22°C
Jak Jaromír Jágr dospíval? V patnácti mě řezali a brečel jsem!
Hokejová modla Jaromír Jágr (41) je patron. Ovšem pozor, vůbec ne divný, naopak! Včera zahajoval útočník New Jersey světové finále družstev tenisových juniorů do 14 let v Prostějově a vedle vážných věcí se s ním dala prožít i pěkná taškařice. Prozradil také, jak dostával v mládí do těla…
Jardo, jak jste se mezi těmi sto padesáti kluky a dívenkami cítil?
„Kéž bych byl mladý jako oni, ale čas se prostě nedá zastavit. I když jsou hokej a tenis jiné sporty, mají něco společného, protože vedle talentu potřebuješ i píli. Rád předám zkušenosti každému.“
Jste v plném tréninku na novou sezonu, přesto jste se přijel. Je léto, uděláte si čas i na posezení s kamarády?
„Tohle je moje jediná akce, hned se vracím trénovat do Kladna. Ten čas je minimální. Já si myslím, že pokud jsi profík, musíš to brát jako svoji práci a dřít. Nevěřím, že se narodil někdo, komu k úspěchu stačí jen talent. Když budu chtít, můžu si všechno vynahradit za rok za dva.“
Jste vyhlášený abstinent, ale při ceremoniálu na kurtu jste si dvojku šapmáňa dal? Co to?
„V té skleničce bylo fakt šampaňské a já jsem ho vypil. Abstinent jsem, ale jsou příležitosti, kdy musíš něco dodržet. Přece to nevyliju na kurt, aby potom pak někdo uklouznul.“ (smích)
Když jsme u toho, změnil jste jídelníček, prý už žádná bábovka a litry koly?
„Maličkou změnu jsem udělal, ale nejsem tenista Djokovič, abych překopal všechno. Nikdy jsem nebral žádné vitamíny. Jím míň sladkýho, omezil jsem kafe a je to fakt znát, cítím se líp. Možná, že za pět let budu v nejlepší formě.“ (s ústy od ucha k uchu)
Přitom jste právě tohle miloval, odoláváte pokušení?
„Pomalu na každým kilometru je tady benzinka. Když tam přijdeš, tak tam jsou tatranky, sušenky. Je to jako v bance. Ležej tam bankovky a můžeš si vzít, co chceš. Takže je to dost těžký.“
Co na to říká vaše maminka, která vám vyváří?
„Nic, já se s ní o tom nebavím.“ (rozesmátě)
Z Ameriky jste se vrátil před šesti dny. Už jste si srovnal časový posun?
„Ještě ne a vyhovuje mi to. Chodil jsem si lehnout tak ve dvě, v půl třetí, teď chodím spát v jedenáct a vstávám v půl šesté. Zjistil jsem, že je pravda, že spánek před půlnocí je lepší a dává víc síly.“
Nabíráte ji na novou sezonu, změnil jste něco v přípravě?
„Běhám, což mě nikdy moc nešlo, ale je to vážně nejlepší příprava. Trénuju jak kdy a podle intuice. Někdy třikrát, někdy jednou denně. Mám pětatřicet dnů na to, abych se pořádně připravil. Může to být moje poslední sezona v NHL a já tam nechci udělat ostudu.“
V úterý bude váš kamarád Frolík slavit v Kladně se Stanley Cupem. Půjdete se podívat?
„Já jsem Stanley cup (dvakrát jej vyhrál s Pittsburghem) už viděl. (smál se na celé kolo). Při vší úctě k Chicagu (porazilo ho ve finále) a Froldovi, nepudu. Je to jejich den. Nevím, jestli bych dělal já nějaké oslavy, nejsem na to, ale každej je jinej a přeju jim, aby si to užili. Kdybych se tam objevil, nebylo by to rozumné.“
Ještě ke Kladnu. Jako jeho majitel musíte mít podle nové regule v extraligovém kádru pět mladíků. Co vy na to?
„Stoprocentně s tím nesouhlasím. Vůči těm starším, který musej uživit rodinu, je to nespravedlivý. I když nadáváme na dobu komunistů, dneska zmizel respekt. Ten mladej může najednou říct, že hraje první ligu a přitom dostal, jak se říká v tenisu, volnou kartu. Bez motivace, bez boje. Já jsem si to taky musel vydřít. Bylo mi patnáct, na ledě mě řezali a já brečel na tréninku. Nedostal jsem nic zadarmo, a tak by to mělo bejt.“
