Smolař Norimberku Hloušek: Česko? Jsem rád, že jsem vypadl

Otevře dveře svého německého bytu, v rukách berle, na levém koleni jizvy a na tváři trpký úsměv.

Od chvíle, co si Adam Hloušek v utkání s Bayernem podruhé přetrhl přední zkřížený vaz v koleni, uplynuly už tři týdny, jenže na jeho plastiku dodnes musí čekat.

Jednu operaci jste už absolvoval. Proč vám koleno nedali dohromady naráz?
„Kromě vazu jsem si totiž utrhl ještě meniskus, takže mi nejdřív dali dohromady meniskus. Teď mi řekli, abych rehabilitoval, a někdy v květnu bych měl jít na druhou operaci.“

Takže se návrat na hřiště o měsíc prodlouží.
„Tak nějak. Vypadá to, že vrátit bych se k fotbalu mohl někdy před Vánoci. Tak uvidíme. Vím, co mě čeká, a vím, co můžu udělat líp, aby to koleno už konečně vydrželo.“

Říkáte si, jakou máte nehoráznou smůlu?
„To jo. Říkal jsem si, co jsem komu udělal. I tohle mě napadlo. Nejsem žádný flákač, nemám problémy mimo hřiště… Ale je to život, co se dá dělat.“

Hloušek byl oporou Slavie • Michal Beránek (Sport)Pátral jste po tom, proč vám praskl znovu stejný vaz?
„Ptal jsem se na to našich fyzioterapeutů. Po prvním zranění jsem návrat určitě neuspěchal, spíš mi to trvalo dýl, než je obvyklé. Ale říkali mi, že vaz při první operaci nemuselo moje tělo tak úplně přijmout a on se postupně začal oslabovat. Když se taky podíváte na záznam toho momentu, nevšiml byste si, že jsem si právě utrhl vaz.“

Máte to pořád před očima?
„Dobíhal jsem do jednoho souboje, a jak jsem brzdil, noha se mi zastavila a v té chvíli mi to vyletělo. Ale v televizi to ani poznat nebylo.“

Tušil jste hned, že je to v háji?
„Cítil jsem, jak mi to tam zase vyskočilo. Vrátil jsem se ještě na hřiště, nebylo to tak hrozné jako před dvěma lety. Jenže pak jsem udělal ještě jeden blbý pohyb a to už bolelo hodně. Meniskus uletěl a to už nešlo.“

Co vám v té chvíli blesklo hlavou?
„Mrzí mě to o to víc, že jsem se vrátil do Německa, navíc se mi tady začalo hodně dařit. Cítil jsem důvěru, říkali mi, že na mně hru chtějí stavět. Na druhou stranu jsem klidnější – už vím, co mě čeká. A hlavně, že mám smlouvu v bundeslize, když už se to mělo stát, je lepší, že se to stalo tady.“

Kvůli vaší motivaci?
„Přesně. I poprvé jsem měl velkou motivaci se vrátit, ale v téhle sezoně mám za sebou jedenáct zápasů v bundeslize, takže je to jiné. Štve mě to, ovšem je lepší čekat na návrat v bundeslize než v české lize.“

Je v Německu lepší péče?
„Rozdíl to je. Stalo se mi to a okamžitě se to začalo řešit. Šlo to ráz na ráz. Trvalo jen dva dny a byl jsem na sále. Servis a všechny ty různé prášky kolem, to jsem při prvním zranění neměl.“

Hloušek v rozhovoru s Františkem Strakou • Pavel Mazáč Sport

Jak vypadá váš všední den?
„Rehabilitaci jsem si naplánoval spíš na dopolední hodiny. Někdy začínám už v sedm ráno, teď jsem to měl od půl desáté. Končím po obědě, a pak jsem doma. Pracuju na rozhýbání kolene, nějaké lymfomasáže, elektrika. V posilovně pracuju na pravé noze a vršku. Na levou nemůžu došlápnout – až do té další operace. Takže rehabilitace je taková volnější.“

Musí to být stereotypní. Neuvažoval jste, že se na rehabilitaci vrátíte do Česka?
„Nabízeli mi, ať zůstanu na rehabilitaci v Česku, což mě překvapilo, ale řekl jsem, že tam nechci, že chci být blízko týmu i kvůli té zdejší péčí. Mám z bundesligy jen ten nejlepší dojem, vrátit se sem byl můj jediný cíl. Neměnil bych.“

Když vidíte, jak se Slavia výsledkově trápí, jste rád, že jste z ní v zimě vypadl?
„Neřekl bych, že jsem rád, že jsem vypadl ze Slavie, ale spíš z českého fotbalu. Na Slavii vzpomínám v dobrém, ovšem jsem rád, že můžu být v Německu.“

Trpíte u televize?
„V Kaiserslauternu jsem nebyl, ale na Schalke jsem dokonce seděl na lavičce. S berlemi. Je to těžké, jenže zase je to snazší tím, že máme jistotu, že už určitě nesestoupíme. Je to takové klidnější.“

V posledních zápasech jste měl místo na levém kraji obrany jisté. Nepřijdete teď o něj?
„Cítím důvěru. Reakce vedení Norimberku po mém zranění byla skvělá. Hned mi volal trenér, psal mi sám od sebe i po posledním zápase v Kaiserslauternu. Vím, že se mnou počítají a to je pro mě povzbuzení. Vím, že to tam mám otevřené.“

Nedělal jste si ještě před svým zraněním naději, že byste se podíval na EURO? Dostával jste se do slušné formy.
„Nemyslel jsem na to. Věděl jsem, že se blíží EURO, ale moc jsem to nevnímal. Neřeknu, že bych tam být nechtěl, ale soustředil jsem se fakt jen na Norimberk. Řekl jsem si, že priorita je pro mě Norimberk, chytit se tady, abych začal hrát a vybudoval jsem si nějakou pozici. A to se mi celkem povedlo. Až tedy na to zranění.