24°C
Rok od stříbrného tenisového překvapení Hradecké s Hlaváčkovou: Změnilo nám to život!
Odložily odlet na americké betony. Chtěly snad tenistky Lucie Hradecká (28) s Andreou Hlaváčkovou (26) doma oslavit výročí jejich olympijského stříbra z Londýna? To sice ne, ale na úspěch nezapomněly.
„Uteklo to rychle. Že se blíží výročí, jsme si uvědomily už při Wimbledonu, tedy na místě činu,“ řekla Blesku Lucie, která léčí zánět šlach. Na Štvanici znovu pomalu začíná s tréninkem, po němž si včera chladila rozpálené tělo v bazénku u kurtů.
Na který olympijský okamžik nejvíce vzpomínáte?
Andrea: „Na konec semifinále, kdy jsme si uvědomily, že nás medaile nemine. Ten byl nejkrásnější. Finále pak mám spojené s tím, že za mnou dorazil přítel, který měl zrovna narozeniny.“
Lucie: „Hlavně mi vůbec nepřijde, že už je to rok. Strašně to letí. Ale ten ohlas byl neuvěřitelný, a tak nějak trvá vlastně až do dneška.“
Změnilo vám to život?
L: „Určitě, dostala jsem se víc do povědomí lidí, poznávají mne.“
A: „Přesně, takovou popularitu vám žádný jiný tenisový úspěch nezajistí, v tom je olympiáda specifická. Některé věci jsou pak díky tomu jednodušší, lidi jsou na vás milejší.“ (smích)
Odměna 500 tisíc korun asi nehrála u vás, tenisových milionářek, takovou roli. Přesto, použily jste ji na něco konkrétního?
A: „U mě ji spolkly veškeré náklady na turnaje. Já se odměnila dobrým pocitem.“
L: „Jelikož pořád ještě stavím, všechny výhry mi jdou do baráčku...“
Kde máte medaili?
L: „Dobře schovanou!“
A: „V sejfu. Byla totiž v sejfu u rodičů hned po Hrách a uhrála jsem pak spoustu dobrých výsledků. Potom jsem si ji vystavila a nějak se to zaseklo. Takže šla zpátky do sejfu, aby mě nebrzdila. Budu se na ni dívat až po kariéře.“
Vy jste asi nejvíc proslavily české holínky, když jste s nimi napochodovaly na stupně vítězů na wimbledonském centru. Máte je ještě?
L: „Jasně, jsou schované, ještě ale nebyla příležitost je vytáhnout. Ale ta určitě přijde.“
A: „Dneska jsem zrovna kolem nich šla a říkala si, jestli se na ně moc nepráší. Normálně stojí v předsíni, jako kdybych je používala každej den. Ale i já slibuji: ještě jednou si je někam z recese vezmu!“
