ženské musejí neustále vyvíjet nějakou aktivitu, proto jsem i Denče kolikrát říkal, ať si taky odpočine a pořád něco nekutí.“

A co na ni říkáte z atletického hlediska?
Helcelet: „Je to jedna z nejšikovnějších atletek, která kdy u nás byla. I vůbec v Evropě. To jsem si jistý. Protože žádná jiná ženská nedokáže na světové úrovni dělat dálku, víceboj a ještě k tomu 400 metrů překážek. To nikdo nezvládne, je to ultra talent, absolutně nedoceněný, protože to si tady nikdo neuvědomuje. Neskutečný sportovní talent.“

Co máte nejraději na atletice?
Rosolová: „Dá se používat při všech sportech. Je to královna sportu. Navíc individuální sport, což mi vyhovuje, protože jsem velký individualista. Všechno se dá změřit, záleží, jak je člověk připravený, natrénovaný. Záleží jenom na něm. Není tam nikdo, kdo by vám to mohl zkazit. Ani rozhodčí. Všechno je měřitelné.“
Helcelet: „Já to cítím podobně. V závodě jsem jenom já, buď prodám, co jsem natrénoval, nebo ne. Podmínky mají všichni stejné. Je to pro mě hrdý sport, nejsou v něm žádné křivárny jako třeba ve fotbalu, kde se hrozně simuluje. Nebo že by byl podplacený rozhodčí. Takhle to u nás nefunguje, navíc atleti nejsou zkažení penězi.“