KLDR věří: S vůdcem určitě vyhrajeme!
Hodně specifický tým a hodně specifická země. Účast Korejské lidově demokratické republiky na světovém šampionátu budí pozornost. Celek ze země ovládané totalitním komunistickým režimem určitě nepřehlédnete!
Hledáte-li nejexotičtější týmy šampionátu, v případě Severní Koreje jste narazili na jeden z nich. Dala na sebe vědět, už před mistrovstvím. Na soupisku si totiž připsala jen dva ortodoxní brankáře…
Jako by se ve všem chtěli lišit. Jdou si svou cestou a na nikoho nehledí. Ani na pravidla FIFA. Každý z celků využil práva dát si na konečnou soupisku tři brankáře. Jen KLDR si dala dva. Jako třetího napsala útočníka Kim Mjong-wona.
| Na vlastní kůži |
Uhýbali pohledem „Se severokorejskými fotbalisty jsem se setkal. Bylo to na mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2007 v Kanadě. Češi s tímto výběrem hráli ve skupině. Vzpomínám si, že jsem tehdy chtěl pořídit rozhovor s útočníkem Kim Kum-ilem, který je i nyní ve výběru pro JAR. Nepovedlo se mi to. Severokorejci byli totálně nepřístupní. Ignorovali nařízení FIFA, všech se stranili. Když jsem na ně jednou čekal po tréninku v prostoru vymezeném pro novináře a snažil se je oslovit, vůbec nikdo se nezastavil. Dělali, že neslyší, a s očima sklopenýma do země rychle prchali do šaten. Později jsem se dozvěděl, že to měli nařízeno. Před fotoaparáty uhýbali stydlivě pohledem. Nebyli na to zvyklí. Byli zkrátka z jiného světa...“ |
Chtěla tak obejít regule a přivést si na šampionát více hráčů do pole. Jenže FIFA to zatrhla. Útočník Kim Mjong-won si na mistrovství nezahraje, leda že by se skutečně postavil mezi tyče.
„Tři hráči uvedení jako brankáři nemohou hrát během světového šampionátu v poli,“ praví se ve stanovisku pořadatelů. Ale tohle je jen drobná ukázka. Celá země totiž funguje podle svých vlastních pravidel. Severokorejský fotbal také. Málokdo se může podívat za oponu.
Tento stát je jedno velké tabu. Pokud ho chcete navštívit jako turisté, musíte jen s organizovanou skupinou a severní Korejci vám ukážou pouze ta místa, která chtějí. Redaktoři anglického fotbalového magazínu FourFourTwo to zažili na vlastní kůži a sepsali o tom působivou reportáž.
„Už když jsme přistáli na letišti v Pchjongjangu, tak nám sebrali naše laptopy, mobilní telefony a foťáky,“ popisuje Neil Billingham.
Kromě návštěvy přátelského utkání mezi jedním brazilským celkem ze Sao Paula a národním týmem Severní Koreje chtěli redaktoři magazínu udělat také rozhovory s fotbalovými legendami země, které zažily dosud jedinou účast země na mistrovství světa v roce 1966, kde KLDR došla až do čtvrtfinále.
Korejci navlékli zpovídané do vojenských uniforem s řadou vyznamenání a přímo s redaktory s nimi zajeli k téměř dvacetimetrové soše zemřelého (ale věčného) prezidenta Kim Ir-sena, kde bývalí hráči položili květiny.
Následné rozhovory byly zvláštní. Pamětníci turnaje z roku 1966 svírali v rukou papíry, z nichž četli předem připravené odpovědi. „Děkujeme milosrdenství našeho vůdce, že se nám s národním týmem tak dařilo,“ odpověděl například kouč tehdejšího celku.
Nakonec vše zakončil současný viceprezident severokorejského fotbalového svazu Son Kwang-ho, který redaktorům oznámil, že KLDR vyhraje světový šampionát.
„Získáme zlato, a to díky obrovské podpoře našeho vůdce Kim Čong-ila,“ pronesl se vší vážností. To by se však musel stát zázrak. Realisté si totiž myslí, že severokorejští fotbalisté budou rádi, když se jim v JAR vůbec podaří vstřelit gól. 
Jisté obavy vzbuzuje též nemoderní rozestavení s pěti obránci. Tým KLDR bude v JAR jistě součástí i politické propagandy své země. Možná se dočká i protestů ze strany druhých. Ve východní Asii totiž právě kvůli severní Koreji, zemi ovládané tvrdým totalitním režimem, roste napětí.
To vše kvůli po potopení jihokorejské lodi severokorejským torpédem. Země s rozvinutým jaderným programem hrozí válkou, americká flotila v regionu je ve stavu bdělosti. Severní Koreji na šampionátu věnujte pozornost...
