22°C
Režisérka filmu Fair Play Sedláčková: Dopovala Fibingerová? Vše tomu nasvědčuje!
Vydala se na tenký led. Režisérka Andrea Sedláčková (46) novým snímkem Fair Play otevřela 13. komnatu československého sportu v dobách socialismu. Doping podle odhalených dokumentů tehdy užívala většina vrcholových atletů!
Bylo pro vás těžké natočit film ze sportovního prostředí z dob normalizace?
„Člověk nemusí vše zažít osobně. Důležité je se o tom hodně dozvědět. Poctivě jsem chodila na atletické závody. Mluvila jsem s aktéry. Nechtěla jsem mít ve filmu chyby.“
Před dvěma lety vyvolala poprask rozhlasová hra Koule, která líčí osud fiktivní dopující koulařky podobné Heleně Fibingerové . Bála jste se něčeho takového?
„Ničí konkrétní osud filmem nemapuji. Ale stejně tak jako tehdy lidé vstupovali do komunistické strany, aby měli kariéru, tak někteří sportovci dopovali, aby vyhráli. Dopuje se samozřejmě i dnes, ale tehdy bylo daleko obtížnější říci dopingu ne.“
Myslíte si, že například Fibingerová dopovala?
„U paní Fibingerové okolnosti nahrávají tomu, že dopovala, ale tvrdit bych se to neodvážila. Člověk nemůže přeci ukazovat na někoho prstem. A zároveň vím, že by stejně nebyla nejlepší pouze díky dopingu, ale především díky neskutečné dřině. Viděla jsem dokument z tréninků Jarmily Kratochvílové, to bylo skoro mučení.“
Není divné, že desítky let drží české atletky Fibingerová s Kratochvílovou světové rekordy?
„Myslí si to spousta lidí. Důkazy jsou ale nepřímé. Podle některých materiálů jejich trenéři vyzvedávali anabolika. Tím to končí, mohli to samozřejmě dávat někomu jinému.“
Byl problém najít a vyzpovídat bývalé sportovce, kteří se s dopingem za komunismu setkali?
„Na začátku se mnou nechtěli mluvit. Nevěřili mi. Postupně ale pochopili, že to myslím vážně a že chci situaci v tehdejším sportu popsat pravdivě a ne se do někoho navážet.“
Je něco, co vás zaskočilo nebo otřáslo vámi v příbězích dopujících sportovců?
„Nejvíc asi to, že všechna ta snaha a dopování bylo na nic, protože na olympiádu do USA v roce 1984 nejel nikdo z východního bloku. Nejdříve je stát dopoval a pak jim zakázal závodit.“
Mělo by cenu, aby ti, co tehdy dopovali, veřejně promluvili a přiznali se? Pomohlo by to něčemu?
„Lhát se nemá. Nejvíce by to podle mého názoru pomohlo ale atletům. Umřou s tím, že lidem vždy s jejich jménem naskočí otázka, jak to s tou medailí doopravdy bylo. Ti sportovci nebyli obětí jen v tu danou chvíli, protože si ničili zdraví. Jsou oběťmi i teď, kdy musí usínat se špatným svědomím.“
Proč se nechtějí po tolika letech přiznat?
„Mají zničené zdraví, a zbyly jim aspoň medaile. Kdyby přiznali, že je mají díky dopingu, přišli by tak o vše, co mají. Přesto by to bylo od nich krásné gesto, ale chápu, že ho nejsou schopni.“
Myslíte si podle těch příběhů, že v 80. letech většina špičkových atletu v ČSSR dopovala?
„Do programu bylo vybráno 150 vrcholových sportovců a podepsalo to 144. Jedna lyžařka odmítla a byla ihned vyloučena ze Střediska vrcholového sportu. Byla to obrovská mašinerie. Komunistům nešlo především o sportovní výsledky, ale aby vyhráli ideologický boj, aby se ukázalo, že ten systém byl nejlepší. A funguje to tak v Rusku dodnes.“
Nebylo to dobrovolné podlehnutí sportovců?
„Samozřejmě, že byla spousta sportovců, kteří divoce dopovali, ještě než to začal organizovat stát. Sami si ničili zdraví. Ale bylo mnoho lidí, kteří na doping přistoupili až pod nátlakem.“
Jsou ve filmu vykresleny všechny ty zrůdnosti?
„Nemohla jsem na plátno převést hrůzy, kdy se po několika letech dopování ze sportovkyň stávaly mužatky. Ztrácely ženský hlas a vypadaly jako chlapi. Neměly prsa a na ženských pohlavních orgánech to prý také bylo vidět. No, ale některým lidem tohle všechno za medaile stálo.“
To je ale šílené!
„Navíc doping je i droga. Jeden sportovec mi vyprávěl, že když vysadil kvůli kontrolám, tak se mu po tom stýskalo, prostě jeho tělo drogu vyžadovalo. Musel si následovně projít jakousi odvykací léčbou jako drogově závislý.“
Film Fair PlayLíčí 80. léta v Československu, kdy stát organizoval dopování vrcholových sportovců. Ve snímku se fiktivní sprinterka Anna stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka a trenér doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. |
