Do přípravy jeho nového klubu se mu nechtělo. Léto s hokejem nerad kombinuje. Jako by tušil, co jej potká. Haškovi fanoušci mají smůlu, legendu neviděli včera v přípravě se Zlínem a nedočkají se jej v brankovišti ani dnes, při rozlučce litvínovských legend Roberta Reichla a Jiřího Šlégra.

V zápřahu vydržel jen pár dnů. To vás noví spoluhráči hezky přivítali…
„Ale kdepak, vůbec ne. Jestli to byla něčí chyba, tak moje. V žádném případě ne toho hráče, co vystřelil. V první chvíli jsem ani nevěděl, kdo to byl.“

Už však víte. Takže kdo má teď možná lehké výčitky svědomí?
„My se tady o tom moc nebavíme, ale udělal mi to jeden ze Slováků. (usmívá se) Kdyby mi to neřekl, nevěděl bych to. Šla jedna střela za druhou, ani to nebyl příklep, jen švih. Ale když to dobře trefíte, může se stát i tohle.“

Říkáte vaše chyba. Co jste podcenil?
„Mám novou výzbroj, úplně mi ještě nesedí. Já si chtěl upravit hlavně lapačku, ale naplánoval jsem si to až po soustředění. Takže bohužel… (povzdechne si) I když, jak se to vezme moje chyba. Ono je lepší si lapačku nejdříve osahat, není úplně dobrý ji hned změnit.“

Co byste udělal za úpravu, aby nedošlo ke zranění?
„Lapačka je pro brankáře nejsložitější věc. Vadí mi, že v ní výrobci úplně zbytečně ohýbají umělou hmotu v chrániči. Dělají úpravy, které jsou pro gólmana naprosto nevhodné. Jenže firmy potřebují prodávat zboží, tak vymýšlejí různé novinky. Přitom to je spíš ke škodě věci než k užitku. Ale kupující se od prodávajícího dozví, co je všechno nové a moderní. O tom to asi je. Tahle lapačka se mi dobře zavírá, ale zase tam jsou jiné věci, které se mi nelíbí.“



Kam přesně jste dostal?
„Zespodu do prstu. V první chvíli jsem si vůbec nemyslel, že z toho něco bude. Normálně jsem chytal dál. Ale po tréninku jsem měl kloub prstu modrej. Poslali mě na rentgen a ten ukázal lehké odštípnutí.“

U týmu zůstáváte, jak se udržujete v kondici?
„Chodím na led, s trenérem brankářů si děláme různá cvičení, nechávám na sebe střílet po zemi, abych neztratil odhad. Bruslím si. Chci být na ledě každý den. Je mi ale jasné, že tenhle program se mi za pár dní omrzí.“



Platí, že budete mimo asi dva týdny?
„Přesně to neodhadnu. Týden to však bude určitě. Pak si zkusím nechat udělat na prst malou dlahu.“

Jak probíhá seznamování se zahraničními parťáky?
„Tak se slovenskýma klukama jsem se seznámil rychle, s Rusy jen tak něco prohodím. Ale seznámil jsem se s lidmi z managementu, s maséry, kustody, doktorem a dalšími lidmi. U kluků to jde zatím pomaleji. To se časem spraví, nemám strach. Navíc je nás tady asi třicet, ten tým ještě projde selekcí.“

Masérna ruských klubů bývá často plná zásob vodky. Narazil jste na ni?
„Tak s tím nemůžu souhlasit, nenarazil jsem na ni. Naopak se tady podává hodně různých medikamentů. Různé vitaminy, proteiny. V porovnání s Amerikou nebo Pardubicemi je těch prášků hodně. Pořád tady vidím něco na stole, stále nám doktor něco doporučuje. Někdy to i sám roznáší.“

Čeští legionáři v Rusku často ztrácejí přehled, co dostávají. Vy to víte?
„Dostali jsme přednášku, že nejde o žádné nelegální prostředky.“

Čili jste poslušný pacient a berete všechny tablety?
„No… (směje se) Řekněme, že si vybírám.“

Dorazíte alespoň jako divák v pátek do Litvínova na exhibici?
„Chci přijet, dokonce jsem měl slíbeno od trenéra Říhy, že můžu jet. Ale teď jsem zraněnej, tak nevím, jak se na to kouč bude tvářit. Ještě to tedy není defi nitivní. Jirkovi Šlégrovi jsem však slíbil, že přijedu rád, že v tom nemám problém.“

HAŠKOVY POSLEDNÍ TRABLE

25. října 2009, ve 20. kole extraligy, skončilo pro tehdy pardubického gólmana utkání na ledě Českých Budějovic už po třinácti minutách a devíti vteřinách. Při rutinním pohybu se skácel na led, natáhl si úpon zadního stehenního svalu. Po ultrazvuku, elektroléčbě a rehabilitaci se dokázal vrátit 23. prosince, vynechal 13 zápasů. Po comebacku se uvedl výhrou 2:1 nad Kladnem, vychytal pět vítězství v řadě.