Turecko kapitánovi plzeňské Viktorie příliš nevoní. Pavel Horváth strávil v Istanbulu tři měsíce během angažmá v Galatasarayi. „Trápil jsem se a nedostal ani dolar,“ vzpomíná před dnešní odvetou 3. předkola Evropské ligy proti Besiktasi.
Na tradiční legrácky nebyl čas a asi ani nálada. Pětatřicetiletý kapitán Pavel Horváth si moc dobře uvědomuje, jak těžký zápas stojí před plzeňským týmem v odvetě 3. předkola Evropské ligy na půdě Besiktase Istanbul. V prvním duelu uhrála Plzeň remízu 1:1.
Narazil jste během vašeho tureckého angažmá na Besiktas?
„Seděl jsem tam na lavičce. Prohrávali jsme nula dva a mnul jsem si ruce, že bude klid. Naneštěstí se podařilo snížit a já jsem se od stavu 1:2 rozcvičoval za bránou. Když to bylo 3:2, tak jsem si radši sednul, protože před tím jejich kotlem se nedalo vydržet, lítalo to tam kolem mě. Vzdal jsem to a šel na lavičku. Ale ani tam to nebylo o moc lepší, bouchaly tam zezadu ty jejich toaletní papíry.“
Už jste na tuhle atmosféru připravoval spoluhráče?
„Snažím se, jenže oni si podle mě ještě neuvědomují, co nás čeká. Doufám, že moje připomínky neberou na lehkou váhu. Snad budeme připraveni na to, co se začne dít již od úvodního pokřiku. Mám ale obavu, že to na nás trošku dolehne, i když věřím, že už při rozcvičce si na to zvykneme.“
Vyzvídali na vás, jaké to je hrát v takovém prostředí?
„Koukali na šoty na youtube. Už tam to vypadá děsivě, ale ve skutečnosti je to minimálně dvakrát horší.“
Dokáže vás to ještě rozhodit?
„Snad ne. Ale je to pro nás pořád hodně nezvyklé. Nedá se to vůbec srovnávat ani s Německem nebo Španělskem.“
Tomáš Sivok si po prvním zápase stěžoval, že vás hráči Besiktase podcenili. Může se to opakovat i v odvetě?
„Oni nám po zápase ani nechtěli podat ruce, tedy hlavně Turci. Jejich stav mysli nebude jako na Spartě. Na druhou stranu nevěřím, že jsme si během jednoho zápasu zjednali respekt a že to tam malinko nebude znova. Budeme tedy v jeho budování pokračovat.“
Jak vzpomínáte na vaše působení v Istanbulu?
„Byla to spíš taková anabáze, spíš trápení, o fotbale to moc nebylo. A taky jsem za tři měsíce nedostal ani dolar.“
Tahle země vám asi k srdci příliš nepřirostla, že?
„Určitě ne. Z Portugalska jsem byl zvyklý na nějaký standard a čistotu. Tím neházím všechny Turky do jednoho koše, ale co jsem tam zažíval třeba ve městě nebo i v šatně? Moc se třeba nevytírala, spíš se věci zametly pod stůl. To mi celkem vadilo.“
