ROZHOVOR | Dva roky, během nichž působil jako předseda Fotbalové asociace, považuje Ivan Hašek za velice úspěšné. Říká, že pomohl posunout český fotbal kupředu. A to přesto, že musel pracovat s lidmi, kteří prý neměli zájem očistit fotbal od korupce.
„Jednou se vrátím, určitě. Ale teď ne. Jsem rád, že jsem z něj pryč.“
To zní jako povzdech.
„Možná. Opakuju, jsem rád, že je o mě zájem v zahraničí.“
Jde o peníze? Po angažmá v nejlepším asijském klubu budete nejspíš hodně drahý.
„Nejde jen o ně. Myslím si, že jsem nějakou práci tady odvedl, teď jsem rád mimo. To je celé.“
Bylo něco, co byste udělal jinak? Co jste nedotáhl?
„Co se stihlo za dva roky, kdy jsem byl předsedou svazu, český fotbal hodně posunulo kupředu. Udělala se spousta práce, což ovšem nikdo neocení. Já si z fotbalu nikdy nic nevzal, snažil se, nic z toho neměl, a ještě abych se nechal urážet, to nemám zapotřebí. Spoustu věcí jsem nemohl navíc ovlivnit. Chtěl jsem skončit hned po první valné hromadě, kde se volila nová ORK (odvolací a revizní komise), když jsem zjistil, že s některými věcmi a lidmi nehnu. Ale řekl jsem si, že to ještě dotáhnu do nějakého bodu, abych se mohl ohlédnout, ale věděl jsem, že skončím.“
Vás překvapilo, že jsou lidi různí? Představoval jste si, že si namalujete vlastní?
„Považoval jsem za nutnost to zkusit, sobě dokázat, jestli to jde, ale nedalo se. Nechat se urážet, to ne. Udělala se spousta práce, o níž se nemluví, nikdo to nikdy neocenil.“
Například?
„Já ji přece sám nebudu vyzdvihovat. To by měli jiní, jichž se to týká.“
Jde vám o plácání po ramenou, nebo aby se v českém fotbale něco pohnulo k lepšímu?
„To byl můj cíl, aby se atmosféra zlepšila. A díky tomu, že jsem přece jen našel i dobré spolupracovníky, se mnohé povedlo.“
Pojďme k dalšímu bodu: korupce. Máte pocit, že jste ji přiškrtil kohoutky?
„Ta se přece úplně vymýtit nedá, to nejde, to víme. Podívejte se na celou společnost.“
Ale musí se dát zřetelně najevo, že kdo chodí po špatných cestách, není borec, ale zločinec.
„My se snažili, aby to tak bylo a aby se co nejvíce omezila. Řadu opatření jsme udělali. Vyzýval jsem ostatní, jestli mají návrhy na boj s ní, ať s nimi přijdou. Získal jsem však pocit, že to spoustě lidem vadí. Že nechtějí změnu, že se jim líbí fotbal, jaký byl.“
Můžete být konkrétní?
„Nemůžu. To je žalovatelné. Nemám důkazy, jen pocit, ale dost silný. Změnu mnozí nechtěli. Přitom jsem i s takovými lidmi musel spolupracovat. To mě také dost deptalo.“
Vaši přívrženci vám vyčítají, že jste nepřipravil svého nástupce. Nezanedbal jste to?
„To nešlo, kdyby se před valnou hromadou provařilo, že chci odejít, neschválily by se stanovy, vznikly by mnohem větší problémy. Proto jsem to tak udělal, a už se k tomu nechci vracet. Zkušenost zajímavá, ale stačilo mi to.“
Když jste končil ve funkci předsedy, oznámil jste, že neodcházíte ve zlém a rád poradíte. Obrátil se někdo na vás?
„Ne, nikdo se neozval. Kdyby chtěli, rád poradím. Smířil jsem se ovšem s tím, že jsem brán téměř jako zrádce a někdo, kdo nic neudělal. Nikomu to vymlouvat nebudu. Vnitřně mám všechno vyřízené a to mi stačí.“
