Jím nejvíc, co to jde, říká Järvinen. Kouč: Nejdřív potřeboval spíš doktora
Leckdo si mohl říct: Nespletli se? Copak je to Čech, s takovým jménem? Ano, je. A zatraceně dobrý. Desetibojař Tomas Järvinen na konci léta vyhrál juniorské mistrovství světa, skončil deset bodů za světovým rekordem. Experti se shodují, že věčně usměvavý teenager může útočit na historická maxima. Má to v krvi, tátou je někdejší finský vícebojař Mika, mámou Kateřina Nekolná, také atletka a dnes televizní moderátorka.
Česko je desetibojařská velmoc. Robert Změlík, Roman Šebrle, Tomáš Dvořák… A teď tenhle česko-finský mládenec, jenž jako dítě brečel pokaždé, když prohrál karty. Při dospívání zvracel ze stresu, byl neustále nemocný, křehký, bez imunity.
Ale i s pomocí uznávaného trenéra Josefa Karase se dal do kupy a je představitelem nastupující atletické generace, která může vozit olympijské medaile. „Určitě je to můj sen,“ hlásí talent, jemuž bude na konci října devatenáct.
Pro Sport Magazín popisuje svůj netradiční příběh, který začal v Česku, pokračoval ve Finsku, ale teď se vícebojař vrátil do Prahy. A v peruánské Limě nedávno suverénně vyhrál mistrovství světa. Do interview vstupoval jeho kouč, sám bývalý desetibojař, který dobře ví, že je i hodně na něm, jestli bude Järvinen zářit i dál.
Tomasi, jak jste si našel cestu k atletice?
„První rok jsem žil v Česku, potom jsme se přestěhovali s mámou do Finska, kde jsme byli asi tři roky. Než jsme se zase vrátili. Už tam jsem si začal pomalu budovat vztah k atletice, s tátou jsem občas trénoval. Ale pak v Česku jsem hlavně hrál fotbal, zalíbil se mi breakdance, hrál jsem hodně tenis, florbal. Víc se atletice věnuju tři, čtyři roky. A poslední rok a půl už hodně.“
Oba rodiče dělali víceboj, takže vás ovlivnili?
„Hlavně táta. Má atletiku hrozně moc rád, zajímá se o ni, ještě ji občas trénuje. Ale i mamča mě moc podporuje.“
Byl dobrou průpravou i breakdance?
„To ano, i když jsem ho dělal asi jenom rok. Pak mě přestal bavit, protože lidi ze třídy na něj přestali chodit, což mě mrzelo. V tu chvíli jsem se naplno věnoval fotbalu.“
Sledoval jste breakdance na olympiádě v Paříži?
„Až tolik ne.“
(do rozhovoru se zapojí Josef Karas: „Ale něco jsi zaznamenal, že jo?“)
Jistě trenér naráží na kontroverzní Australanku Rachael Gunnovou. Co jste na ni říkal?
„Tu jsem viděl, ale přijde mi, že z ní vypíchli jenom to nejhorší. Jinak nejlepší breakdance nebyl špatný, má na olympiádě svoje místo. Některá vystoupení se mi líbila.“
Jak daleko jste to dotáhl ve fotbalu? Tomu se, mimochodem, v mládí hodně věnoval i Roman Šebrle.
„Bylo to
