Televizní sporťačka Nekolná vychovala mistra světa Järvinena: Velká zpověď slavné mámy!
Desetibojař, jakého Češi dlouho nevychovali. Nový Roman Šebrle (49). V srpnu Tomas Järvinen (18) ovládl juniorské mistrovství světa a jen deset bodů ho dělilo od překonání světového rekordu. Trnitou cestu česko-finského talentu mezi špičku mezinárodní atletiky přibližuje jeho matka, moderátorka ČT sport a zároveň bývalá vícebojařka Kateřina Nekolná (49).
Na profilu České televize máte uvedeno, že vaším vedlejším povoláním je maminka. Co tím myslíte?
„Být mámou je v podstatě moje hlavní povolání, protože jsem na oba syny dlouhodobě sama. Musím se otáčet a snažit, aby kluci měli vše, co potřebují. Takže maminka na plný úvazek.“
Mladší syn Filip (12) také sportuje?
„Dělal breakdance a teď se věnuje fotbalu.“
S fotbalem začínal i Tomas?
„Ten dělal zamlada všechno. Je šikula, už ve třech letech zkoušel třeba tenis, pak hrál fotbal. Atletiku začal trénovat s tátou.“
Jako správná matka jste prožívala i šampionát v Peru, že?Syn říkal, že jste byla snad nervóznější než on.
„Ano, bylo to náročné. Matka závody prožívá více než kdokoli jiný. Je nervózní, protože to synovi přeje, já jsem navíc bývalá sedmibojařka. Takže vím, co se všechno může pokazit. Že jinak foukne vítr, nevyjde rozběh a tak podobně.“
Čeho jste se bála nejvíc?
„Určitě skoku o tyči, který Tom na předchozím závodě pokazil. Ale nervózní jsem byla ze všeho o to víc, že měl velkou formu.“
Takže jste mu před začátkem MS věřila na zlato?
„Vždycky jsem chtěla být u toho, až vyhraje první velkou medaili. Měl formu na to, aby o tu nejcennější bojoval. A to já jsem matka, která tohle většinou raději neříká.“
Navíc jste sama reprezentovala Česko v pětiboji a sedmiboji. Máte nějaký recept na úspěšný závod ve víceboji?
„Krásné na víceboji je, že se může stát cokoli. Pokazit první disciplínu a stejně tak si hned na první disciplíně zaběhnout osobní rekord. Ale není to konec závodu, jen první disciplína. V desetiboji je určitě důležité zaběhnout dobře stovku. Pak atlet ví, že je rychlý a že má formu. Spadne z něj nervozita. Ale říká se, že desetiboj začíná až druhý den, když se začne projevovat únava z prvních pěti disciplín. Takže i dobrá regenerace je důležitá.“
S tou měl ale Tomas zamlada problémy. Jaké bylo se o něj starat v době, kdy měl problémy s podvýživou?
„Vychovávat syny sama, to je všeobecně těžké, na druhou stranu moji synové jsou skvělí. Tom měl dlouhodobé problémy s epizodickým zvracením. Hledání řešení a důvodu, proč se to děje, bylo pro nás hodně náročné. Tělo bylo jeho největším soupeřem. Když mu bylo blbě, začalo být blbě i mně. Klíčová byla vazba na zkušeného a skvělého doktora Jiřího Dostála, který se mu věnoval a dostal ho z toho.“
Co se pak změnilo?
„Tomas musel restartovat organismus, začít úplně od začátku, vytvořit si nový základ. Běhal, tedy spíše chodil, rychlostí kilometr za osm minut. Ale poprali jsme se s tím.“
Mohl mít jen lehké a krátké tréninky. Co konkrétně omezoval?
„Až donedávna třeba vůbec nechodil do posilovny, s trenérem se soustředili především na techniku pomocí různých cvičení. Hlídali tepovou frekvenci, aby mu nevylezla vysoko, a postupně se posouvali. Teď už se mu to na pravidelné bázi neděje.“
Naučil se pak sám pracovat se svým tělem?
„V tomto ohledu patří velký dík trenérovi Pepovi Karasovi. On ho kontroloval a poznal, když to nebylo ideální. Pepa ho vypiplal, v podstatě čekal, až bude Tomas připravený. A podařilo se to asi rychleji, než jsme očekávali."
Jak se do sportovní výchovy zapojoval otec Mika, taky bývalý atlet?
„Do výchovy se nikdy moc nezapojoval. Do jeho sportovního života ano, protože táta je blázen do atletiky. Místo dětského hřiště chodili na to atletické. Tomas je teď pro něj největší talent, se kterým se kdy setkal.“
Mika žije ve Finsku, opravdová výchova byla tedy čistě na vás?
„Ano. Mika moc často za synem v Praze nebyl. Ale Tomas lítá, když to jde, za ním do Finska. Oba s Tomasem dokonce umíme trochu finsky. Já sama sobě říkám »máta« – máma a táta dohromady. Jsem bojovník a teď už vím, že se dokážu postarat o vše, když je potřeba, i když je to občas hodně těžké.“
Upřímně, napadlo by vás tehdy při jeho zdravotním stavu, že by se mohl stát juniorským mistrem světa?
„Z pohledu bývalého sportovce a matky, která se drží zpátky, raději nepřemýšlím o tom, co bude. Táta mu třeba odmala opakoval, že jednou bude nejlepší. Já ne, protože vím, že se ve sportu může přihodit spousta smolných věcí. Podle mě člověk musí jít krůček po krůčku. Život navíc není jenom o sportu. Pro mě jsou důležité i další koníčky, lidi kolem a studium vedle sportu. Je to obrovský talent, mimozemšťan, když půjde vše, jak má, bude nejlepší, ale vždy je tam to ALE.“
Takže i v období častého zvracení patřil k nejlepším desetibojařům u nás?
„Tom byl dobrý i bez cíleného tréninku. Ale to jde v mladších kategoriích, pak už ne. A ano, vyhrával i ve vícebojích. Tomas byl vždy pohybově strašně nadaný, a navíc koordinovaný. Naučil se toho využívat. Ty jeho epizody zvracení ho hodně zbrzdily, ono když jíte dva týdny v kuse jen rohlíky a piškoty, tak tělo nemá kde brát a brání se.“
Jak náročný pro něj bude přechod z juniorské do dospělé kategorie, kde se závodí s těžším diskem a koulí?
„Asi nepojede na mistrovství světa dospělých hned pro medaili. Na druhou stranu on sám říká, že mu těžší disk sedí lépe. U koule to bude podle mě těžší, ale on ani u ní nevidí problém. Tomas je vysoký, takže se svými centimetry zvládá i vyšší překážky a jiné změny už u dospělých nejsou.“
Dosáhl váš syn vítězstvím na juniorském MS většího úspěchu, než jaké jste v celé své kariéře posbírala vy?
„Jednoznačně. A jsem za to hrozně ráda. Dokonce mi parťačka ze sedmiboje Šárka Beránková psala, že my jsme takového výsledku nikdy nedosáhly. Já jsem měla mnohem na víc než na výkon, který jsem ve své kariéře předvedla, ale na to se historii neptá. Měla jsem pár zranění a u žen je to dost často i o emocích.“
Proč jste kariéru ukončila už ve 27 letech?
„Asi kvůli vztahu. Když se žena, a teď mluvím o sobě, nešťastně zamiluje, je to pro ni důležitější než cokoli jiného a ostatní věci jdou stranou. Důvodem byl chlap, ale zároveň jsem v novinařině spatřila práci, která mě bavila. Takže to byl docela jednoduchý přechod.“
Na FTVS jste vystudovala trenérství, věnujete se ještě nějak sedmiboji?
„Už během studia trenérství jsem se věnovala i žurnalistice. Tušila jsem, že nechci být kouč.“
Teď jste stálicí ČT sport. Moderovat sportovní zprávy s reportáží, že váš syn získal olympijskou medaili, byl by to vrchol vaší mediální práce?
„Vždycky jsem chtěla komentovat závod svého syna, což jsem si vyzkoušela na mistrovství republiky a trochu jsem trpěla. Kdyby se podobný úspěch v budoucnu povedl, bylo by to super, ale informovala bych o tom úplně stejně jako o jakémkoli jiném vícebojaři."
Témata:
blesksport, Tomas Järvinen, Olympijské hry, sport, fotbal, Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Česká televize, Finsko, ČT sport, Kateřina Nekolná, atletika
