Letenští fotbalisté nezvládli bitvu na severu Čech a ztratili tak důležité body v boji o mistrovský titul. Jaké důvody stojí za porážkou Sparty v Jablonci (1:2)? Neefektní útok, slabý střed pole, prapodivná taktika, neschopnost ubránit Vošahlíka, ale i emoce, které neuměli sparťané zkrotit.
1. Útok bez efektu
Dvě věže měly být nejsilnější zbraní Sparty v Jablonci. Měly vystřílet důležité vítězství. Jenomže severočeský tým se na Lea Kweukeho a Tomáše Pekharta, kterého soupeři v lednu propůjčil, důkladně připravil. A efekt, který si od nich letenští trenéři slibovali, žádný nenastal.
Oba měli pouze pár pološancí. Neprobudili se, ani když na hřiště vyběhli další dva útočníci Kerič s Kadlecem. Mimochodem, Kweukeho ve vápně fauloval jablonecký stoper Drsek, což se asi mělo pískat. Jenže místo toho na druhé straně o několik sekund později Jablonec vstřelil vítězný gól.
2. Slabá záloha, ještě slabší Matějovský
Na střed zálohy si stěžoval po utkání i kouč Jozef Chovanec. Svěřence kritizoval za zráty míčů a málo pokusů o kombinaci. "Neudrželi jsme míč, souboje nevyhrávali. V této fázi byl Jablonec lepší," nebral si servítky. Nejvíce ze všech to schytal Marek Matějovský. Ač zařídil jediný gól Sparty, po zbytek zápasu zazdil mnoho nadějných akcí.
"On je právě tím hráčem, který prohrával dost soubojů," přidal Chovanec. Utkání však z podobných důvodů nevyšlo ani Kamilu Vackovi, o kterém se v minulých týdnech mluvilo jako o případné posile pro reprezentaci.
3. Prapodivná taktika, žádná reakce na vývoj hry
Sparťané si vždycky stěžovali, že žádný tým proti nim nechce hrát fotbal. Co to znamená? Že všichni soupeři zalezou před vlastní šestnáctku a jen brání a brání. Ovšem, co se stane, když soupeř hru otevře? Je po celých devadesát minut lepším týmem. A Spartu válcuje od prvních minut "provinční klub", jak jej nazval jeho trenér František Komňacký.
Ale co je pro Letenské horší - nebyli ani schopni zareagovat na vývoj hry. Vše bylo dokonáno prapodivnou taktikou bez pravé strany. Falešný pravý záložník Jiří Kladrubský se často stahoval do středu hřiště k Vackovi. Tím přestala pravá strana Sparty doslova existovat, protože ani bek Zápotočný není typem fotbalisty, který by po celé utkání "sjížděl lajnu nahoru dolu".
4. Neschopnost ubránit Vošahlíka
Jan Vošahlík v sobotním utkání jednoznačně patřil k nejlepším mužům na hřišti. Svému strážci Manuelu Pamičovi tolikrát zamotal hlavu, že chorvatský obránce mnohdy nevěděl, která bije. Jediné plus si zaslouží pouze za podporu útočných řad. Jenže směrem dozadu se mu utkání nevyvedlo. Vošahlíkovi dovolil až moc. Vždyť dal dva góly, přestože před druhou brankou Pamiče fauloval.
5. Emoce, emoce, emoce
Nejde ani tak o herní stránku jako o psychickou. Někteří sparťané neustáli fakt, že jsou horším týmem a začali jim téct nervy. Především pak Tomáše Řepky, kterého Chovanec musel v závěru utkání pro jistotu vystřídat. Na tiskovce to neřekl přímo, ale naznačil, že z nabízených možností (stáhnout obránce a posílit útok) byl Řepka jasnou volbou.
Třeba už jen kvůli tomu, že měl žlutou kartou. Řepka navíc svůj tým mohl oslabit za gesto, které není hodné fotbalisty, jenž chce být vzorem začínajících žáčků. Při odchodu do kabin o poločasové přestávce ukázal pískajícím jabloneckým fanouškům prostředníček a prokázal, že se ani v 37 letech nenaučil krotit emoce.
+ Rozhodčí
Sparťané po utkání kritizovali výkon hlavního arbitra Romana Hrubeše. V lecčems měli pravdu – měli kopat penaltu a druhý gól Jablonce neměl být uznán. Trenér Chovanec si stěžoval i na udílení žlutých karet. Hrubeš se však v zápase dopustil několika chyb i na druhé straně. Jabloneckým fotbalistům se nelíbilo, že jim nenechal výhodu při nadějném protiútoku nebo že sparťané vyrovnali po rychle rozehrané situaci, kdy míč nebyl v klidu. Rozhodčí utkání absolutně nezvládl, a tak kritika byla na místě.
