Ještě donedávna libereckému bekovi Filipu Pyrochtovi se splnil dětský sen. Podepsal smlouvu s Nashvillem a je na prahu NHL. Cesta to však bude ještě dlouhá, čehož si je sám vědom. Na druhou stranu, jak sám říká: stát se může cokoliv. K úspěchu by mu měly pomoct mimo jiné i mentální tréninky.
Jaké je letošní léto s příchutí NHL?
„Vážně pěkné. Jsem strašně rád, že jsem se mohl za moře podívat. Je to poučné, navíc to byla dřina. Naučil jsem se tam také něco z té mimohokejové stránky, třeba něco okolo mentální přípravy. Určitě to bylo ku prospěchu a jsem rád, že jsem to v Nashvillu mohl absolvovat.”
Jaké bylo dozvědět se, že vše dopadlo dobře?
„Samozřejmě jako první přišel pocit štěstí. Byl jsem rád, že se podpis po takové sezoně udál zrovna mně. Pojedu si to tam příští sezonu rozhodně maximálně užít.“
Kolik procent z poděkování patří Martinu Ševcovi, který z vás vedle sebe po Radimu Šimkovi vychoval dalšího hráče pro NHL?
„To nevím, ale určitě hodně (směje se). Poděkování každopádně patří všem: trenérovi, spoluhráčům a samozřejmě právě i Martinovi. Hodně mě podržel.“
Co všechno jste u Predators absolvoval?
„Bylo toho hodně. Dělali nám i krevní testy. Řešilo se úplně vše, třeba i to v jaké pohodě jsou všichni hráči. Ptali se, kdo je nemocný, co se událo v jeho kariéře, jestli a jaké prodělal člověk nemoci a zranění. Trénovali jsme samozřejmě celý týden i na ledě. Pak jsme absolvovali fyzické testy na suchu a všechny různé přednášky mimo hokej o tom, co se může stát, když si člověk nedává pozor.“
Překvapilo vás z toho něco?
„Překvapilo mě hlavně to, jak to tam celkově chodí. Je to trochu jinačí než v Česku, ty lidi a celkově organizace dbá na to, jak člověk vystupuje mimo organizaci a hokej celkově. Překvapilo mě to, že tomu dávají fakt hodně. Jsem z toho překvapený, tady jsem to nikdy nezažil.“
Jak vidíte svou šanci na to, prosadit se do NHL?
„Šance je vždycky. Nejedu tam s tím, že budu hrát na farmě. Poperu se o to a může se stát cokoliv.“
Jak probíhá vaše příprava před sezonou?
„Poprosil jsem pana Pešána, jestli bych mohl v Liberci trénovat, takže si tu s kluky můžu zatrénovat, ještě než odletím do Ameriky. Jsem za to rád, mám tu rodinu a také tu bydlím, takže alespoň nemusím nikam dojíždět.“
Kdy vás čeká cesta do Ameriky?
„Odlétám 5. září, kdy se připojím na nováčkovský turnaj a pak už rovnou do kempu na celý měsíc. Takže se na to v Liberci chci maximálně připravit.“
Nutí to člověka makat na sobě ještě víc?
„Jo, nutí. Žene vás to dopředu, nemůžu ale říct, že makám víc než předtím. Když jsem se tu minule připravoval, tak jsem hrál dobře a dařilo se mi, takže není potřeba nic moc měnit. Cítil jsem se dobře celou sezonu, ale samozřejmě člověk z toho má určité obavy a tak to hrotí o trochu víc.“
Musí se člověk připravit i fyzicky? Přece jenom člověk si z vás v Americe nesedne na zadek. Radim Šimek by mohl vyprávět.
„Pracoval jsem na tom. Celou letní přípravu jsem chodil na mentální tréninky a teď mě to utvrdilo v tom, že jsou potřeba a jsou důležitý doplněk hokeje. Trochu mě mrzí, že jsem s tím nezačal dřív, protože věřím, že by mi to mohlo pomoct a v některých situacích bych se cítil ještě líp než teď.“
Jak vypadá takový mentální trénink?
„Je to těžké popsat. Člověk si uvědomí, že si mohl v určitých situacích věřit víc a nepochybovat o sobě. V Česku umí spousta kluků hrát hokej, ale rozdíl je v tom, že si někdo například v určité chvíli nevěří a udělá chybu, což je špatně.“
