25. července 2017 • 15:00

Kulturista z YouTube Grznár otevřeně: Doping ničí život, ale bez něj to nejde

Agresivní, sprostý, sebestředný, povýšený, urážející... Podobných přívlastků, které by vystihovaly dosavadní mediální obrázek Filipa Grznára, kulturisty z Youtube, by mohlo být ještě mnoho. Pravda je ale vždy jiná, než se zdá. Nebo ne?

Hodně lidí vnímá vaši kariéru dost negativně. Co to pro vás znamená?
„Je mi to vcelku jedno. Dobrý pocit mám z toho, že jsem mnoho lidí namotivoval k tomu, aby cvičili, aby dělali nějaké sporty a aby je pochopili. Už třeba to, že součástí kulturistiky je doping - a buď ho budou akceptovat, nebo to na vrcholové úrovni dělat nemůžou. Ale co si budeme nalhávat, jsem teď taková v uvozovkách celebrita... Pro mě je důležitý a pozitivní, že tam, kde jsem, jsem se dostal sám, bez pomoci nějakých mecenášů, médií, prostě kohokoliv. Prostě jsem přišel, dal kůži na trh a něco mi to přineslo. Moje jméno má nyní svým způsobem hodnotu a to je pro mě, ne uspokojující, ale pozitivní. A svým způsobem je to důvod, proč jsem to dělal. Dá se říci, že ať budu dělat cokoliv, budou mě lidi následovat, hlavně sledovat a můžu na tom stavět de facto cokoliv.“

Jeden expert na propagaci mi řekl, že jde všechno, ale člověk to nesmí nechat zajít tak daleko, aby byl směšný. A musíte vědět sám, že pro hodně lidí vaše vystupování směšné je. Můj kamarád vás například sleduje, protože ho prý baví vaše hloupost. Určitě o podobných názorech víte. Ani to vám na tom nevadí?
„Kdo z dnešních celebrit není směšný. To je jednoduchý. Ať budeme jmenovat kohokoliv, oba na něm najdeme něco, co je opravdu směšné. Buď to, jak vypadá, jak se chová, jak se vyjadřuje, kde účinkuje... Prostě se na kariéře každého dá najít něco směšného. A to, že člověk nějakým způsobem sklouzne ke směšnosti... Pořád si jako sportovec mohu říci, že mám za sebou nějaké výsledky a na těch to vždy stavím. Tím pádem si s něčím takovým vůbec nedělám hlavu.“

Dobře, ale jde o nějakou míru. Jak ji hlídáte?
„Tu míru nikdo nikdy neuhlídá. Sklouzne prostě každý. Jakmile někdo dělá show mého typu nebo vůbec jakoukoli show, stane se pro určité lidi blbečkem. A fakt je ten, že mně to vůbec nevadí. Nebo ne že nevadí, ale jsem schopen to přehlídnout. Každý má v sobě tu míru show úplně někde jinde. Je to opravdu ta poslední věc, se kterou bych si dělal hlavu. Je fakt, že jedu nějakou tvorbu, která může být směšná, ale pak se to snažím vyrovnávat zase něčím jiným. Jinou tvorbou, čímž si reputaci zase třeba napravím. Tohle k tomu prostě patří. Hotovo, tečka.“

Ne každý ale vidí všechna videa, tedy celkovou tvorbu.
„To je pravda. Podívejte se, v tomto koloběhu funguji už čtvrtý rok, což je opravdu dlouhá doba a mezi youtubery se málokdo tak dlouho udržel. Pořád si získávám nové fanoušky a sledovanost víceméně stoupá. Ale kdyby se to nějak pokazilo a celý ten koncept by se v nějakém negativním světle ukončil, je mi to úplně jedno. Já na slávě a téhle kariéře prostě nelpím.“

Je něco, čeho litujete, nebo byste se za to styděl?
„Vždycky jsem veřejně vystupoval tak, nebo s tím názorem, že jsem nikdy ničeho nelitoval. Sebevětšího průseru, prohřešku, čehokoliv... A to proto, že mám zvláštní vlastnost, z nejhorších přešlapů jsem vždy udělal ty největší a nejlepší věci. To znamená, že nelituji ani mých zranění, která byla fatální. Není nic, čeho bych v životě litoval. Nikdy. Všechno je zkušenost. Buď se z toho člověk po***, nebo z toho něco získá. Takhle to beru.“

Kdo byl kdy pro vás vzorem či hrdinou?
„Já jsem známý tím, že nemám žádné vzory, žádné hrdiny. Jsem přesvědčený, že když má člověk k něčemu vlohy, tak v tom může být nejlepší, tím pádem, proč bych ho měl brát jako vzor? Prostě nemám žádné vzory, žádného hrdinu. To není o tom, že bych nikoho neuznával. Naopak, mám úctu a respekt ke každému, kdo cokoliv dokázal. Ale jedu si svojí cestu, nebudu se k nikomu připodobňovat.“

Kulturistika se bez dopingu dělat nedá

Kdy jste začal s dopingem?
„Začal jsem s dopingem, protože jsem začal závodně s kulturistikou. Bylo mi dvacet let, když jsem se připravoval na první závody a bylo mi okamžitě jasný, že kulturistika se bez dopingu dělat nedá. Spousta lidí si myslí opak, není to pravda. Věděl jsem, že se chci kulturistice věnovat vrcholově na té nejvyšší úrovni, že se chci propracovat k profesionálům. A v tomto ohledu člověk musí koukat jenom dopředu. A je kravina si nalhávat, že ve vrcholovém sportu doping není. Konkrétně v kulturistice, na to aby člověk vybudoval dejme tomu 120 kilo svalů, tak by lhal sám sobě, kdyby říkal, udělám to naturálně. Prostě a jednoduše se mi nechtělo pracovat, chtěl jsem se živit sportem, což se mi povedlo, a věděl jsem, že do toho chci dát maximum, stejně jako všichni sportovci. A věděl jsem, že v tomto sportovním odvětví to nelze jinak.“

Filip Grznár

Narozen: 1. února 1985 Disciplína: kulturistika Úspěchy: Mr. Olympia Amateur 2014 - 5. místo, Trojnásobný mistr ČR,  Absolutní vítěz lee priest classic 2015 - 1. místo Soukromí: Otec dvou dcer, známý youtuber

Dobře, ale videi na Youtube jste překročil jakousi hranici světa kulturistiky a oslovujete širší veřejnost. To znamená, že můžete inspirovat i lidi bez ambicí uspět ve vaší disciplíně.
„Co se týká toho, že bych někoho k něčemu strhával... My to tam děláme chytře, v tom ohledu, že lidem nejdřív řekneme ‚Hele, šel jsem do toho, věděl jsem intuitivně, že se mi to povede, ale zároveň jsem si byl vědom i následků.‘ Vím, že teď mám dvě děti a budu tu minimálně o deset let míň, než kdybych to nepoužil. Zkracuje mi to život. Mám kvůli tomu problémy se srdcem a dalšími orgány. Vedlejší účinky tam prostě jsou, co si budeme povídat. A vždycky jsem to podával tak, že do toho jdu naplno, s tím, že jsem si vědom následků. Zároveň jsem vždy lidem do videa zdůraznil, vy se nikdy nedostanete na úroveň, abyste se kulturistikou živili podobně dobře jako já. To je i o osobnosti.“

Osobnosti?
„Ano. Ne třeba o genetice, protože já genetiku nemám. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo doping začal brát kvůli mně. Část veřejnosti si to podobně mohla vysvětlovat, pochopitelně. Ale to je jako se vším. Když je někdo hlupák, co s ním mám dělat? To bych nesměl mluvit o ničem. O skákání s padákem, o automobilových závodech. Mohl bych jen říkat, že je všechno špatné.“

Sypal jsem třináct let

Dopujete i v současnosti?
„Jo, mám tam poslední dvě věci.“

Co to znamená?
„To znamená, že v profesionální kulturistice se kůra staví na pěti až deseti věcech. Včetně peptidů, růstového hormonu a podobně. V současné době tam mám jenom růstový hormon a testosteron. Co si budeme povídat, sypal jsem s malými pauzami třináct let. Tělo je na to tolik navyklé, že je hodně těžké z toho nějakým způsobem vyklouznout. Právě ze zdravotního hlediska. Takže kdybych naráz vysadil, zničí mě to. Fyzicky bych se absolutně zhroutil. Tělo si prostě přestalo vyrábět vlastní testosteron a musí se postupně dosazovat. To jsou prostě klasické sportovní postupy. Ale postupně vysazuji.“

Nic víc by tedy nyní test na doping neodhalil?
„Pochopitelně jsem tam měl i věci, které jsou až osmnáct měsíců pozitivní na dopingové kontrole. To je tedy další komplikace. Ale jak říkám, musím vysazovat postupně. Sypal jsem třináct let a tělo je na to navyklé. A pozor! Na rovinu říkám, že je dost možné, a samozřejmě to budu mít lékařsky podložené, že po tak dlouhé době užívání anabolických steroidů se mi nebude tvořit přirozený testosteron. V současnosti jsem o tom přesvědčený. Což je jeden z vedlejších účinků, o kterých jsem se ve videích bavil a upozorňoval na to všechny. Budu tedy nejspíš nucen terapeutické dávky užívat celoživotně. Nicméně dopingová kontrola je vázáná na lékařskou zprávu. Pakliže sportovec užívá například testosteron v terapeutických, a třeba i vyšších dávkách, pak je tady listina od doktora, jež potvrzuje, že je to nutnost. Tím pádem se nejedná o doping.“

Ano, ale podobné potvrzení zatím neexistuje.
„No, zatím ne, ale já jsem o tom bohužel přesvědčený. Protože, když jsem v minulosti vysazoval na delší dobu, vyskytly se mi tak vážné zdravotní komplikace, že jsem s tím měl opravdu veliké problémy. Byl jsem s tím i léčený. Bohužel neúspěšně. Dopingem jsem si tedy zničil do jisté míry život i tím, že budu nejspíš až do smrti odkázaný na terapeutické dávky testosteronu. Stoprocentně.“

Lidé, kteří mluví sprostě, mají vyšší intelekt

Máte dvě dcery. Pustil byste jim, nebo pouštíte, svá videa?
„Určitě.“

Není tam nic, co by je mohlo nějak špatně ovlivnit? Už třeba s ohledem na slovník.
„Asi takhle, je vědecky prokázané, že lidé, kteří mluví sprostě, mají vyšší intelekt. Je prokázáno, že tak činí z určitých důvodů... Já jsem vyrostl na ulici. Mluvil jsem sprostě už od pěti let. Pamatuji si případ, kdy můj strejda přijel a byl zděšený, jak jsem v pěti letech mluvil extrémně, opravdu extrémně sprostě. U nás doma se taky mluvilo sprostě. I přesto, že můj otec je advokát, matka lékařka. Vyrostl jsem v tom, nepřipadá mi to divný, nepřipadá mi to špatný. A naopak odsuzuji lidi, kteří nemluví sprostě a jsou schopní provádět věci, které bych třeba já v životě neudělal. Mluvím o krysách, které nedokážou vyventilovat, už třeba alespoň slovně, nějakou agresi či mindráky a psychické pohnutky. Mluví navenek slušně, ale jsou schopní dělat věci, kterých já bych nikdy nebyl schopen. To znamená různé podrazy a podobně.“

Dobře, sprostá slova podle vás nejsou problém…
„Jsem o tom skálopevně přesvědčený. A pozor, mám příklad za všechny. Moje starší dcera, pětiletá, v životě nepromluví sprostě. Právě proto, že v tom vyrostla. U nás se mluví normálně sprostě. Já mluvím jako ve videích i doma. Samozřejmě ne kraviny jako ‚Zabiju tě‘ a podobně. (pousměje se) Ale sprostá slova jsou naprosto běžná v mém slovníku. Nu a moje dcera, jelikož to slyší a nějak si to už jako takhle malá vyhodnotila, neřekne jediné sprosté slovo. Dcerám bych se skutečně nezdráhal ukázat svá videa. Nehledě na to, že ta starší už je sleduje. Chodí do školky a učitelka o ní říká, že je úplně zlatá. V životě neřekne sprosté slovo. A když spolužáci mluví sprostě, napomíná je. Takže, bát se před dětmi mluvit sprostě, to je z psychologického hlediska naprostá hloupost.  Pobavte se o tom s psychology či psychiatry, uvidíte, co vám na to řeknou.“

Připadá mi, že když jste o něčem přesvědčený, tak to berete jako hotovou věc.
„No…“

Protože ony budou jistě existovat i jiné studie.
„Já to ale podložil příkladem své dcery.“

Nemluvím tolik o tom, co jste řekl, ale jak.
„Pozor, mě lidé často vyčítají, že měním názory. A to je příklad toho, že když změním názor, nestydím se za to. Klidně řeknu, ano měl jsem nějaký názor, ale jelikož mi bylo prokázáno, že byl ten názor špatný, změnil jsem jej. Ale dodneška mi nebyl předložen důkaz, že sprostá mluva je něco špatného.“

Nesnáším ženskou kulturistiku

Kdyby se jedna z dcer chtěla vydat ve vašich šlépějích, tedy stát se kulturistkou, radil byste jí, co brát a nebrat?
„Určitě ne. Je to jeden z bloků, které mám. V životě bych nedopustil, aby moje dcery dělaly tenhle sport, nebo jakýkoliv jiný, vrcholově. Nesnáším ženskou kulturistiku.“

Nicméně děti často dělají i to, co si rodiče nepřejí. Kdyby se tedy některá z vašich dcer stala kulturistkou, radil byste jí, co „sypat“?
„To je stejné, jako kdyby moje dcera byla lesba, taky ji nezavrhnu, že jo. Ať si dělá, co chce. Kdyby se přeci jen kulturistkou stala, rozhodně bych jí v tom neradil. Ať si najde svojí cestu. Když už by v tom ale byla, asi bych jí nějak poradil, ale vždy bych jí od toho hlavně odrazoval. Opravdu bych nechtěl, aby moje dcera dělala jakýkoliv vrcholový sport. Protože vrcholový sport je vždy zásah do zdraví. A desetinásobně to platí v případě žen. U žen je vrcholový sport smrtelná záležitost. Tečka. To je můj názor.“

Vašim rodičům vaše vystupování asi nevadí, že?
„Jim moje vystupování extrémně vadí. Mě vlastně rodiče zavrhli už před lety z důvodu, že jsem se nikdy neučil, jak si přáli. Oni jsou vysokoškoláci, já jsem pouze vyučený. Už kvůli tomu mě kdysi zavrhli. To přetrvává. Máme rozdílné názory. Vůbec si s nimi nerozumím. Mrzí mě to a vždycky bude, ale... Nemůžu říct, že je to moje nebo jejich vina, chyba je vždy na obou stranách, pochopitelně. Ale jelikož se ke mně špatně postavili v mládí, tak já jim určité věci nikdy nezapomenu. A to, že mi dneska chtějí něco vyčítat, mě absolutně vůbec nezajímá a jsem schopný naprosto razantně odmítat jejich názory. Jedu si prostě svoje. Nějakým způsobem jsem to nasměroval, a kdybych byl přesvědčený, že dělám něco špatně, změním to. Je mi opravdu jedno, že jim se to nelíbí. Nebudu se nikdy řídit názorem mých rodičů.“ (pozvolna zvyšuje hlas)

Já vás k tomu nenutím.
„Jo, já mám s rodiči špatný vztah, proto mě to vždycky rozohní. Teď zrovna jsem měl s nimi konflikt. Vezměte si, že jsem úspěšný člověk a vydělávám docela dost peněz. A místo toho, aby byli rádi, budou mi vyčítat, jak jsem to vydělal?! Sakra! Prodávám snad drogy, nebo pasu ku***, dělám nějakou teroristickou činnost, kvůli které by mě měli zavrhnout? Ne. Snažím se pomáhat lidem. To, že oni to nevidí... jejich boj a mě to vůbec nezajímá.“

Další část rozhovoru najdete na iSport.cz v závěru týdne!