Zachránce Chramosta: Moje pocity jsou úžasné

Čeští fanoušci už možná ztratili naději, on však ne. Na hřiště se dostal v 83. minutě s jediným cílem: za stavu 0:1 vyrovnat a poslat český tým do semifinále. A právě to také Jan Chramosta udělal.

Dokážete popsat, jak se vám podařilo vstřelit klíčový gól?
„Marcel Gecov prokličkoval mezi dvěma hráči, jeho přihrávku někdo ještě tečoval, obránci byli od sebe dost daleko, tak jsem mezi ně vlétl. Jen jsem to levačkou kopl na náhodu a spadlo to tam.“

Bylo to štěstí, nebo jste si na odražený míč zkušeně počkal?
„Ale ne, byl jsem ve správný čas na správném místě. Propadlo to ke mně a jen jsem to tam kopnul.“

Věřil jste ještě v obrat?
„Pořád jsem věřil. Fakt. Naděje umírá poslední. Věděli jsme, že necháme na hřišti všechno, a teď jsme rádi.“

Trenér říkal, že vás ani nenechal rozcvičovat, abyste nebyl nervózní. Bylo to tak lepší?
„Asi jo. Šel jsem na hřiště jen s tím, že to na hřišti odlítám a pokusím se dát gól. Dal jsem. Je to fakt hezký.“

Věděl jste, že se do šance dostanete?
„Kluci mi říkali: Chrame, ty dáš gól. A fakt jsem tam s tím na hřiště šel. Povedlo se to.“

Co teď prožíváte?
„Přesně. Jsem úplně v euforii. Pořád to mám před očima. Jak jsem dal gól, jak na mě všichni naskákali… Nepopsatelné, krásné.“

Proměněnou penaltou v rozstřelu jste v květnu rozhodl už finále Ondrášovka Cupu. Vy na rozhodování zápasů máte patent, že?
„Asi jo. Jel jsem na šampionát s tím, že budu v roli žolíka. Věřil jsem, že se na hřiště dostanu třeba právě v takové chvíli, kdy bude potřeba dát rychle gól.“

Byl to nejkrásnější gól ve vaší kariéře?
„Přirovnal bych ho k tomu ve finále poháru. Takové góly se dávají málokdy. Oba ty góly byly hrozně důležité a posunuly nás někam, kam jsme se chtěli dostat.“