Kometu držel "Alexandr Veliký"
„Alexandr Veliký!“ burácel brněnský kotel. Trefná přezdívka. Právě brankář Alexandr Hylák udržel Brno ve hře o postup do finále. „To si vymysleli fanoušci v Šumperku, kterému jsem před časem vypomáhal,“ usmívá se.
Ale sedí to, co říkáte?
„Člověk si na to rychle zvykne, je to super, když vám lidi fandí. Vždycky je to ale hra celýho mužstva. Kdybych čapal jako bůh, ale nedali bychom góly, tak je to prd platný. Kdyby Robert Kántor neproměnil nájezd, mohli bychom je jezdit ještě teď. Neřekl bych, že jsem to rozhodl já.“
Co tedy podle vás bylo pro výsledek zlomové?
„Jako tým jsme šlapali na sto procent. Při obdrženém gólu jsme neměli štěstí, ale při vstřeleném naopak ano, takže bych řekl, že to s tím štěstím bylo tak padesát na padesát.“
V prodloužení jste se ale dostali pod tlak.
„To jo, ale předtím jsme byli Chomutovu minimálně vyrovnaným soupeřem.“
Jak vám bylo při obrovské šanci soupeře v posledních sekundách třetí třetiny?
„Když je pět vteřin před koncem a vidíte, že na vás jedou dva na jednoho, nepřemýšlíte, jestli se cítíte hrozně. Čekal jsem, že Hlinka bude nahrávat. Donutil ho k tomu i náš obránce, myslím Robert Kántor. Povyjel jsem si dopředu a naštěstí mě to trefi lo.“
Jak se vyrovnáváte s tlakem, který je v takovýhle zápasech na gólmana enormní?
„Když se člověk do zápasu dostane, chytá v pohodě. Kdybych seděl při prodloužení nebo nájezdech na střídačce, tak jsem daleko nervóznější. V brance na to nemáte čas. Nemůžete si připouštět, že dostanete gól nebo prohrajete. Nějaký tlak tam určitě je, ale mně se chytalo výborně.“
Stačil jste vnímat, kdo se na vás při nájezdech chystá?
„Květoně jsem poznal, ale nemám ty kluky přečtený, abych věděl, co udělají. Z Chomutova znám jen Miro Hlinku a Petra Domina.“
