Talentovaná dvojčata Michaela a Kamila Dubcovy nedávno bojovala na dívčím EURO do 17 let proti Španělsku, Itálii a Německu. Mají za sebou stáž ve Švédsku. Doma v ženské lize nastupují za Slovácko. Dost zážitků na to, že dámy kdysi začínaly s jedním párem kopaček. „Na první trénink jsem šla pouze já, Míša se bála. Ale když viděla, jak jsem šťastná, rozhodla se, že mě doplní,“ říká Kamila. „Měly jsme jedny kopačky, které jsme si střídaly po trénincích,“ dodává Michaela.
Kamila: „K fotbalu nás přivedl bratr kolem našich tří let, když jsme si s ním kopaly před domem. Potom nás napadlo, že bychom mohly zkusit začít hrát fotbal závodně. Pamatuji si, že jsem na první trénink šla pouze já, protože se Míša bála. Ale když viděla, jak jsem po prvním tréninku šťastná, rozhodla se, že mě doplní.“
Michaela: „Kuriózní je, že jsme měly jedny kopačky, které jsme si střídaly po trénincích, a až později jsme si koupily každá svoje.“
Kamila: „Já jsem byla vždycky spíš na pozici rozehrávače, který nahrával, a Míša střílela góly. Tak jsme to měly rozdělené.“
Michaela: „Kamča střed zálohy, já na lajně, ona mi to tam vždycky házela za obranu.“
Kamila: „Když už jsme nemohly hrát za kluky a rozhodovaly se, kam půjdeme, dostaly jsme nabídku ze Sparty a ze Slovácka. Rozhodly jsme se pro Slovácko a bylo to zatím naše nejlepší rozhodnutí, protože nám tam poskytli neuvěřitelné podmínky. Nemyslíme finanční, ale spíš po fotbalové stránce, což je pro nás důležitější. Trenéři i hráčky jsou skvělí a moc jim děkujeme. V reprezentaci jsme začínaly ve výběru do patnácti let, kam jsme dostaly první pozvánku. V prvních zápasech jsme byly trochu ve stresu, ale jak jsme dostávaly postupem času víc pozvánek, ustálilo se to. Teď už se těšíme.“
Michaela: „Ze začátku velká nervozita. Postupem času, když získáte místo v týmu, je to lepší a spíš si to užíváte.“
Kamila: „Můj první reprezentační gól padl v Bavorsku, kam jsme jely právě s reprezentací do patnácti let. Bylo to z rohu, kdy jsem si naběhla a dávala jsem to z první přibližně z penalty.“
Michaela: „Já už si svůj první reprezentační gól nevybavuji, ale pamatuji si nejdůležitější. Ten jsem vstřelila minulý rok v druhé fázi kvalifikace proti Itálii. Bylo to hlavou a vyhrály jsme 1:0.“
Kamila: „Oblíbený způsob zakončení? Já mám nejradši, když se předtím trochu pomazlím s míčem, obehraji hráčku a zakončím.“
Michaela: „Já mám zase nejraději úniky po přihrávce, kdy běžím sama na brankářku. Je to lepší než dorážky, i když ty jsou také potřeba.“
Kamila: „Neskutečně nás podporuje rodina. Ve všech směrech. Táta s námi jezdí na zápasy a stará se po fotbalové stránce, máma pro nás doma vytváří zázemí a zajišťuje vše okolo. Bratr je náš fanoušek. Máme opravdu velkou radost, že to tak je.“
Michaela: „Bez toho to nejde, jsme za to moc rády.“
Kamila: „A když dá jedna z nás gól, spíš je to potěší v duchu. Táta si možná dá slivovici. Teď se zaměřujeme na to, aby se nám s týmem žen na Slovácku konečně podařilo vyhrát ligu a postoupit do Ligy mistryň. Jde o postupné krůčky, není to tak, že bychom si říkaly, že teď půjdeme do zahraničí a budeme hrát za tento klub.“
