ROZHOVOR | Je z něj znovu stavitel. V minulé sezoně si vzal na starost vytvoření „nové“ hokejové Sparty. Teď podobné pocity prožívá i u týmu HC Lev Praha. Kouč Josef Jandač to má ale tentokrát ještě těžší, buduje úplně nový tým. Navíc v KHL. „Určitě budeme potřebovat dost trpělivosti,“ tvrdí trenér, jenž jakožto asistent Vladimíra Růžičky získal zlato na světovém šampionátu v roce 2010.
V úterý odehrál tým HC Lev Praha vůbec první zápas, v přípravě jste zdolali Kladno 3:2 po nájezdech. Uvědomil jste si, že jste napsali historii?
„Je pravda, že mě to napadlo, když jsem se díval na rozbruslení... Že se tady během pár měsíců vytvořil nový tým a teď nás čeká první utkání. A jsem rád, že jsme uspěli, jsem takový, že ať se hraje cokokoliv, chci vyhrávat.“
Překvapilo vás, že do stařičké Svijanské arény, kde se utkání odehrálo, dorazilo poměrně dost fanoušků?
„Ze střídačky jsem vůbec neviděl, kolik jich přišlo. Ale jestli říkáte, že dost, tak to jsme jenom rádi. Vím, že ti Kladenští stáli nad námi a hulákali tak, že nebylo slyšet vlastního slova...“ (usměje se)
Už se těšíte, až zaplněná Tipsport Arena na Spartě, v níž budete mít domovské sídlo, bude skandovat: HC Lev Praha do toho!?
(usměje se) „Jo, těším se... Ale zatím nevím, kdo to bude. Určitě chvíli zabere, než se najde to zdravé jádro fanoušků, kteří to vezmou na sebe a nabalí na sebe ostatní. Snad si na nás najde cestu co nejvíce lidí.“
Bude právě i kvůli tomu klíčové, aby se vám v přípravě dařilo?
„To si zas nemyslím, to hlavní přijde až v sezoně. Jasně, výsledek je i teď důležitý, ale pro mě je teď zásadní vidět hráče přímo v akci, protože mužstvo je kompletně nové. Plno kluků známe pouze ze statistik nebo z nějakých referencí, takže je musíme vidět v zápasech. Zjistit přednosti, nedostatky a najít jim ty správné role v týmu. To je pro nás nejdůležitější.“
Máte na to maximálně deset zápasů.
„Ano, podle reglementu KHL jich víc být nemůže.“
V úvodní přípravě jste nepostavil největší české osobnosti Jiřího Novotného nebo Jakuba Klepiše. Šetřil jste je?
„Tyhle kluky nemusím vidět. Znám je dobře, vím o jejich přednostech i o nedostatcích. Jejich role v mužstvu hledat nemusím.“
Jak je těžké skloubit tvrdý trénink a nácvik taktických věcí?
„To je hodně obtížné. Nemůžeme ubrat z tréninku na úkor systému a nácviků. Nesmíme přestat bruslit a dělat objem, to by se nám pak v sezoně vymstilo. Takže je to teď dost náročný, abychom všechno skloubili.“
KHL, to je o dost jiný stupeň než extraliga... Jste připravený na mnohem větší tlak?
„Na tuhle otázku odpovídám pořád stejně. Ten největší tlak si vytvářím vždycky sám na sebe. Když vidím, že jsem něco mohl udělat líp a jinak, tak sám sebe dostávám pod tlak. Ale v momentě, kdy vím, že bych nic neměnil a nepochybuju, pak jsem v klidu. Je pravda, že je to jiná liga, kvalitnější hráči... I ten obecný tlak bude větší. Nechci si dělat alibi, ale my jsme úplně nový tým, složený z nových hráčů, neměli jsme na všechny ty věci okolo moc času. I hráči jdou do neznámého prostředí. Budeme tedy potřebovat trpělivost od všech. Hokejisté ji budou potřebovat ode mě jako trenéra, my všichni pak od vedení. I od fanoušků.“
Vaším asistentem je váš velký kamarád Jiří Kalous, jenž ale v posledních letech v Liberci působil už jako hlavní kouč. Museli jste si jasně nastavit pravidla?
„Jsem hrozně rád, že je tady, nejde tak ani o to, kde je hlavní, kdo asistent. I když ty role jsou nějak jasně dané. Té práce je tady dost pro oba a fakt jsem moc rád, že ho tu vedle sebe mám. Je to zkušený trenér, který už to prokázal, navíc lidsky se shodneme, máme stejný pohled na hokej. Je hodně pracovitý, nekouká na to, co řeknu, má svoje názory. Sice to musím pak vzít na sebe, mám tu největší zodpovědnost. Ale je super, že cítím, že mám vedle sebe silného trenéra.“
