S Ottawou má podepsaný luxusní sedmiletý kontrakt na 7,25 milionu dolarů ročně (asi 177 milionů korun), doma jej po návratu z dlouhých venkovních tripů vítá krásná manželka Danielle, zkraje června se mu narodil první potomek, dcerka Riley Ann. Ne vždy ale byl život hvězdného útočníka Ottawy Senators Bobbyho Ryana jak z amerického romantického filmu. Rodákovi z Cherry Hill u Philadelphie nedávno umřela maminka a on svůj příběh rozepsal pro stránky Players Tribune.
Když byl Ryan ještě malý kluk, jeho otec Bob matku pravidelně surově bil, jednou ji pobodal nožem a byl obžalován z pokusu o vraždu. Aby se vyhnul zatčení, sbalil rodinu a přestěhoval ji do Californie, kde sobě i manželce s malým Bobbym změnil jméno. Stejný princip opakoval ještě několikrát, policie se mu ale dostala na stopu a násilník putoval do vězení.
Mladému Ryanovi tehdy bylo 12 let, když s matkou zůstali na vše sami. Na jeho zářnou kariéru v NHL by si tehdy nikdo nevsadil ani čtvrťák, ale stalo se. Ryan kroutí 29. rok života a už získal s USA na olympiádě ve Vancouveru stříbro, v NHL za 607 zápasů nasbíral 447 bodů a organizace Senators si jeho služby jistí až do sezony 2021/22. Do té doby vysolí šikovnému křídelníkovi na stůl necelých 51 milionu dolarů.
Matka pracovala šestnáct hodin denně
A jeho krušný příběh z dětství je veřejnosti také znám, především ale kvůli násilnickému otci. Ryan se proto rozhodl připomenout hokejovým fanouškům svou maminku Melody, která zemřela šest týdnů po narození jeho dcery na rakovinu jater a pro jeho kariéru se maximálně obětovala. Proto napsal dojemný dopis symbolicky nazvaný "Dear Mom" (drahá maminko) pro server Players Tribune, kam sportovci umísťují své osobní zpovědi.
"Pracovala jsi šestnáct hodin denně, abych si mohl zrealizovat svůj sen a stal se profesionálním hokejistou. Přes den jsi vzala práci asistentky správce hokejového stadionu, abych mohl zadarmo na led. Přes noc jsi do toho ještě pracovala na přepážce letecké společnosti, abych měl levnější letenky a mohl s týmem cestovat na venkovní zápasy. V té době jsme si je museli platit. A v těch mála volných chvílích, které jsi měla, jsi ještě doma stíhala vařit, pomáhat mi s úkoly a učit mě, jak být správným mužem. Nejsou slova, jak bych mohl přesně vyjádřit můj dík a obdiv," píše v emotivním dopise Ryan.
Me, Riley and grandmom. pic.twitter.com/eJZR233EDC
— Bobby Ryan (@b_ryan9) July 23, 2016
"Neměli jsme moc peněz, nemohli jsme zbytečně rozhazovat, ale každé dva týdny jsme spolu vyrazili na jídlo do restaurace. California Pizza Kitchen, to bylo naše místo. Vždycky jsme si dali při happy hours jednu pizzu a salát Caesar, o oboje jsme se podělili. Když jsme dojedli, povídali jsme si. Samozřejmě, hokej byl vždycky tématem číslo jedna, bylo to něco pozitivního, k čemu jsme se mohli upnout. Nebyli jsme chudí ani nešťastní, byli jsme rodina. Byla si ten nejlepší hokejový rodič, kterého jsem mohl mít. Nikdy si nekřičela ani se mě nesnažila koučovat, vždy jsi byla spíš fanynka. Taková roztleskávačka, která dělala na zápasech výbornou atmosféru," vzpomíná hokejista, který s velkým hokejem začínal v mládežnickém týmu HoneyBaked z Detroitu.
Vnučku viděla jen dva dny
"Měl jsem různé brigády a snažil se ti z nich pak nějaké peníze půjčovat. Ale vždycky si odmítla a nikdy si žádné nevzala. Placení účtů je moje starost, říkala si. Obětovala si svoje štěstí, abych já nemusel obětovat to svoje. A to jsem nebyl svaté dítě, konflikty a problémy ve škole byly, ale nikdy si to nenechala zajít do extrému. Vlastně jsi mě i naučila, jak být dobrým rodičem," stojí dál v psaní.
Po týmu HoneyBaked byla příští adresou OHL a tým Owen Sound Attack. Tam se zrodila hvězda. Ryan za tři sezony posbíral za 249 zápasů 325 bodů a v roce 2005 jej v prvním kole jako druhého hráče v pořadí draftoval Anaheim. Jedničkou byl v tom roce jistý Sidney Crosby.
V Anaheimu Ryan strávil šest plodných let, než zakotvil v Ottawě, kde si jeho služeb maximálně považují. Aby ne, když ve 229 utkáních za Sens udělal 158 bodů a plní i roli asistenta kapitána Erika Karlssona. Zatím snová kariéra za kterou vděčí mamince.
"Děkuju mami, děkuju za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. Naučila si mě být profesionálem a i když to nebylo pro tebe lehké, pustila jsi mě z domova do světa. Dovolila si mi uspět, uspět na vlastní pěst, což pro mě bylo strašně důležité. A také díky za ty dva dny, které jsi mohla strávit s mou dcerkou Riley, než jsi navždy odešla. Navzdory tomu, že jí bylo jen šest týdnů, jsem za to strašně rád," píše Ryan v poslední části dopisu.
