Rozhovor s legendárním hokejistou Igorem Larionovem vévodí lednovému měsíčníku Coach, který můžete získat pouze v úterním deníku Sport. Centr nejslavnější formace Makarov, Larionov, Krutov s beky Fetisovem a Kasatonovem vypráví o cestě k úspěchu, síle talentu, schopnostech lídra i o sporech s trenérem Tichonovem.
Hodně jste ve své době bojoval s trenérem Tichonovem. Bylo to tím, že jste již jako mladý hráč vnímal možný potenciál svobody, pokud s ní hráč umí správně zacházet?
„V té situaci není snadné najít správnou rovnováhu. Nebylo pro mne v mládí snadné hrát v prostředí, kde na vás pořád někdo křičí a ječí a ponižuje vás. Na druhé straně je důležité, aby hráč v mladém věku dělal správné věci. Nelíbilo se mi, jak se k nám někdy chovali, ale když jdete na led, na ty pocity zapomenete, protože hrajete svou hru. Když budete umělec, třeba malíř, bez ohledu na pocity vezmete do ruky tužku a začnete tvořit, budete kreslit. Kdyby vám tu ruku někdo usekl, nebudete se moci vyjadřovat. Stejně jsme my vyjeli na led a začali jsme tvořit něco mimořádného.“
Larionov v magazínu Coach: Klec s bílými zdmi, to byl náš život
Video se připravuje ...
Vaše slavná KLM line, Krutov, Larionov, Makarov s beky Kasatonovem a Fetisovem, byla skvělým příkladem, jak v rámci dané taktiky posunout hru od naučených vzorců k volné improvizaci. Jak můžou hráči vyvinout takové schopnosti? Může je to někdo naučit zvenku, nebo se to musí naučit sami?
„Všichni v naší pětce jsme byli skvělí hráči, pět osobností vedle sebe. Byli jsme v CSKA zavření ve sportovním centru bez rodin jedenáct měsíců v roce po mnoho let, trénovali jsme spolu třikrát i čtyřikrát denně. Když máte takový režim, je pro vás utkání únikem. Je to, jako když sedíte v kleci, a najednou se otevřou dvířka a vy můžete vylétnout ven a užívat si život, než se zase vrátíte zpátky. Nikdy jsme se s Tichonovem nebavili, co budeme hrát, říkali jsme si to mezi sebou. Před zápasem jsme se sice dívali na video a mluvili o taktice, ovšem to je, jako když se na soupeře díváte přes sklo. Na ledě je ale živý a vy ho musíte přehrát, a to byla naše svoboda. Dvě hodiny jsme mohli svobodně létat a tvořit na ledě mistrovská díla, a pak zase šup do autobusu a zpátky do té klece. Stejné budovy, stejné bílé zdi a malá místnost, partička domina nebo kulečníku – to byl celý náš život. Ale doba je dnes jiná a nová generace je taky jiná. Kouč musí vždycky najít rovnováhu mezi sportovním výkonem a normálním životem.“
Celý svět je dnes úplně jiný, na hráče číhá spousta lákadel a rozptýlení. Je součástí soustředění i nutnost mít jasný cíl?
„Ano, dnes je strašně moc věcí, které hráče mohou rozptylovat. Dosáhnete prvních úspěchů a hned se kolem začne motat spousta lidí, kteří vám říkají, že jste nejlepší, a že jsou tu i holky a další věci v životě. Začnete ztrácet fokus a říkáte si: kámoš jde večer s přítelkyní do baru a já bych chtěl jít taky, ale mám večer zápas. Vždyť vlastně takhle ze života nic nemám a chtěl bych si taky trochu užívat. Takhle začnete ztrácet směr. S věcmi v životě se to má tak: někdy existuje jen úzké okénko, které se otevře na malou chvíli právě teď, abyste se dostal na vyšší úroveň. Když si dokážete některé věci odříct a nechat je na později, může se vám to podařit. Tyhle věci vám neutečou a přijdou za vámi v životě později, až si začnete uvědomovat, co je pro vás důležité. Jestli chcete být nejlepší, aby se na vás večer chodilo dívat dvacet tisíc lidí, jak hrajete, nebo jestli chcete být jako ti z vašich talentovaných kamarádů, kteří se rozhodli vyzkoušet všechno, a ztratili koncentraci na svou práci, na svůj výkon, na svou hru.“
Kompletní rozhovor najdete v úterním Coachi
Co také nabízí lednový Coach:
Rozhovor: Igor Larionov
Téma: vliv supermoderních technologií na sport
Pohled sportovce: Lenka Černá
Coaching: nejdůležitější ingredience vítězného týmu
Reflexe: Učení leadershipu
Dialog s mladším já: Zdeněk Haník
Sportovní psychologie: Mýtus o pozitivním myšlení
