Šéfkuchař vaří hvězdám sportu: Limberský má velice chlupatý jazýček
Nestřílí góly ani nesbírá body, se vší parádou vám však přihraje a vykouzlí na talíři přímo gastronomické blaho. Známý kulinářský expert Miroslav Kalina (41) dává do vaření ohromný kus svého srdce. Na jídlo k němu chodí fotbalové nebo tenisové hvězdy. „Je to Messi s vařečkou,“ vysekl šéfkuchaři poklonu například hráč Viktorie Plzeň David Limberský.
Jak vlastně odstartovala vaše kuchařská dráha?
„Vztah k jídlu si člověk získává už v dětství. Celá naše rodina od babiček po tátu myslivce je založená na vaření. Můj nejlepší vzor jsem však našel v mojí mamince, která vařila velice dobře. Pracovala ve školní jídelně a pravidelně jsem se na ni chodil koukat, jak kuchtí. Všechno se tehdy dělalo podomácku a neexistovaly firmy zabývající se jídlem v prášku. Ženský v té kuchyni zkrátka poctivě vařily a zřejmě tam mě prvotně napadlo, že se tomu chci věnovat.“
Takže jste nikdy nepřemýšlel o jiném povolání?
„Každý chtěl být pilot stíhačky nebo formule 1. (smích) Řekl bych, že alternativou by možná bylo nějaké řemeslo. Bavilo mě hrát si na vojáky. Hodně jsem se zajímal o zbraně a nože. Byl jsem tím přímo fascinován, ale nic nebylo nad vaření. Zkrátka jsem chtěl být vždycky kuchař a vždycky jsem si za tím šel.“
Díky vaření jste se dostal do televize, ve které vás proslavila role porotce v soutěži MasterChef. Jaká byla vaše reakce při této nabídce?
„Celkem klidná. Před MasterChefem jsem už zkušenost s televizí měl. Vařil jsem v pořadu Kuchařská pohotovost. Natočili jsme 25 dílů. Myslím, že to mi hodně pomohlo, když mě oslovili s tím, jestli se chci zúčastnit castingu na porotce MasterChef. Tak nějak jsem věděl, jak se mám před kamerou chovat a to bylo nejspíš rozhodující. Šel jsem tedy do toho. Věděl jsem, že mi tohle pomůže, protože jde o něco nového a člověka to obohatí. Navíc jsi v televizi, což je bez debat reklama pro tebe i tvůj podnik.“
| Věk: 41 let |
| Profese: šéfkuchař a spolumajitel restaurantů Kalina cuisine & vins a Atelier Kalina |
| Zajímavosti: Účinkoval jako porotce ve dvou řadách televizní kuchařské show MasterChef. Vařil v televizním pořadu Kuchařská pohotovost. Po vyučení kuchařem sbíral zkušenosti na stážích v Německu, Norsku, Španělsku a také ve Franci, kde se učil v třemi michelinskými hvězdami oceněném podniku Michela Guérarda, jednoho ze zakladatelů moderní gastronomie nouvelle cuisine. |
Chcete mít své kuchaře pod palcem nebo jim necháváte volnou ruku?
„Dávám jim volnou ruku, ale o všem chci vědět. Oni si můžou někdy dělat jídlo sami. Například polední menu, které nechávám v jejich režii. Nicméně o tom musím vědět, ochutnat jídlo a schválit to. Restaurace má v názvu moje jméno a tak s tímhle musím zacházet obezřetně.“
Kdo ze známých sportovců k vám do restaurace chodí?
„Především hodně fotbalistů. Byl tady třeba Patrik Berger, Vláďa Šmicer nebo David Limberský. Vždycky mě také potěší návštěva české tenisové reprezentace v podobě trenéra Petra Pály nebo Báry Strýcové.“
Na čem si například pochutnává David Limberský?
„David má velice chlupatý jazýček. Myslím si, že má moc rád maso. Uvařili jsme mu zajíce, dostal brzlík a také ryby. Dá se říct, že to vždycky nechává na nás. Má zkrátka rád dobrou gastronomii.“
A co Petr Pála?
„Ten si u nás smlsl úplně na všem.“ (usmívá se)
Jaký je váš vztah ke sportu?
„Velmi kladný. Sport mám moc rád. Beru ho jako určitý ventil. Když prostě něco hapruje, tak sport beru jako cestu ven, nebo pokud mám nějaké chmury, tak si jdu zasportovat a hned mi je lépe. Chodím často hrát tenis a taky do fitka. Mám zkrátka velice blízko ke sportu. A je to vidět, ne?“ (směje se)
Zahrajete si někdy i fotbal?
„Fotbal je moc fajn, ale přiznám se, že jsem strašně levý na nohy. Nemám a nikdy jsem neměl talent na to, abych ho hrál. Já fotbal obdivuju, je to neskutečný sport. Prioritně jsem však zapálený do tenisu, který mě hodně baví.“
Když už si jdete zahrát tenis, inspirujete se také světovými hvězdami?
„Samozřejmě, pokaždé to zkouším, ale nejde to. (směje se) Nestačím se divit u mladých kluků, kteří si kupují velký rakety a snaží se s nimi rvát topspin, ale to je v pořádku. Já začal hrát tenis ve třinácti letech, ale tehdy byly údery úplně jiný a především plochý. Po letech si myslím při každé dobré trefě, že jsem urval slušný topspin. Občas se mi povede i jednoručný bekhend. Nicméně já nikdy neměl v tomhle sportu velké ambice. Tenisem se chci především bavit.“
