Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Bolest olympijského šampiona: Rakovina mu během několika hodin vzala syna (†7)

Autor: ris

V roce 1996 vyhrál na olympiádě v Atlantě soutěž v koni našíř. Teď by ale naturalizovaný švýcarský gymnasta Li Donghua (51) všechny svoje medaile vyměnil za život svého syna Janise (†7), který v úterý podlehl rakovině.

Malý chlapec šel v šlépějích svého slavného tatínka. Rostl z něj vynikající sportovec. Jenže minulý pátek se mu ze dne na den zvětšil žaludek tak, že ho otec okamžitě odvezl k lékaři.

„Nejdřív jsme šli k našemu rodinnému doktorovi, ten nás okamžitě poslal k pediatrovi, jenž nás okamžitě hnal do nemocnice,“ popsal zdrcný Li Donghua webu Schweizer Illustrierte.

Z toho děsivého dne si pamatuje každou vteřinu. „Ještě před příjezdem do nemocnice měl Janis chuť na Happy Meal. I když jsme tam už skoro byli, otočil jsem to a se synem si zašli na oběd. Splnil jsem mu přání. Měl takovou chuť k jídlu, že si objednal ještě koblihu,“ líčil zdrcený tatínek. „Kousnul do ní jen jednou a už neměl hlad. Zbytek jsme tedy zabalili a vydali se do nemocnice…“

Tam malého klučinu čekala série vyšetření, které absolvoval v anestesii. Po nich lékaři nepřišli s dobrou zprávou. V játrech pacienta objevili několik zhoubných nádorů, které napadly o ostatní orgány.

Gymnasta Li Donghua, olympijský vítěz z Atlanty 1996, má za sebou nejtěžší hodiny života. Rakovina mu téměř ze dne na den vzala sedmiletého syna.
Gymnasta Li Donghua, olympijský vítěz z Atlanty 1996, má za sebou nejtěžší hodiny života. Rakovina mu téměř ze dne na den vzala sedmiletého syna.

„Když jsem se to dozvěděl, byl jsem absolutně zdrcený. Nejhorší na tom bylo, že jsem pro Janise nemohl nic udělat. Jen se modlit,“ posteskl si Li Donghua.

Strašná nemoc měla rychlý průběh. V úterý se Janisův zdravotní stav zhoršil natolik, že putoval na jednotku intenzivní péče, kde ještě týž den v 17.55 zemřel. „Pak jsem s ním zůstal sedm hodin a jen jsem plakal. Stále jsem se ptal, proč? Rozloučení s ním byly nejtěžší hodiny mého života.“

Jeho šikovný chlapeček navždy zůstane v jeho srdci. „Když si to teď vybavuji, vzpomínám si na to, jak ještě v nemocnici dojedl zbytek koblihy. Nemusel trpět dlouho, neměl velké bolesti. Všechno šlo tak rychle…“

Na počet malého syna se v obci Adligenswil, kde žijí, den po jeho smrti rozezněly zvony. Li Donghua před kostelem stál sám. „Můj milý Janisi. Stále budeš mým synem a já tvým otcem…“