Dostat se do NHL je snem každého hokejisty, ale cesta do ní pořádně bolí. Vyprávět o tom může i útočník Dominik Simon, jenž má konkurenci možná nejtěžší. Místo v Pittsburghu, u vítězů posledních dvou Stanley Cupů, není pro každého. První dva roky z tříletého kontraktu strávil dvaadvacetiletý centr převážně v AHL, kde hokejisté řadí osobní úspěch nad týmový. „Teprve si na tu sobeckost zvykám,“ přiznává český útočník.
V minulosti o tom otevřeně promluvil už obránce Vojtěch Mozík . Boj na farmě v AHL je tvrdou zkouškou. V porovnání s borci z NHL vyděláváte drobné, na zápasy cestujete autobusem a o komfortu si můžete nechat jen zdát.
Zápasy na farmě navíc nebolí jen fyzicky, ale jsou náročné i na psychiku. „Chcete hrát za tým a vyhrávat, ale tím, že máte něco nad sebou, tak je to sobecké na ledě i v kabině,“ připouští Dominik Simon .
Podobně jako jeho krajan z New Jersey se neschovává za fráze a hovoří otevřeně. Však i jeho farma změnila, jeho hra už není založená pouze na hraní s pukem a tvoření akcí pro spoluhráče. „Na farmě vás učí sobeckosti, což mi přijde, že v sobě úplně nemám.“
Jak se to projevuje na ledě? „Když člověk může nahrát, stokrát radši vystřelí a kolikrát je to samozřejmě k dobru, ale někdy vidíte, že je to jen odhození puku, aby se nemuselo nahrávat spoluhráči. I takový to někdy dokáže bejt,“ přiznává odchovanec Sparty. I on má pro tento styl vedení jednoduché vysvětlení – motivaci.
„Určitě to tak je, aby si člověk prošel tím horším a vážil si toho nahoře. Dole navíc nejsou takové peníze ani servis. Když přijdete nahoru, máte v letadle sedm chodů, strašně moc místa, těch rozdílů je víc,“ přiznává účastník mistrovství světa v Praze.
Na požadavcích trenérů nachází i jiný důvod. „Zpět se dá hráč změnit vždycky, jen vás chtějí naučit to, co neumíte a v NHL navíc ošklivé góly padají.“
Při svém příchodu do zámoří podepsal tříletý nováčkovský kontrakt na 925 tisíc dolarů včetně případných bonusů. To ale jen v případě působení v NHL. O patro níž už si přišel „jen“ na 65 tisíc dolarů, v uplynulém ročníku vydělal 67,5 tisíce dolarů a za příští rok by mu na účet přišlo 70 tisíc dolarů.
VIDEO: Simon si v uplynulé sezoně připsal dva starty a jednu asistenci v NHL
Mladý útočník si tak polepší alespoň podpisovým bonusem, ale... Na první pohled slušné peníze, když ale připočtete daně, náklady na bydlení a živobytí, v porovnání s hráči NHL jsou borci z AHL jen chudými příbuznými. Kdo to skousne a zabere, může se dočkat odměny a trvale zakotvit v NHL.
To je i Simonův cíl, ačkoliv bojuje i s vědomím, že už mohl dávno působit v KHL a mít poměrně slušně vyděláno.
„Kdybych před dvěma lety podepsal v Rusku, mohl jsem mít vyděláno už ve 22 letech, uspokojit se a o NHL bych už třeba bojovat ani nechtěl. Nikdy nevíte, jak se vám v určitých životních situacích změní priority, takže toho rozhodnutí nelituju. Věřím cestě, kterou aktuálně jdu, i když to je někdy náročné,“ říká přesvědčivě.
Když to nevyjde v Pittsburghu, nabízí se i další kluby. Prioritou je ale NHL. „Chtěl bych se v ní udržet. Když se dostanete nahoru, už si můžete i nahrát, protože ti hráči jsou úplně někde jinde,“ připouští Simon.
V dresu s tučňákem si zahrál už pětkrát. V kabině seděl se Sidney Crosbym, Jevgenijem Malkinem nebo Krisem Letangem. I on tedy ví, jaké to je opustit Scranton, sídlo farmářského týmu Wilkes-Barre s více než 70 tisíci obyvateli, a pobývat s hvězdami v Pittsburghu.
„Člověk je zvyklý žít dvacet let v Praze a pak přijde do takhle malého města. Určitě to je o zvyku, ale není to úplně příjemný. Tady se ale vracíme k tomu, že je to udělané proto, aby si člověk vážil toho, co má v prvním týmu,“ vysvětluje bývalý hráč Sparty a Plzně.
V uplynulé sezoně se mu celkem dařilo. V 70 zápasech nasbíral 46 bodů (15+30) a v bodování skončil na čtvrtém místě, přesto dostávali přednost jiní. „Prostě brali hráče, kteří se jim typově hodí nejvíc. Budou v tom pokračovat, ale já doufám, že si místo vybojuju.“
