Bitva „S“ o titul a Ligu mistrů, Plzeň v ústraní. Proč uspěje Slavia?
Titul je pouze polovina z toho všeho. Znamená víc než jen vyhranou trofej a radost. Znamená šanci na vytouženou Ligu mistrů. Jenom mistr bude mít tuhle šanci, zbytek dosáhne maximálně na Konferenční ligu. Podobné kulisy zažila liga naposledy před 24 lety, je to mezi Slavií a Spartou, rozdíl dělá nepatrné tři body ve prospěch „sešívaných“. A situaci ještě pepří na druhém místě zaklíněná nenápadná Viktoria Plzeň.
Bude to už osm let, co naposledy vyhrála ligu Sparta. Od té doby stála nejvýš třikrát Viktoria Plzeň a čtyřikrát Slavia. Ta navíc bojuje o čtvrtý titul v řadě, takovou sérii měli od rozpadu federace pouze Letenští, dokonce ještě o jednu trofej delší mezi jarem 1997 a jarem 2001.
I ve slávistické historii se taková šňůra najde, museli bychom se ale ve vzpomínkách vrátit až do dob Protektorátu Čechy a Morava. Legendární výběr kolem Josefa Bicana, bratrů Antonína a Vojtěcha Bradáčových nebo Čestmíra Vycpálka vyhrál mezi lety 1940 a 1943 čtyřikrát za sebou, trenérem byl vždy Emil Seifert, doslova duše klubu, s nímž spojil dohromady více než 38 let života. A kdybychom přičetli i jeho hráčské úspěchy, vybojoval v červenobílém dresu dohromady 25 trofejí.
Nikdo jiný v klubové historii tak nabitou vitrínu nemá.
Právě v počtu trenérských triumfů – a navíc v řadě – by ho mohla letos v květnu vyrovnat hvězda současnosti Jindřich Trpišovský. Nebylo by vůbec divu, kdyby i tuhle metu jako milovník fotbalové historie v hlavě nosil, nebo mu ji aspoň připomínali jeho kolegové, kteří se starají o náplň klubového muzea.
Teď ale pryč se sentimentem, jaro přináší nový rozměr rivality mezi Slavií a Spartou. Nebo přesněji řečeno rozměr, který tu nebyl od sezony 1997/1998. Tehdy naposledy byly splněny všechny podmínky podobné těm dnešním.
