Pět sekund trvalo Filipu Chlapíkovi, než si připsal první bod kariéry v NHL. Předzvěstí všeho byl ale sen. Zdálo se mu, že zavolal trenér a povolal ho z farmy do prvního týmu. A co se nestalo chvíli po probuzení? „Zazvonil mi mobil s tím, že se mám hlásit u Senators a čeká mě premiéra. Bylo to zvláštní, vážně neuvěřitelné,“ řekl v rozhovoru pro deník Sport šťastný dvacetiletý útočník, který se ve čtvrtek stal čtvrtým českým debutantem v nové sezoně NHL.
Má nálepku obrovského talentu. Zároveň se však říkalo, že trénování nedává maximum. V létě šel ale Filip Chlapík do sebe. Zhubnul, nabral svaly, dokonce chodil na krasobruslení, aby odstranil nedokonalosti ze svého hokejového pohybu. Minulý týden přišla odměna. První start v NHL, první bod, a hned při prvním střídání.
Jaké jste měl před svou premiérou pocity? Jak těžké bylo nerozklepat se?
„To se těžko říká, protože rozklepaný jsem byl totálně. (smích) Normálně se mi třásly nohy tak, že jsem se ani nemohl postavit. Byl jsem na to ale extrémně natěšený. Na tenhle moment myslíte celou kariéru a teď to přišlo. Byl to jeden z nejlepších dnů v životě.“
První bod v NHL jste si připsal po pěti vteřinách na ledě. V přesilovce jste asistoval u trefy zkušeného obránce Diona Phaneufa. Takový start jste si ani nepředstavoval, že?
„To určitě ne. Bylo to úžasné. Když jsem to Dionovi posouval na modrou, klepaly se mi ruce. Málem mu to přeskočilo hokejku a šlo to ven z pásma. On to naštěstí chytil a šťastně trefil. Hned mě objal, poblahopřál. Neradoval se až tak ze svého gólu, ale z mého premiérového bodu. Je to frajer. Celkově to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Bylo to lepší než ve snu, který se mi den před tím zdál.“
VIDEO: Chlapík a jeho první bod v NHL
Vám se den před premiérou zdálo o tom, že hrajete NHL?
„Zdálo se mi, že mě trenér povolal z farmy. Já pak seděl v šatně Ottawy. Chvíli po probuzení mi zazvonil mobil a opravdu se to stalo. “
To zní až neuvěřitelně.
„Já vím. Taky jsem nad tím přemýšlel a opravdu je to zvláštní, fakt neuvěřitelné.“
Jak vás přijala kabina v čele s elitním ligovým obráncem a kapitánem Erikem Karlssonem?
„Výborně, všichni se mi snažili pomoct. Bylo to ale lehčí v tom, že už jsem s týmem absolvoval asi dva týdny v přípravě. Trochu jsem je poznal. Absolvoval jsem s nimi teambuilding a nějakou tu párty. Moc jim za všechno děkuju.“
Váš nejlepší kamarád Tomáš Hertl dal ve svém třetím zápase v NHL čtyři góly. Nehecoval vás, že musíte po dosavadní „pouhé“ jedné asistenci ještě hodně zamakat?
(smích) „To ne! Na tohle řeč nepřišla. Jsme s Hertlíkem ve spojení téměř denně, takže to se mnou celé prožíval. Byl za mě rád. Bavili jsme se o tom, jak jsem se cítil. On pak vzpomínal na svoje pocity při prvním zápasu. Snad si jednou zahrajeme proti sobě.“
Pomohl jste porazit Philadelphii (5:4), za kterou nastoupila trojice Čechů: Michal Neuvirth, Jakub Voráček a Radko Gudas. Bavil jste se s nimi před nebo po zápase?
„Vůbec. Myslím, že mě tihle borci vůbec neznají. Akorát s Michalem Neuvirthem jsem před pár lety několikrát trénoval, takže jsme se pozdravili, a to bylo všechno.“
V médiích vás trenér Guy Boucher po utkání chválil. Co vám ale osobně řekl v kabině?
„Přišel za mnou, poplácal mě po rameni a pogratuloval k prvnímu bodu. Říkal, že jsem mu ukázal, že zvládám hrát na téhle úrovni, a ať makám dál a nepolevím. Ať se pořád držím nohama na zemi a zlepšuju se.“
A co před zápasem? Obvykle to vypadá tak, že kouči na nováčky nenavalí množství pokynů, ale spíše se je snaží povzbudit. Jak to bylo u vás?
„Přesně tak, jak říkáte. Trenér mi řekl, ať nejsem nervózní a snažím si naplno užít každou vteřinu na ledě.“
I přes pozitivní reakce jste však byl po jediném duelu poslán zpátky na farmu do Belleville.
„Ale nesu to úplně v pohodě. V Ottawě teď mají čtyři kompletní pětky. Všichni útočníci kromě Bobbyho Ryana už jsou zdraví. Vůbec to neberu špatně. Pokud bude potřeba, chci být prvním hráčem, kterého nahoru povolají.“
Jak se vám vůbec v nižší AHL hraje?
„Je to hodně těžké, asi těžší než NHL. Všichni jsou hladoví po tom, aby byli právě oni povoláni do prvního týmu. Není to vůbec hokej o taktice. Jeden hráč jede a dva ho chtějí zbourat. Občas je to hodně šílená hra. Ale jak říkám, na nic si nestěžuju. Je to cenná zkušenost. Cíl mám ale jasný: vybojovat si místo nahoře.“
