Frolík: Montreal mi ukončil NHL. Husina z Poháru, Peking ho láká

Na cifře 858 se zastavila jeho zámořská mise. I když ho lákala tisícovka, ani tak nemusí smutnit. Stopu zanechal velkou, má jméno na Poháru, vydobyl si respekt za oddanost a tvrdou práci. „Ale každý konec je trošku smutný,“ popisuje otevřeně muž, jenž do NHL vstupoval s označením Baby Jagr…

Jaké jsou první dojmy ze Švýcarska?
„Klub funguje výborně, mají nový stadion, zázemí je super. Máme kanadského trenéra (John Fust), takže i herní systém je podobný tomu zámořskému. Na velkém hřišti se musí trošku upravovat, ale jinak dobrý. Pořád se rozkoukávám.“

Co s vámi dělá konec v NHL?
„No… Je to trošku smutný, zasáhlo mě to. (odmlčí se) Nakonec se to seběhlo docela rychle, že o tom ani nešlo moc přemýšlet. Byl jsem na zkoušce v St. Louis, které mě nevzalo, takže jsem odletěl na Floridu za rodinou. Další dny jsem řešil, co se bude dít dál. Nakonec jsme se domluvili s Lausanne. Ale když teď koukám na sestřihy z NHL nebo vidím bývalé spoluhráče, tak se mi na to nekouká nejlíp… Vím, někdy to prostě musí končit. Ale cítím, že kdyby se to vyvinulo jinak, ještě bych na to měl. Mohl bych v NHL nějaký čas hrát. Nedá se nic dělat.“

Ale z hlasu je cítit, že vás to mrzí.
„Kdybych věděl, že na to nemám rychlostně nebo fyzicky, tak je to jiné. Ale takhle jsem pořád cítil, že bych šanci někde mohl dostat.“

Proč to nevyšlo v St. Louis?
„To už bylo těžký. Try-out se povede málokdy. Byli jsme na to dva, já a James Neal. On to nakonec udělal, mně se to nepodařilo. Každý jsme byli trochu jiný, já byl braný jako defenzivní typ spíš na oslabení, James jako útočný na přesilovku. Nakonec si vybrali jeho. Ale když se nad tím zamyslím, celé už to začalo Montrealem…