Minulou sezonu ukončil už v březnu, zastavila ho operace břišních svalů. Teď už je hokejový brusič Roman Polák (29 let) zase v plné síle a s nadějemi vyhlíží k přelomovému roku v Torontu, kam po personálním zemětřesení nastoupil trenér Mike Babcock a jako generální manažer přišel Lou Lamoriello. Zároveň Polák patří k hráčům, s nimiž se sešel nový reprezentační trenér Vladimír Vůjtek s výhledem ke Světovému poháru 2016.
Od září čeká Romana Poláka v Torontu velká vojna. Nemá s tím nejmenší problém. Jednak se netají postřehem, že větší tlak než v proslulém kanadském hokejovém městě zažil v St. Louis, a navíc sám mdlou atmosféru u Maple Leafs sám kritizoval. „Disciplínu je potřeba nastolit,“ uvědomuje si.
Už jste s novými nadřízenými byl v kontaktu, abyste věděl, co vás jako předchozího asistenta kapitána čeká?
„S trenérem jsme rozhovor měli, s manažerem ještě ne. To asi přijde až v zámoří. S trenérem Babcockem jsme si volali vlastně hned po jeho nové smlouvě a už tam byly nějaké zprávy, co ode mě čekají a jakou budu mít roli.“
Očekáváte, že Lamoriello přinese svá pověstná striktní pravidla, jako tomu bylo v New Jersey?
„Zatím o pravidlech vůbec nic nevím, ani jsem se nebavil s agentem, jestli bych si měl koupit žiletku nebo ne, ale vypadá to, že asi jo. (V New Jersey vyžadoval Lamoriello, aby se hráči holili, pozn. red.) Disciplína v Torontu chyběla, musí se tam nastolit a tohle je nejlepší možnost, jak to udělat.“
Dá se pak očekávat progres?
„Určitě to nebude jen tak z ničeho nic, ale myslím, že jdou dobrým směrem. Hlavně pro Toronto, kde panoval takový volnější přístup. Možná se tam vymlouvali na novináře, na fanoušky a na všechno možné, ale chtělo to tam nastolit disciplínu, a já doufám, že je to těmi změnami evidentní.“
I vy jste se do pracovní morálky v Torontu dost ostře pustil.
„Myslím, že s tím neměl nikdo problém, jestli jsem to řekl nebo ne, rozhodně ne kluci v kabině ani novináři. Řekl jsem to, jak to je, říkal jsem to i v St. Louis a jiný už asi nebudu.“
I sám za sebe jste musel být rád, že sezona 2014/15 je minulostí, je to tak?„Byla to taková zajímavá sezona. Samozřejmě i to špatné člověku něco dá. Na druhou stranu musím říct, že to proti St. Louis byl v Torontu veliký rozdíl. Něco mi to dalo a měl jsem tam takovou trošku jinou roli a počítám s ní zase dál, i když Maple Leafs vyměnili celé vedení a trenéry. Počítáme, že bychom chtěli udělat dobrý výsledek, i s mladým týmem. Žádné velké změny nenastaly, ale myslím, že pod vedením tak zkušeného trenéra a generálního manažera by se nám mohlo něco povést.“
Jste po operaci už v pořádku?
„Teď už ano. Přetrhl jsem si břišní svaly, ale ještě jsem mohl hrát. Byli jsme domluvení s vedením, že po sezoně to půjdu říznout. Ale jak se nám nedařilo, neudělali jsme play off a už jsme to věděli asi patnáct zápasů do konce, tak jsme se rozhodli, že to uděláme hned, abych měl celou letní přípravu a mohl se bez omezení připravovat.“
Na druhou stranu jste ale přišel o mistrovství světa v Praze.
„O to bych přišel kvůli operaci tak jako tak. To víte, že mě to mrzelo, když se hrálo zrovna doma v Praze a v Ostravě a člověku to nevyjde, jak by chtěl. Ale to je hokej.“
Sledoval jste zápasy?
„Ty důležité jsem si ujít nenechal. Ve skupině ne, ale jak přišlo čtvrtfinále, tak jsem sledoval všechno, i ostatní týmy.“
Počítám, že na Světovém poháru byste příští rok už chyběl nerad.
„Myslím si, že to bude super akce. Zvlášť když je v Torontu. Uvidíme, jestli tam já ještě zůstanu nebo ne, ale myslím si, že to bude vynikající podnik a určitě organizátoři udělali správně, že ho obnovili.“
Jste připravený přijmout nominaci?
„Když budu zdravý, tak určitě, což na začátku sezony počítám, že snad zdravý budou. Aspoň teda doufám. Pokud by se mnou trenéři počítali, rád bych jel.“
Jaké jste vlastně po operaci měl léto?
„Tak nějak už tréninkové, pomalu se to blíží, příští týden už půjdu na led s Vítkovicemi a léto tím pádem pomalu skončilo. Už se zase jde do práce.“
Měl jste v přípravě nějaká omezení?
„Pro normální život žádné nebylo, jen co se týče posilovny. Ale já jsem měl k dobru ještě něco přes měsíc rekonvalescence v Torontu, takže tam jsem zvládl to nejtěžší a tady už to nebylo tak vážné.“
Dopřál jste si taky něco ze svých oblíbených fotbalových exhibic?
„S kamarády, spíš s těmi vysloužilci, jako jsou Marek Malík nebo Filip Kuba, si občas něco dáme. Teď jsme byli na nohejbalu, byl tam i Tomáš Fleischmann, hodně hrajeme badminton. Většinou jsme hráli fotbal s Kubina Týmem, ale Pavel (Kubina) přestal jezdit, tak to trochu odpadá.“
