Vědí, že pomohou jen trochu. Přesto hráči libereckého Slovanu vyrazili uklízet trosky po ničivých povodních, které o víkendu pustošily Liberecký kraj. Symbolicky si vybrali Novou Ves. Obec, jejíž fotbalové hřiště velká voda smetla se vším všudy.
Svítí slunce, nádherný den. Vzduch však náhle prořízne hlášení. „Nechť se přihlásí občané, kteří potřebují léky a lékařskou pomoc,“ zní z tlampače policejního auta, které se sune Novou Vsí. V tom oznámení je cosi hrozivého...
Je úterý dopoledne. Ještě před dvěma dny se Novou Vsí hnala kalná voda, která brala vše, co jí stálo v cestě.
Obec ani ne s tisícovkou obyvatel se pomalu začala vzpamatovávat z katastrofi ckých záplav, které tady nikdo nečekal.
Místo trávníku pokrývají hřiště nánosy bahna • Foto Hynek Preisler (Sport)
„Tak tady stál barák...“ ukazují muži v modrobílých stejnokrojích. Právě prochází okolo ruin domu, který strhla velká voda. Do výšky ční jeden z jeho zbylých rohů. Jako memento děsivé vodní síly.
Fotbalisté Liberce šlapou okolo něj s lopatami v ruce. A v gumových holinách na nohou. O svém volnu se rozhodli, že pomohou s nekonečným úklidem. „Je to strašné, co se stalo. Myslím, že každý člověk, který je trochu jen člověk, by přišel a zkusil lidem pomoci. I když to není moc, ale alespoň něco,“ krčí rameny chorvatský útočník Andrej Kerič.
Ze spleti všeho možného tahá plechy, trámy, kusy aut, provazy, železné tyče. Prostě vše, co si umíte představit. Harampádí nosí na nedaleký valník.
Jan Nezmar našel i nepoškozený porcelánový svícen ve tvaru kostela. Jak to mohl vydržet, napadne člověka, když opodál vidí dodávku rozdrcenou na padrť.
Fotbalisté pomáhali čistit i zahradu (nyní tedy spíše smetiště) Karola Sýkory, který žije v Nové Vsi téměř čtyřicet let. Za rok mu bude osmdesát. Nic podobného však dosud nezažil.
„Tady jsem měl zahradu. Krásnou. Ale všechno je nenávratně pryč. Proti tomu ale nic neuděláte, přišlo to tak najednou. Tady bylo hotové moře. Dívali jsme se na auta, na boudy, jak je nese voda pryč,“ vyprávěl s cigaretou v ruce.
S fotbalovými pomocníky se však vítal srdečně. Plácal je po ramenou „To víte, že jo. Některé kluky i znám, chodili sem občas trénovat, ještě za Škorpila. Ale bohužel teď už nemáme ani to hřiště. Snad ho s nějakou výpomocí opět vybudujeme,“ věří důchodce.
