Dřina, jasně. To byl hlavní důvod, proč Martin Nečas odletěl na měsíc do Ameriky. Drtil angličtinu, chystal se na fyzické testy a pohovory nejlepších 100 mladých hokejistů, kteří půjdou na draft. Ale kromě toho vyrazil i s Martinem Eratem na play off NHL. „Máte proč makat,“ zapůsobil celý pobyt na útočníka Komety. Sám udělal docela dojem. Podle předpovědí skautů by měl být při draftu v první desítce.
Na fyzických testech v Buffalu se největší hokejoví talenti mačkali na krev, aby ukázali klubům NHL, že právě oni budou tou správnou volbou. Když dupali na rotopedu, pomáhal jim k maximálnímu výkonu svým řevem třeba zápasník jiu-jitsu. „Byl to hroznej borec, k tomu se víc říct nedá a hrozně to pomáhalo,“ vzpomíná na zážitek Martin Nečas. Kluby NHL s útočníkem Komety chtěly navázat kontakt. Před draftem je v kurzu.
Bliklo vám v Buffalu hlavou, že tohle je ono, svět, pro který se honíte?
„Hrozně mně učarovalo už to, jak jsem byl předtím v Nashvillu u Martina Erata, ohromná motivace. Pobyt u Martina, testy v Buffalu, když pak navštívíte ještě kabinu týmu NHL... Je to jiný svět. Pro mě je to i velká inspirace do budoucna. Mám proč makat.“
A pokud do toho ještě vidíte zápas Stanley Cupu, nasajete do sebe šílenství kolem Predators, všechno se ještě znásobí, že?
„Určitě. Byli jsme s Martinem na šestém zápase finále Západní konference, kde Nashville porazil Anaheim a postoupil do finále. Když vidíte tu atmosféru, euforii... No, skoro to bylo jako na Kometě. (směje se) Bylo to krásný, jste na stadionu, celý je žlutý, bouří. Běhal mi mráz po zádech.“
Co pro vás vlastně znamená, že vás vezme Martin Erat pod křídla a chlap s víc jak 800 zápasy v NHL vám dává rady?
„Hrozně moc, cením si toho. Martin je výborný hráč a výborný člověk. Je jasné, proč hrál v NHL takhle dlouho. Bydlel jsem v Americe ještě i u Radka Martínka a jeho rodiny, starali se o mě, já u nich trénoval. Na jednu stranu byl ten měsíc v Americe pro mě dovolená, ale měl jsem tam i dvoufázové tréninky, chystal se už na příští sezonu a na Draft Combine.“
To jste si ale asi moc volna neužil.
„Navíc tam bylo ještě doučování z angličtiny, na ní jsem chtěl pořádně zamakat. Celkově to byla zkušenost jako hrom. Když jsem viděl Radka Martínka a Martina Erata, hned vás napadne, že byste chtěli být jako oni. Podívejte se na mě, nic jsem nedokázal a oni mi pomáhají. Tenhle přístup se mi hrozně líbí, já sám nemám důvod mít nos nahoře, není na co. A když vidíte Martina s Radkem, kteří byli výborní hráči v NHL, ale nezměnilo je to a jsou to dál hlavně výborní lidé? Stojí za to o tomhle někdy přemýšlet, abyste si udrželi pokoru.“
U pohovorů jsou i psychické testy
Celý pobyt v Americe vyvrcholil testy v Buffalu a pohovory s kluby NHL. Byla to fuška?
„Užil jsem si celý týden a myslím, že všichni ostatní kluci taky. Pro každého to bylo asi různě náročné, z mítinků a večeří s kluby NHL jste si vždycky odnesli nějaký pocit a bylo toho tam tolik, že jsem se třeba s kluky z nároďáku Filipem Chytilem a Ostapem Safinem prakticky nepotkával. Pořád jsme někde chodili, měli povinnosti. Ale byl to týden v Americe, který stál za to.“
Ani jste neměl obavu, že přijdou fyzické testy, kde něco neklapne a bude problém?
„Musím říct, že ani ne. Podle mě nad těmi testy nikdo ani moc nepřemýšlel, těch setkání s kluby bylo opravdu hodně a nebyl čas myslet na jiné věci. Bylo chvíli po sezoně, tak jsem třeba nebyl na testy nějak super připravený, ale nemyslím, že by se tam odehrávalo zase tak něco zvláštního. V klubech děláme podobné věci. Něčím jiným spíš byly ty schůzky, kde si vás kluby chtěly proklepnout.“
Martin Necas and Eemeli Rasanen go thru their paces at NHL Combine. Recap on Leafs TV today at 7 p.m. #tmltalk pic.twitter.com/yCOP7e5fnV
— Paul Hendrick (@HennyTweets) June 3, 2017
Myslíte, že ve výsledku hodně dají na to, o čem jste si povídali?
„Podle mě jo. Znají vás jako hráče, sledují nás celou sezonu, vědí, co děláme na ledě. Ale zase o naší povaze toho moc nevědí, neznají náš charakter. Tohle povídání jim určitě něco naznačí, odkryje další aspekt, podle kterého se budou rozhodovat. Můžete být pro ně na hraně a pohovor třeba rozhodne, jestli po vás sáhnou, nebo ne.“
Je mítink s klubem NHL hodně oficiální?
„Někdo má těžší otázky, jinde si sednete, je pohoda a pořád se smějete. Jen někde máte psychické testy, tak se to celé ještě natáhne. Každý tým měl něco svého, ale celkově mělo všechno stejný smysl, chtěli vědět, jak jste nachystaní na NHL.“
Když jde člověk na pohovor k policii, čeká, kdy přijde výzva, ať namaluje strom. Na pohovorech před draftem je to asi stejné s otázkou, co hráč udělá s první výplatou, ne?
„Jasně, tohle mi každý dopředu říkal, že se zeptají. A víte, jak to nakonec dopadlo? Ani jednou se mě na to nikdo nezeptal.“
Možná změna strategie.
„Možná. Asi se takhle ptali dřív a vypustili to.“
Třeba už byl každý připravený a nikdo by nevypálil, že vyrazí do kasina a tam to roztočí.
(usměje) „Jo, na tom něco je. Já si v hlavě taky trochu rovnal, co bych na to odpověděl. Ale nikdo se nezeptal, tak je to pasé. Pro nás z Evropy byly otázky těžší spíš proto, že celý pohovor je v angličtině, tak si musíte zvyknout, je to zkrátka něco jiného. Nakonec si myslím, že tohle snad problém nebyl.“
Trochu jako když si vytáhnete téma u maturity. Tak nám o sobě, Martine, něco řekněte, samozřejmě anglicky.
(usmívá se) „Je to tak, všude jsme se bavili o naší sezoně v klubu, tak tohle bych teď mohl jet na požádání od rána do večera. Na jednu stranu to bylo zdlouhavé, ale zase to mělo něco do sebe, pro nás to byla zkušenost před draftem a i takové zpestření, aspoň se trochu rozkoukáte a poznáte prostředí.“
A jaký z pohovorů máte pocit? Podařilo se oslovit zájemce o vaše služby?
„Doufám, že jsem nepůsobil špatně. Ale jestli to tak bylo, nemám páru. Uvidí se až na draftu, jak všechno dopadlo. Rozhodně to bude zajímavé.“
Poslouchají se hezky prognózy, že byste měl být v první desítce?
„Poslouchají. Ale nikdy nevíte, co se bude dít. Historie je plná příběhů, že měl být někdo nahoře a šel na řadu až o dost později. A naopak. Nechci si dávat velké cíle, můj cíl je, aby si mě vůbec někdo vybral. A jestli to dopadne v první desítce nebo patnáctce, bude to skvělý. Už teď mi je jasný, že před draftem to bude trochu stres a napětí pro všechny kolem mě. Čím dřív moje jméno zazní, tím dřív tohle opadne.“
Dá se vlastně ubránit tomu, abyste nesjížděl internet a tam o sobě pochvalné reporty od skautů?
„Snažím se to omezit. Není úplně dobré si všechno číst a rozptylovat se tím. Někde čtete dobré věci, jindy horší, ale dostanou se vám do hlavy, kde pak mohou udělat docela binec.“
Bude teď čekání na 23. červen, kdy vypukne v Chicagu draft, hodně dlouhé?
„Před sezonou jsem se bavil s kondičním trenérem Milošem Pecou, říkal jsem mu, jak je to daleko, že za rok. On mi říkal, jak si to samé pamatuje s Pavlem Zachou. Taky to vypadalo, jak je všechno daleko, a rok byl pryč. Uteklo to jako voda. Já mám úplně ten samý pocit. A teď se to rozhodně nepovleče. Spíš to bude zase fofr. Dodělám školu, pak jedu na kemp s dvacítkou do Salcburku a po něm letíme s rodinou už do Chicaga. Docela to uteče. Bude to hodně náročný měsíc.“
