17. června 2011 • 12:48

Inna Puhajková: Sexy jako nikdy dříve!

Za zapůjčení prostor pro focení děkujeme pražskému hotelu Buddha-Bar.

Hodně se mluví o konci vašeho vztahu. Co je na tom pravdy?
„Článků o našem rozchodu vyšlo opravdu dost, ale z devadesáti procent je to nafouknutá bublina.“

A z těch deseti procent?
„Mračna se občas zatáhnou v každém vztahu a ani ten náš není výjimkou.“

Je pravda, že jste se od Jardy odstěhovala?
„Žiju půl roku v Omsku a půl v Česku, protože tady studuji marketingovou komunikaci a také tu mám práci.“

V poslední době působíte dojmem, že jste začala žít víc vlastní život…
„Nedělám nic, co by náš vztah narušovalo.“

Víte, kde je Jarda právě teď?
„To bych na něho musela mít GPSku (směje se). V tuhle chvíli je asi v Kladně. Je schopný zvládnout i tři města za den, má teď hodně práce, skoro se nezastaví.“

Plánujete po letní herní pauze společný návrat na Sibiř?
„Nemám ponětí, kde příští rok skončíme. O Jardově smlouvě na další sezonu zatím není rozhodnuto, ve hře je nejenom Rusko, ale i Amerika.“

A co byste raději?
„Když jsem jela za Jardou do New Yorku, vůbec jsem netušila, co mě čeká, nikdy předtím jsem ve Státech nebyla, neměla jsem představu, jak to tam funguje, a ze všeho jsem měla velké obavy. Nakonec jsem si tam za ty dva roky zvykla, našla si přátele, ktere vídám dodnes. I z toho důvodu se mi do Ruska nechtělo. Bylo těžké opouštět náš první společný domov, ale ani na Omsk nevzpomínám ve zlém.“

Život s profesionálním hokejistou vyžaduje určitý rytmus. Není to občas ubíjející?
„Je důležité pochopit, že má fyzicky i psychicky náročné povolání, potřebuje relaxovat a já ho nechávám. Kolikrát na něm vidím únavu hned ve dveřích a je mi jasné, že se mnou v tu chvíli nikam ven nepůjde. Když spí nebo je pryč, mám svůj program.“

Je to těžké, žít s Jágrem?
„Každý je občas protivný, ale u Jardy je to výjimka. On je spíš pohodový a zábavný. Dokážeme si dělat legraci jeden z druhého.“

Čím vás dokáže naštvat?
„Když se snažím dělat uraženou a on to neustále nějak komentuje, až nakonec vyprsknu.“

A čeho si na něm nejvíce ceníte?
„Obdivuju jeho pracovitost, důslednost a celkový přístup k jeho povolání. Líbí se mi jeho upřímnost a zásadovost a také to, že mě umí rozesmát. Naučil mě nebrat věci tak vážně, ale dívat se na ně s nadhledem.“

Točí se kolem něj dost žen. Žárlíte?
„Kdo nežárlí, ten nemiluje. Samozřejmě žárlím, ale v mezích.“

Chystáte společnou dovolenou?
„Ano, i když místo ani datum zatím nemáme. Plánujeme to vždy až na poslední chvíli. Nejsme nároční, stačí nám teplo, voda, klidné místo, málo turistů. Občas si plácneme tenis, zahrajeme beach volejbal nebo vyrazíme na výlet…“

Uvažujete o svatbě?
„Ne.“

A co děti?
„My máme děti oba dva hodně rádi, takže kdyby to náhodou přišlo, problém bychom s tím asi neměli. Zatím je ale nijak neplánujeme, mě čekají příští rok státnice a Jarda je teď majitelem hokejového klubu v Kladně, což s sebou nese opravdu spoustu práce a starostí.“

Jak vycházíte s jeho rodiči?
„Můj vztah k Jardovým rodičům je dobrý, jen v médiích se příliš dramatizuje. Když jsem se odstěhovala do Prahy, dočetla jsem se, že za to může Jardova maminka. Mrzelo mě to za ni, protože to vůbec nebyla pravda.“

Jenže pan Jágr před pár týdny řekl, že neví o tom, že by měl syn přítelkyni…
„Já jsem u toho nebyla, takže to nemohu posoudit. Věřím ale, že to nebylo myšleno zle.“

Jarda má rád knedlíky, a vy jste přiznala, že je neumíte. Už jste se je naučila?
„Ne. Už se o to ani nepokouším. Tuhle snahu jsem vzdala.“

Vrátila jste se k modelingu, teď jste pro Blesk magazín nafotila celou sérii snímků. Baví vás víc přehlídky, nebo focení?
„Mám raději focení. Na přehlídky jsou zdlouhavé přípravy a nakonec si užijete jen svých deset minut na mole a je po všem.“

Z tak trochu nevýrazné blondýnky jste se překvapivě stala atraktivní brunetou. V čem se cítíte líp?
„Těžko říct. Teď se cítím dobře v tmavé, ale za rok to může být zase jinak. Třeba se rozhodnu být opět blondýnkou, uvidíme.“

Jste původem z Ukrajiny. Táhne vás to k rodné zemi?
„Vzhledem k tomu, že tu žiju už dvacet let, tak se rozhodně cítím více jako Češka. Jednou za čas jezdím na Ukrajinu za příbuznými, což je fajn, ale vrátit bych se tam už nechtěla.“

Svá místa pro život jste měnila už vícekrát. Co je podle vás na stěhování vůbec nejhorší?
„Každé stěhování je těžké, odjíždíte z místa, kde jste něco budovali, od lidí, kteří vám byli blízcí. Najednou si musíte zvykat od začátku někde úplně jinde, což není snadné. Na druhou stranu to má samozřejmě i své nesporné klady. Přináší to spoustu nových zkušeností i nečekaných zážitků. Je to trochu adrenalin, který mě určitou dobu bavil. Dneska bych se ale raději už někde usadila na trvalo.“