ROZHOVOR - Na startu sezony nenajdete rozjetějšího českého hokejistu v NHL. Ottawský dynamit Milan Michálek jako jediný z krajanů zatím ustál i bodovou erupci nestárnoucího navrátilce Jaromíra Jágra. „Budu se snažit, aby mě Jarda nepředběhl,“ vzkazuje 26letý útočník, který se drží v elitní desítce produktivity soutěže.
Po dlouhé době ho nebrzdí žádné zranění a zářezy do statistik rázem Milanu Michálkovi přibývají s nebývalou pravidelností. Za dvanáct zápasů třináct bodů, osm gólů, z toho většina klíčových a čtyři přesilovkové. Ve všech těchto kategoriích patří do špičky ligy.
„Je to pěkný pocit vidět se tak vysoko, ale vím, že takhle to nebude pořád. V sezoně přijdou i chvíle, kdy se nebude dařit,“ přemýšlí stabilní člen první formace Senators.
Přesto byste určitě rád vydržel mezi nejlepšími, ne? Co je pro to potřeba?
„Budu se snažit! Ani sám nevím, jestli jsem se někdy dostal takhle mezi nejlepší hráče. Asi těžko. Je důležité pořád tvrdě trénovat a dělat ty samé věci, co dělám teď, aby mi to vydrželo. Hlavně se musím hokejem bavit. I když se prohraje, je třeba si z toho vzít ponaučení a nebýt moc dole, když se něco nepovede. Zápasy jdou rychle za sebou, takže je třeba věřit, že to bude příště lepší. Na začátku jsem nějaké body posbíral, takže není potřeba nad ničím moc přemýšlet, jen jít dál a snažit se na to zase příště navázat.“
Zatím jste jediný z Čechů, kdo v produktivitě odolal nástupu Jaromíra Jágra. Jak dlouho tipujete, že si ho udržíte za zády?
(usměje se) „Nevím, uvidí se. Budu bojovat a snažit se, aby mě nepředběhl. Jarda je každopádně pořád výborný hráč a navíc hraje v silném týmu, který dává hodně gólů každý zápas. Má výborné spoluhráče. Je předpoklad, že bude bodovat pravidelně. Budu to s ním mít těžké.“
A on s vámi ne? Při vaší současné formě?
„Nedám mu to zadarmo, to se spolehněte. Udělám mu to taky těžké. (další úsměv) Nechci to zakřiknout, snad mi tahle pohoda vydrží. Daří se nám i jako týmu. V kabině je dobrá nálada, takže si nemám na co stěžovat.“
Co vůbec říkáte na způsob, jakým se Jágr vrátil do NHL?
„Nepochyboval jsem, že bude pořád takhle válet. To, co předvádí, jsem očekával. Viděl jsem Jardu na vlastní oči na olympiádě i na letošním mistrovství světa a bylo poznat, že to má pořád v sobě. Myslel jsem si, že na užším zámořském ledě bude ještě lepší, a on to potvrdil. Hodně skeptiků mu nevěřilo, ale teď ho chválí, jak hraje dobře, v jaké je kondici a ukazuje mladým hráčům, co je potřeba udělat pro úspěch.“
Stejně tak v zámoří chválí i vás. Ottawské noviny píší, že jste lepší než kanonýr Heatley, za něhož vás před dvěma lety vyměnili.
„Jo, je hezké, když člověk slyší od lidí chválu. U mě se ale všechno odvíjí od zdraví. Předchozí dva roky jsem měl problémy s koleny. Letos jsem konečně mohl pořádně trénovat a cítím se rázem o hodně líp. Jenom doufám, že to tak vydrží.“
V Ottawě si od vás slibují čtyřicet gólů za sezonu. Počítáte, kolik by vám současná pohoda mohla vynést bodů na konci ročníku?
„To ne. Já si nikdy nedával podobné cíle. Vždycky jsem šel jen s vidinou dalšího zápasu. Dopředu moc nekoukám, chci příště podat co nejlepší výkon. Tak to beru i teď.“
Vaše hra samozřejmě není jen o bodech. Kdy jste se svým výkonem spokojený, i když k tomu zrovna ve statistice nemáte bilanci dva plus dva?
„Stačí, když chodím hodně na led, když vím, že mě to baví. Mám rád, když mě trenér dává na oslabení i přesilovky a na důležité momenty. To mě psychicky posiluje. Přesně takhle to zatím probíhá v téhle sezoně, kouč mi důvěřuje a dává mi velký prostor. Když to takhle bude pokračovat celou sezonu, budu spokojený.“
Ony z toho potom nějaké body vždycky přijdou, ne?
„Přesně tak. Čím víc jste na ledě, tím větší šanci máte nějaké body udělat. Letos máme v týmu hodně mladých kluků, tvořilo se tu úplně nové mužstvo, takže se na mě trenér dívá jako na trochu zkušenějšího hráče. I proto mě hodně posílá do hry. A já mu chci důvěru vrátit.“
Vracíte ji třeba brankami v závěru zápasů. V poslední době tým řadu utkání i díky vám otočil nebo vyrovnal až v posledních vteřinách...
„Jo, jo. To byly super zápasy. (usměje se) Zase si to ale vždycky děláme zbytečně moc těžké. Necháme si dát góly, do třetí třetiny třeba jdeme s tím, že o tři nebo o dva prohráváme, a pak teprve dotahujeme. Měli jsme kliku, že se nám tohle několikrát povedlo zvrátit. Lepší by bylo, kdybychom vedli už od začátku. Bylo by to pro nás lehčí. Takhle se akorát hodně nadřeme.“
A vás by jednoduché výhry bavily?
„Je fakt, že moc ne... (směje se) Jenže takové štěstí, jako jsme měli několikrát teď, nemůžeme mít celou sezonu. Nepovede se pokaždé vyrovnat v šedesáté minutě, když předtím dlouho prohráváme. Každopádně se ale vážně jednalo o skvělé zážitky. Všichni, i kluci na střídačce, jsme byli jako jeden. Šli jsme do toho po hlavě. Když se nám pak povedlo vývoj otočit v náš prospěch, ohromně nás to povzbudilo. Zvlášť náš tým, který je plný mladých hráčů a má i nového trenéra. Tohle dává partu hodně dohromady. Je poznat, že si všichni přejeme úspěch.“
Už jste si zvykl, že nepatříte do kategorie mladíků, kteří můžou překvapit?
„Jo, o tomhle jsem taky přemýšlel. Že už nejsem ten mladý kluk, ale že je potřeba na sebe vzít trochu odpovědnosti. Náš manažer i trenér mě na takovou úlohu připravovali před sezonou. Říkali, že se mnou počítají jako s lídrem týmu, že spoluhráčům, kteří nemají tolik zkušeností, mám jít příkladem a nějakým způsobem vystupovat v kabině. Tuhle roli beru, je to pro mě zase další šance, jak být týmu prospěšný.“
Co konkrétně jste musel změnit?
„Sám na sobě jsem nic měnit nemusel, připravuju se na zápasy pořád stejně. Ani nejsem hráč, který moc v šatně mluví, moje práce je spíš o tom, jít příkladem. Na ledě i mimo něj, třeba v posilovně, pořád dělám všechno poctivě, makám. Tím klukům ukazuju, co je potřeba.“
To se vám zatím vede nadmíru. Povězte, kdo podle vás v sezoně vyhraje bodování NHL? Tedy v případě, že to nebudete vy.
(směje se) „Ano, to je jedna možnost. A druhá? Asi zase jeden ze Sedinů nebo Stamkos. Anebo by mohl vyhrát můj centr Spezza, to by bylo krásné. Znamenalo by to, že zůstal zdravý a že nám to spolu šlo celou sezonu.“
