Kustod Petrák: Veselý byl blázen do muziky

„I když byl jen o čtyři roky starší, byl Franta Veselý můj fotbalový idol. Jako hráče jsem ho strašně miloval. Pak jsme se poznali osobně a stali se z nás přátelé. Nakonec jsme spolu pracovali, to když byl po skončení kariéry vedoucím slávistického mužstva. To by mě v nějakých sedmnácti, kdy jsem ho obdivoval na hřišti vůbec nenapadlo.

Legendární František Veselý • Foto pro Blesk - Naše adresa(Jaroslav Deník)Pamatuju si už jako vojáka z Dukly Praha. Když přišel do Slavie, byl obrovskou posilou, pomohl ji k obrození. Tehdy hrála ve druhé lize. Bylo symbolické, že když jsme hráli v červnu roku 1965 s Plzní o postup, dal jeden ze čtyř gólů. Tehdy se druhá liga poprvé vysílala v televizi, přišlo čtyřicet tisíc lidí. Franta byl srdcař, který myslel jenom na Slavii. Když se kolem zápasů něco dělo, nikdy se do ničeho nenamočil.

Slávistický útok Veselý – Segmüller – Dušan Herda byl pověstný. Hráli pořád spolu, čtyři roky jsem se nemusel koukat do novin na sestavu, bylo to jasné. Franta byl typický hráč od lajny, který vzal balon a mazal na bránu. Měl dobrou střelu i centry. Hned se mi vybaví, jak si po dvou střílených dali Ondruš a Čapkovič ze Slovanu Bratislava dva vlastňáky. Dnes by se řeklo, že měl skvělý timig a výběr místa. Ve svém prvním derby – to bylo na Strahově, kam přišlo třiapadesát tisíc diváků – si dal míč kolem Mirka Tichého a utekl mu, až ho museli sestřelit. Byla to jasná penalta. Ale díky své rychlosti a lehkosti byl pořád ve vzduchu, takže když ho protihráči chtěli trefit, měli to strašně těžké.

František Veselý v tradičním silvestrovském derby • Jaroslav Legner (Sport)Navenek Franta působil jako přísný, možná až sveřepý člověk, ale byl to normální obyčejný kluk z Holešovic. I když pak nastupoval za reprezentaci, nehrál si na mistra světa. Fotbalu podřizoval všechno, nic jiného ho nezajímalo. Taky si až do konce života udržoval stejnou váhu. Cigarety a alkohol, to nebylo nic pro něho. Když se někam šlo, dal si maximálně dvě deci vína. Jestli měl něco rád, byla to muzika. Kamkoli se přijelo, hned se po ní sháněl. Za socialismu taky mezi prvními dokázal zvenčí sehnat nahrané kazety. Taky si trošku potrpěl na auta. Tedy ne že by jich měl osm, ale už v sedmdesátých letech jezdil mercedesem. 

Zprávu o tom, že zemřel, jsem se dozvěděl v pátek v osm ráno. Byl to pro mě obrovský šok. O to větší, že když jsme se potkali před čtrnácti dny, byl zdravý, optimistický. Vypadalo to, že je všechno v pořádku.
Jeho smrt mě hodně zasáhla. Mrzí mě, že se nikdy jako hráč ve Slavii nedočkal titulu. Moc bych mu ho přál…“