PĚT důvodů, proč Chicago slaví: Pevné jádro i pokrytí Stamkose
V Chicagu v noci na úterý potvrdili díky výhře nad Tampou pověst nejlepšího hokejového týmu posledních let. Potřetí za šest sezon jsou kralují NHL a je to především díky pevnému jádru, které drží pohromadě už několik let. Jaké jsou ale další důvody? Server iSport.cz vybral pětici nejdůležitějších.
1. Zkušenosti na rozdávání
Tampa je tým pro budoucnost, Chicago těží z minulosti. Jen samotný Marián Hossa odehrál v pěti finále hned 31 utkání! Psychický tlak, náročné zápasy, obrovský zájem médií, nic z toho Blackhawks nerozhází. Navíc umí vyčkávat i když se zápas nevyvíjí příznivě a pak udeřit. A to umí nejen první formace s Toewsem, ale i ty spodní s bojovníky jako Andrew Shaw. "Zkušenost s takovými zápasy je něco, co nejde popsat. Pochopíte to až když se v takovém prostředí pohybujete. Pak to mluví samo za sebe," řekl útočník Antoine Vermette, který s týmem slaví první Pohár.
2. Šikovné doplnění během uzávěrky
Antoine Vermette je to jméno, které se vztahuje k dalšímu bodu. Dvaatřicetiletý všestranný hokejista patřil během přestupové uzávěrky na jaře mezi nejžádanější a sezonu pak dohrál v Chicagu. Po základní části možná litovali, v 19 zápasech přidal jen 3 nahrávky a v play off to taky nebyl chlapík, který by se přetrhl ve sbírání bodů. Jenže si porozuměl s mladíkem Teräväinenem a ve finále jejich spojení skvěle fungovalo. Vermette tam hned dvakrát zaznamenal vítěznou trefu.
3. Zdravotní fond
Ano, Chicago hrálo bez Michala Rozsívala, ale zdraví jejich klíčových hráčů je takřka play off odolné. Sharp, Kane, Hossa, Seabrook, Toews, Hjalmarsson - hrají pořád dál. Třeba takový kapitán Chicaga v nočním duelu vyfasoval ránu bruslí do tváře. Nic. Před dvěma lety mu ve finále při jednom z hitů Johhny Boychuk z Bostonu málem urazil hlavu. Nic. I díky kompaktnosti a soudružnosti téhle party jsou Blackhawks stále vítězní.
4. Obrana
Chicago bude mít brzy potíže s platovým stropem, ale tady je možné řešení. Proč neprodat pár beků, klub viditelně zvládne hrát na čtyři... Je neskutečné, jak se defenzivní řady na polovinu vyřazovací části popasovaly s absencí Michala Rozsívala, rozdělily si síly a pak pokryly útok Anaheimu i Chicaga. Duncan Keith hrál jako nadčlověk, Brent Seabrook byl nejlépe střílejícím bekem play off a Niklas Hjalmarsson byl ten tichý vzadu, bez kterého by se ale Blackhawks neobešli.
5. Eliminace Stamkose
Je samozřejmě dobrá otázka, zda-li se Steven Stamkos neeliminoval sám, ale i tak jde o fantastický počin. Pokrýt druhého nejlepšího střelce základní části tak kvalitně, že za celé finále zaznamená za Tampu jen jednu nahrávku, to si žádá pořádnou pochvalu. "Musím být lepší," vykládal takřka po každém zápase. Snaha se mu nedala upřít ani v jednom, nula na jeho gólovém účtu během celého finále ale Chicagu hodně pomohla k celkovému triumfu.
