Hloupé zápasy už mě nerozhodí, říká tahoun Jets Pavelec
ROZHOVOR | Češi to poznali na loňském mistrovství světa. Předtím o tom nepochybovali fanoušci v Atlantě. A teď už prozřel i Winnipeg. Ondřej Pavelec je prostě špička. Brankář, který dělá své mužstvo lepším. „Zatím jsem spokojený s tím, jak tady válčíme. Líbí se mi, že hrajeme na pozicích, na jakých jsme chtěli, a mně osobně se celkem daří…“ připouští nejužitečnější hráč Jets. Tahoun týmu, který především díky českému mágovi překvapuje NHL.
Bez Pavelce bychom byli namydlení. Tak se dají shrnout komentáře hráčů Jets v průběhu sezony. Vítězství střádají díky němu, porážkám se snaží do poslední chvíle zabránit.
Čtyřiadvacetiletý brankář žene hladový klub do play off. Do toho teď za ním dorazí i Alois Hadamczik, kouč národního týmu, s otázkou případné účasti na nadcházejícím světovém šampionátu.
„Odpovím to samé co minulý rok. Že když s týmem vypadneme ze hry, budu zdravý a bude o mě zájem, rád přijedu,“ vzkazuje fanouškům Ondřej Pavelec.
Patříte k nejvytíženějším gólmanům NHL. Nebudete si radši chtít po sezoně odpočinout?
„Nemyslím si. Možná budu za 20 zápasů mluvit jinak, ale teď se cítím v pohodě. Žádná únava nehrozí. Naopak, mám rád, když chytám hodně.“
Letošní brankářskou otázku pro MS může hodně zamíchat Washington, který možná ani neproklouzne do play off a v němž chytají vaši dva krajané Vokoun s Neuvirthem. Přemýšlel jste už o tom?
„V první řadě si myslím, že buď my, nebo Washington Stanley Cup hrát budeme. Doufám v to. A když ne, holt nastane situace, kdy budeme tři volní, a bude jen na trenérovi, jak to vyřeší. Nemá cenu se o to starat, protože to stejně půjde mimo mě. Pro trenéra by to rozhodně byla příjemná starost.“
A co pro vás? Na minulém šampionátu jste si vybudoval silnou pozici…
„To jo, ale kdyby jel Voky, není co řešit. On je pro mě jednička. Reprezentace je i o tom, jak sladit dohromady celý tým, je jedno, kdo chytá. Teď stejně ještě nemá cenu se o tom bavit.“
Je pravda, že úvahy o mistrovství pro vás teď určitě nejsou aktuální, když máte velkou šanci dostat se do play off . Držíte se v čele své divize a Winnipegem se nese: To je díky Pavelcovi. Co vy na to?
(usměje se) „Pro tým, který chce udělat play off , je gólman důležitou součástí. Ale není to jen o něm. Vítězí a prohrává celý tým. Může se stát, že se mi vyloženě povede zápas a díky tomu vyhrajeme, ovšem to se stane jednou, dvakrát, ale nejde to desetkrát v řadě. K tomu potřebujete celý tým. Je třeba, aby útočníci dali góly, aby se dobře bránilo. Všichni jsme teď hráli dobře a v takovém případě se mi pak samozřejmě chytá líp. Zatím jsem spokojený s tím, jak tady válčíme, i když tabulka je našlapaná a za dva zápasy může být naše umístění úplně jiné.“
A jak válčíte vy osobně? Jaký ze sebe máte dojem?
„Nebudu se chválit, ale je pravda, že s touhle sezonou jsem zatím spokojený. Líbí se mi, že hrajeme na pozicích, na jakých jsme chtěli, a mně osobně se celkem daří… Jen je třeba se soudy ještě počkat, sezona se přece nehodnotí po 60 zápasech.“
Přesto: vnímáte komplimenty, kterými vás okolí zasypává? Často to vypadá, že ve Winnipegu se po utkáních nedělá nic jiného, než se chválí Pavelec…
„Kdybych měl tohle sledovat, zblázním se z toho! Zvlášť tady, kde hokej řeší všichni. Když se v brance cítím dobře, vím to a nepotřebuju, abych se to dočetl v novinách. A stejně tak když chytám blbě. Poznám to na sobě, to mi stačí. Samozřejmě, nejde se všemu vyhnout, něco se ke mně donese, a když je to chvála, potěší to. Kecal bych, kdybych řekl, že to tak není. Ale snažím se tím nezaobírat. Nejsem typ, který přijde domů ze zápasu a hned kouká na internet, co kdo řekl. Navíc, už v NHL hraju pár let a vím, že za pár zápasů může být všechno obráceně.“
Také určitě víte, že dříve bývala jako váš nedostatek zmiňována nestálost výkonů. Jak se vám podařilo tenhle neduh zlepšit? Tak, abyste vydržel chytat delší dobu na stejné úrovni?
„Je to zkušenostmi. Troufnu si říct, že už zápasy tolik neprožívám. Ty blbý přijdou, to se prostě stane. Ale vidím na sobě velký rozdíl v tom, že se s nimi vyrovnávám jinak. Ještě loni se mi třeba nepovedl zápas, pak najednou druhý, třetí a už se to nabalovalo. Teď už na horší utkání dokážu zapomenout. Cítím, že zůstávám v pohodě. Nepřemýšlím o tom, co by se mohlo stát příště, kdyby mi to znova nevyšlo… Navíc, ani předtím v Atlantě nebylo prostředí takové, aby vás vybudilo.“
Teď rozhodně hrajete v jiné atmosféře. Už jste si zvykl na našlapanou a skandující arénu?
„No, každý zápas mi z toho hučí v hlavě. Doslova! (usměje se) Ale to je jedině dobře, zvykl jsem si rychle. Tohle mám totiž rád, vyhovuje mi to. Zažil jsem předtím něco podobného jen na mistrovství světa a na pár stadionech v NHL. Hraje se vám potom úplně jinak, taky podle toho vypadají naše domácí výsledky. Protože, upřímně, máme 82 utkání, trénuje se každý den a někdy se stane, že na zápas jdete unavený a ani se vám moc nechce. Dřív v Atlantě pak na ledě člověk málem usnul. Lidi ve Winnipegu vás ale i v takovém případě pokaždé probudí.“
Vy se jim odvděčujete senzačními zákroky, které pak kolují po internetu. Jak sám vnímáte chvíle, kdy se v brance vrháte zachránit zdánlivě ztracenou situaci?
„Bývají to spíš zásahy z nouze, proto bych je nepřeceňoval. V takových momentech už totiž často jen tušíte, kde by puk mohl být a kam by mohl hráč vystřelit. Snažíte se předvídat a dát do prázdné branky aspoň ruku, hokejku, cokoliv. Občas se potom povede, že vás hráč trefí, nebo mu to chytíte. Ale potřebujete kus štěstí a taky to ten soupeř musí třeba hůř trefi t, nebo podcenit.“
Což byl třeba případ vašeho velkého kamaráda Jakuba Voráčka z Philadelphie, kterého jste minulý týden vychytal v jasné situaci, že?
„Jo, jo… (usměje se) Tam se odrazil puk a já na sto procent věděl, že před brankou je Voras. Všiml jsem si ho už předtím, měl jsem ponětí o tom, kde se pohybuje. A přesně, tohle byl ten případ, o němž jsem mluvil: prázdná brána, skončil jsem do ní jen instinktivně, ani jsem puk neviděl, jen jsem tušil, kde je. Voras do toho naštěstí jenom píchnul a já to chytil. Trochu se mu to zamotalo pod nohama, protože kdyby to měl na forhend a trefi l to z voleje, mohl jsem tam skákat, jak bych chtěl. Jenže to bych pak zase poslouchal celý léto, že mi dal gól…“ (směje se)
Je tedy asi zbytečné se ptát, jestli jste mu to už dal řádně „sežrat“…
„Samozřejmě, že jo! Zasmáli jsme se tomu a naopak, celý léto to teď ode mě bude poslouchat Voras. Určitě taky zaplatí nějakou útratu. Ze čtyř vzájemných zápasů má totiž nulu, panáček.“ (usmívá se)
Vidíte, on se po přestupu do Philadelphie těšil, že bude mít víc šancí zlepšit si svou bilanci proti vám. A jak dopadl...
„No jó, ale za Columbus tenkrát měl dva góly, které snad ani nedal on. Jeden mu přišel do prázdný a druhej podle mě ani netečoval, takže se o něj musel jet přihlásit k rozhodčímu. Vůbec bych tomu neříkal, že mě překonal. Na druhou stranu, on ve Philadelphii hraje skoro 20 minut za zápas, je těžké se na něj soustředit, když tam mají tolik dalších dobrých hráčů. I proto jsem rád, že to má letos za nula.“
Kdo vás naopak překonal, to byl ve zmiňovaném utkání Jaromír Jágr. Odhlédněme od toho, že jde o nejlepšího českého útočníka všech dob a vašeho spoluhráče z reprezentace, a povězte, jaký je to pro vás soupeř?
„Z pohledu gólmana ho na ledě nejde přehlédnout. Je obrovskej a ty – v uvozovkách – lehký váhy to proti němu mají hrozně těžký. Dokáže kroužit ve třetině bez toho, aby mu někdo vzal puk. A nejen, že umí gól dát, zároveň vytvoří hrozně moc příležitostí pro ostatní. Je někdy až s podivem, z čeho dokáže šanci udělat. Bez nadsázky, je pořád jedním z nejlepších hráčů ligy.“
Kteří hokejisté z ostatních týmů vám Jágra, jak jste ho teď popsal, připomínají?
„Malkin. Jednoznačně! Každej hráč má svůj styl, ale Malkina bych k Jardovi vážně přirovnal. Postavou i podobným herním stylem. Tím, jak se udrží na puku. A že Malkin je teď jednoznačně nejlepší hráč NHL. Dominuje, dělá věci, nad kterými člověk žasne.“
