V Rusku se stal Jan Kovář uznávanou hvězdou. Teď se chce pustit do jiné kapitoly, podepsal roční smlouvu s New York Islanders. Další metou je NHL. „Viděli tam moje čísla, asi i nějaké zápasy, sledovali videa, ale stejně začínám od nuly. Počítám s tím,“ nečeká 28letý útočník poklony. Spíš naopak. Promluvil i o tom, jak na něj útočil hokejový syndrom vyhoření, proč přišel čas na změnu prostředí. A taky proč si myslí, že kouč Josef Jandač v „jeho“ Magnitogorsku může uspět.
Platil za reprezentační jistotu. Jan Kovář , ten jet musí. A dál? Takhle to v národním týmu fungovalo od mistrovství světa v roce 2013 do loňska, až letos na šampionátu chyběl. Ve 28 letech ale do své kariéry řízl, odletí do Ameriky, bude se rvát o dres s logem New York Islanders. Pořád ale myslí na jednou nedodělanou šichtu doma, schází mu reprezentační medaile. Z rozhovoru pro deník Sport cítíte, jak moc ho žere, že ji Česko už dlouho nezískalo.
Proč jste se vlastně rozhodl, že najednou nastal pravý čas zkusit NHL?
„Sešlo se víc věcí dohromady. Když budu mluvit úplně na rovinu, v minulé sezoně se najednou objevily občas zápasy, kdy jsem si připadal nepřítomný, nebyl jsem přímo uvnitř dění. Cítil jsem v sobě potřebu, že musím najít něco, co by mě znovu nakoplo, a NHL přesně takovou věcí je.“
Kde se ten pocit, že se věci jen dějí kolem vás, vzal?
„Každý rok jsem z klubu jel hned na nároďák, sezonu končil pozdě, třeba to bylo tím, ale nevím. Každopádně tenhle režim jedu už delší dobu, od roku 2011, nejdřív to byly baráže s Chomutovem a Ústím, pak mistrovství světa, nahromadilo se to. Vždycky jsem se o hokej zajímal, rád četl na internetu všechny možné články. Až minulý rok to bylo najednou jiné, uvědomil jsem si, že je něco jinak.“
Dá se to brát tak, že jste se bál syndromu vyhoření?
„Asi by se tomu tak říkat dalo. Ne, že by mě hokej najednou nebavil, to ne. Jen tam přestalo být to navíc, co každý hokejista potřebuje. Takže jsem si řekl, že kdy jindy to jít do Ameriky zkusit, když ne teď. Změnu bych udělal tak jako tak, i kdyby nepřišla nabídka z NHL, odešel bych z Ruska.“
Islanders vás upoutali čím?
„Nějak tak logicky mi všechno do sebe zapadalo.“
Odešel jim jeden docela dobrý centr, nějaký John Tavares, takže tam je díra?
(usměje se) „Zase si nemůžu myslet, že přijdu, celá organizace si ze mě sedne na zadek a já zaplním díru po Tavaresovi. Takhle to nefunguje. Nejsem blázen. Hráčů tam je hodně, mají kvalitu. Když jsem si ale dával dohromady co a jak, Islanders se mi líbili. Bavili jsme se s nimi, i když s Tavaresem ještě jednali, nebylo to o tom, že na nabídku kývnu, pouze když odejde. Jen když ho ztratili, jednání se dotáhla.“
Stejně ale víte, jak to bude. Lidi vás s ním srovnávat budou, přicházíte po něm, po ikoně klubu, největší hvězdě...
„Jo, ale tohle srovnání je hrozně blbý. Vím, že se tomu ale asi nevyhnu, nejsem naivní. Někdo to tam asi vytáhne.“
Jste zvědavý, jak bude šlapat tým pod pedantským šéfem Lou Lamoriellem, který přišel z Toronta?
„Pořád je to manažer, takže nás se asi víc dotkne, co bude chtít trenér Trotz.“
Ale Lamoriello je ten, kdo v organizaci nastavuje pravidla, nebude jen sedět v kanceláři a nic nedělat...
„No tak se oholím a ostříhám, vezmu si nízké číslo, jestli to nařídí. Žádný problém. (usměje se) Vím, že to bude úplně jiný svět, pár nových spoluhráčů mi hned po podpisu nové smlouvy psalo, jak mě vítají u Islanders, klub teď manželce poslal kytku do Plzně,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné. Přihlásit se
Témata:
NHL, reprezentace, Magnitogorsk, Jan Kovář, sport, hokej, Josef Jandač, New York Islanders, Sport na Heureka.cz
