Už když mu bylo 16 let a oblékl dres kladenského áčka, přezdívalo se mu „Baby Jágr“. Nakonec podobných výsledků jako jeho vzor sice Michael Frolík (29) nedosáhl, i přesto má být na co hrdý. V roce 2013 získal Stanley Cup s Chicagem, teď by na něj rád dosáhl v dresu Calgary. „Bodové cíle si nedávám,“ upřednostňuje týmové úspěchy před těmi individuálními.
V uplynulé sezoně jen o bod nedosáhl na své bodové maximum z nováčkovské sezony 2008-09, kdy na Floridě nasbíral 45 bodů. Jeho úkoly se od té doby však výrazně změnily. Společně s parťákem Mikaelem Backlundem je nejvytíženějším hráčem Flames na oslabení, v kabině se snaží předávat své zkušenosti mladším hráčům.
„Je pravda, že už patřím spíš mezi ty starší, čas nejde zastavit a samozřejmě se snažím pomáhat. V lajně jsem měl devatenáctiletého Matta Tkachuka, snažili jsme se mu s Backlundem pomáhat a dávat mu rady. Myslím, že nám to dohromady docela šlo, my tři jsme spolu odehráli skoro celý rok, což se moc často nestává. Doufejme, že na to budeme moct navázat i příští rok,“ pochvaluje si 29letý útočník uplynulou sezonu.
V ní se Flames po roční pauze opět podívali do play off , kde však v prvním kole podlehli Anaheimu 0:4 na zápasy. Podle Frolíka to však může tým posunout, aby v následujících sezonách dosáhl ještě výše. Jako náhrada za brankáře Briana Elliota přišel z Arizony Mike Smith, z Islanders zase získalo vedení klubu 26letého obránce Travise Hamonice.
Cíl je tak jasný – postupnými krůčky zaútočit na Stanley Cup, na který Kanada čeká od roku 1993, kdy jej získal Montreal. „Je pravda, že před rokem neudělal ani jeden kanadský tým play off a minulý rok jich bylo hodně, což svědčí o vyrovnanosti ligy. Ve finále se v play off může stát cokoliv. Je pravda, že kanadský tým dlouho nevyhrál, ale doufejme, že my se k tomu budeme moct v příštích letech alespoň přiblížit,“ sní Frolík o druhém prstenu pro vítěze Stanley Cupu.
Flames však nejsou jediným kanadským klubem, který si na nejcennější trofej brousí zuby. Dalšími adepty na pohár jsou například Toronto či Edmonton, s nímž se Flames pravidelně utkávají v bitvě o Albertu. Oilers se po období plném trápení konečně dokázali postavit na nohy a po jedenácti letech postoupili i díky výkonům hvězdného Connora McDavida do play off.
„Potkáváme se pravidelně. Mezi Calgary a Edmontonem je velká rivalita, hrajeme spolu často, dokonce i v přípravě. Ten hráč je úplně někde jinde než ostatní, je neuvěřitelný, jak mu to jezdí, jak dokáže zapojit ruce i hlavu. Je radost na něj koukat,“ vyzdvihl Frolík 20letého forvarda, jenž byl v uplynulé sezoně vyhlášen nejužitečnějším hráčem jak podle hlasování novinářů, tak samotných hráčů.
Pro účastníka dvou mistrovství světa, jedné olympiády a jednoho Světového poháru je Calgary již čtvrtou zastávkou v NHL, díky svým zkušenostem může také srovnávat hraní v Kanadě a USA. „Hlavní rozdíl je asi ve fanoušcích. Byl jsem v Chicagu, kde byli fanoušci vynikající, ale byla to Amerika. V Kanadě, hlavně když se udělá play off , tak celé město vyskočí na nohy, žije hokejem. Je super, když můžete hrát play off v kanadském týmu. Mně se to poštěstilo už dvakrát a ta atmosféra je vážně výborná.“
Angažmá v Kanadě však přináší i nevýhody. Na rozdíl od Floridy, která si Frolíka vybrala jako celkovou desítku draftu 2006, zde teploty zůstávají hluboko pod bodem mrazu, i na tuto nepříjemnost se prý dá zvyknout. „Je to těžší, když máte rodinu, s dětmi se toho v minus 40 stupních moc dělat nedá, ale když jste sám, tak to není problém a dá se to zvládnout. Tamní lidé milují hokej. Je to to jediné, co tam mají a já si na to nemůžu stěžovat,“ bilancuje angažmá ve Winnipegu a Calgary.
