Těšil se, jak bude v důchodu cestovat po světě za fotbalem. Místo toho ho včera pohřbili. S Vratislavem Lokvencem (†62), se v Náchodě rozloučily přes dvě stovky lidí.
„Když střílí Šoula, to je půl góla.“ Těmito slovy připomněla farářka ve smuteční síni jak Lokvencovu přezdívku, tak fakt, že Vratislav starší – stejně jako později jeho syn – byl tělem i duší útočník.
Fotbal miloval, dotáhl to do druhé ligy, v níž kopal za Náchod a za Ústí nad Labem. A byl šťastný, že jeho syn se dostal mnohem dál – až do nároďáku.
Pyšný táta za ním tak mohl jezdit po Evropě a sledovat ho v akci. Až do čtvrtka, kdy na silnici u východočeských Smiřic všechno zhatila nehoda, za kterou nemohl. Její viník Lubina včera v davu smutečních hostů chyběl.
Kontaktoval aspoň pozůstalé a omluvil se? „Ne,“ pravil po pohřbu stroze Lokvenc ml. a zakroutil nechápavě hlavou. „Ale ona si ho spravedlnost najde. Je jedno jaká, ale najde,“ dodal sklesle.
Do řeči mu nebylo. Pár minut předtím se za tónů písně »Zelená je tráva, fotbal to je hra«, naposledy rozloučil s tátou.
