Na havlíčkobrodském hřbitově se sešlo na čtyři sta hostů. Přišlo jich tolik, že se ani z poloviny nevešli do pietní síně. Rozmístili se kolem prosklených stěn a alespoň tak Vašíčkovi uctili památku.
Naproti stěně, kde byly umístěny Vašíčkovy dresy, fotka se Stanley Cupem a jeho portrét s nezapomenutelným úsměvem, se do první řady posadila rodina a přítelkyně Michaela. Za nimi v lavicích přihlíželi a poslední sbohem přišli říci trenéři Růžička, Hadamczik, Lener, ale i spoluhráči Vokoun, Kaberle, Martínek, Svoboda a další.
Mezi hosty se objevila i přítelkyně Jaromíra Jágra Inna Puhajková. Když se síň zaplnila, dostali se ke smutečnímu slovu hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek, brodský starosta Jan Tecl, Vašíčkův nejlepší kamarád Vojta Tauber a spoluhráč Marek Malík.
Na úvodní dva oficiální proslovy navázal dojemnými vzpomínkami z mládí Vojta. „Nezapomenu, jak jsme se scházeli u lampy, dělali lumpárny. Nedovedu spočítat, kolik hřebíků jsme vyplácali, když jsme stavěli hokejové branky a kolik oken jsme při trénování střelby rozbili,“ jen těžce zadržoval slzy Vašíčkův nejlepší kamarád, se kterým se dali dohromady už ve čtvrté třídě základní školy.
„Pepa byl strašně hodnej kluk s dobrým srdcem. Nikdy na něho nezapomenu.“ K tragicky zesnulému mistru světa přišel promluvit i kamarád Malík. Ten Vašíčkovi pomáhal při prvních krůčcích v NHL a z části zasloužil se o to, aby byl Josef na nejlepší hokejovou soutěž dobře připraven.
„Byl to kluk, ze kterého rodina vychovala skvělého chlapa. Salut Pepíku,“ zněla poslední Malíkova slova. Svými hity pak Vašíčka vyprovodil do nebe zpěvák Michal David.
Tím posledním byla píseň Nesnáším loučení. Truchlící rodina i zástupy známých se poté vypravili uložit rakev do země. Čestné role se zhostili hokejisté, kteří dřevěnou rakev nesli.
Nechyběl mezi nimi brankář Vokoun, jenž narychlo přiletěl z USA. Z obřadu byl tak vyčerpaný, že nedokázal říci ani pár vět. Bylo vidět, že ho smrt kamaráda hodně zasáhla.
