Chorý: Šádek můj odchod nevzal. Tribuna Sever? Někteří změnili názor
Dřívější nadstandardní vztah je v troskách. Tomáš Chorý sáhl v létě po štědré nabídce Slavie a plzeňský boss Adolf Šádek se naštval. Od té doby nejsou v kontaktu. „Můj odchod nevzal,“ přikývne útočník. Poprvé se reprezentační střelec obšírně vyjadřuje i k vysoce delikátnímu problému: komplikovanému vztahu s Tribunou Sever.
Přišli za ním Leoš Mareš s Michalem Suchánkem, aby Tomáši Chorému vyjádřili podporu a ubezpečili, že ho ve Slavii vidí rádi. „Pomohlo mi to,“ líčí dvoumetrový habán, který prožil nejexponovanější léto v kariéře. Jeho odchod z Plzně k pražskému rivalovi byl středobodem zájmu fotbalových fanoušků napříč Českem.
Od přestupu utekly dva měsíce. Jak se ve Slavii cítíte?
„Začlenění je super, kluci mě berou, i realizák. Se všemi mám výborný vztah. S rodinou jsme se v Praze zabydleli. Jsem maximálně spokojenej. O možném přestupu jsem už během EURO mluvil s některými slávisty – s Provim (Lukášem Provodem), Vlčákem (Tomášem Vlčkem), Holym (Tomášem Holešem) nebo Matějem Juráskem. Byly to pozitivní diskuze. I proto jsem se rozhodl pro změnu, byť nebylo vůbec jednoduché opustit po necelých sedmi letech Plzeň. Ale udělal jsem dobře.“
Vybavuji si nadšeného Tomáše Holeše. Ale co třeba Jan Bořil? Museli jste si promluvit?
„Ne, vůbec. Jsme totiž na stejné vlně. Sedneme si na Slavii v kuchyňce, dáme si kafíčko, pokecáme. Máme podobně staré dcery. Ke komunikačnímu problému s ohledem na minulost nedošlo. Ve fotbale se takové věci dějí, můj příchod byl třaskavý v tom, že se to stalo u nás v Česku. V zahraničí se to tolik neřeší.“
Vážně jste neměl obavy, jak vás slávističtí starousedlíci typu Bořil přijmou?
„Neměl. Béřa byl jeden z těch, který mě do Slavie chtěl. Věděl jsem, že i Maso (Lukáš Masopust) byl pro. Také členové sportovního vedení o můj přestup stáli. Hráči, kteří mají v kabině výrazný vliv, se na mém příchodu shodli.“
Všechno chápu, rozhodnutí to ulehčí, ale jsou tady ještě fanoušci – v případě Slavie desetitisíce. A z nich nadšení nestříkalo. Vyžadoval odchod k rivalovi velkou dávku odvahy?
„Jo, nebylo to snadné. Řešili jsme to doma s manželkou. Říkám jí: v klidu, dejme si čas. V médiích se o tom začalo psát, my to nechali spíš plout. Pak jsme se shodli, že Slavia by byla zajímavá s ohledem na vyšší ambice klubu. Žena mi říkala, že na mě bude větší tlak. Ale to já mám rád, tlak unesu. Nepodělám se z těžkých věcí. Nakonec mi řekla, že mi věří a že vždycky bude stát za mnou, ať se rozhodnu jakkoliv. To mi vlilo krev do žil. Během EURO pak přišla s tím, že bychom Slavii měli zkusit. Také měla obavy, to je jasné. V Praze to na ni malinko dolehlo. Velké město, dcery měnily školu a školku. Teď už se to rozjelo, máme hezké bydlení kousek od stadionu. Na nic si nestěžuji, jsme spokojení. Udělali jsme správný krok.“
Obávala se manželka, jak vás přijmou fanoušci?
„Popravdě, neřešili jsme to. Jakmile vyšly nějaké články, samozřejmě mi to líčila. Ale já to nechtěl slyšet. Všeho zvenčí jsem se stranil, jen na instagram dal zprávu o odchodu z Plzně, protože jsem se tam nemohl rozloučit…“
K tomu se určitě dostaneme.
„Jasně. Sociální sítě jsem vypustil, všemu jsem chtěl dát čas. Věděl jsem, že brzo přijdou zápasy, lidé uvidí mé nastavení, že Slavii mohu pomoct. Snad se už ukázalo, že jsem do Slavie nepřišel pro peníze, ale pro úspěch. Na hřišti bych se roztrhl.“
Pomohl mi i Leoš Mareš
Kolikrát jste slyšel: nechoď do Slavie, lidi tě nepřijmou?
„Bavil jsem se s několika lidmi, kteří mají k fotbalu blízko a kteří si prošli podobnou situací. Řešil jsem to i s trenérem reprezentace Ivanem Haškem. Všichni mi řekli: jdi do Slavie!“
Jak se za dva měsíce posunul vztah s fanoušky?
„Dostávám spoustu pozitivních zpráv. Třeba po Lille – byť jsme do Ligy mistrů nepostoupili. Stejně tak po posledním utkání s Pardubicemi. Měl jsem šancí na hattrick, ale byl z toho jen jeden gól a asistence se štěstím. Po zápase jsem z Tribuny Sever slyšel nějakou nespokojenost. To ale bude vyžadovat čas.
